Ráno se vzbudil do jiného světa.
Včera byl vážen a měl postavení.
Zděšeně zírá, jak je po tom veta
a jak jsou všichni něčím omámeni.
Usínal s tím, že vybudoval mnohé
a že má cenu všechno to, co dělá.
Náhle mu doma dveře dají sbohem.
Najednou ani floka nevydělá.
Včera byl ceněn: Hrdina své doby.
Ten, jehož slova jsou prý důležitá.
Dnes není nikdo, kdo ho nehanobí.
Dnes není domu, kde ho někdo vítá.
Včera ho ještě provázela sláva.
Dnes od něj všichni pryč své ruce dají.
Včera byl vítěz, který neprohrává.
Dnes je z něj nula v celém širém kraji.
Včera byl lvem, kterého zdobí hříva.
Dnes je z něj veš, jíž každý rád se zbaví.
Co hřálo včera, dnes ho nezahřívá:
Bojí se tam, kde kráčel bez obavy.
Včera byl vzdělán, dnes je za hlupáka.
Dřív budil závist – teď jen lítost vzbouzí.
Byl jako klenot, který leskem láká:
Přes noc je štvancem, odsouzeným k nouzi.
Láme si hlavu, co je na něm jiné,
a byť se snaží, tak nic nenachází.
Kdo se mu klaněl, teď mu nepromine
ohnutá záda, ani trapné vzkazy.
Včera měl jméno. Dnes je bezejmenný.
Co se dřív dělo – to se děje znova.
Nevěřil zkrátka, že se dočká změny,
kdy nemá nic – a ani kde se schovat…