PaedDr. Jindřich Kania: Proč jeden generál tak spěchá?

Bill Clinton: „Cílem NATO v budoucnosti je nasadit mírové síly v regionech etnických konfliktů a hraničních sporů od Atlantického oceánu po pohoří Ural.“

Směrnice prezidenta USA Clintona č. 13 z února 1992:

Na přivedení Jelcina k moci jsme utratili mnoho miliard dolarů, ale vyplatilo se nám to víc, než jsme očekávali: vyřadili jsme politického konkurenta – Rusko ze světové politiky a za zanedbatelné ceny jsme z Ruska odčerpali 20-tisíc tun mědi, 15-tisíc tun hliníku, 2 tisíc tun cesia, beryllia, stroncia a mnohé další suroviny. „Zisk“ pro USA za přivedení Jelcina k moci byl víc než 5700 %. To se ještě nikdy v historii nestalo! (B. Clinton „O stavu země“ ze 7. února 1997).

Henry Kissinger: „Kolaps Sovětského svazu je bezpochyby nejdůležitější událostí naší doby a Bushova administrativa prokázala úžasné schopnosti ve svém přístupu k tomuto problému… Musí být upřednostněn chaos a občanská válka v Rusku před tendencí umožnit mu sjednocení do jediného, silného, centralizovaného státu.“

Britský premiér John Major: „Úlohou Ruska po prohrané studené válce je poskytnout zdroje prosperujícím zemím. Ale na to jim stačí jen pár miliónů lidí.“

Margaret Thatcherová: „Na území Ruska je ekonomicky opodstatněné nechat žít 15 miliónů lidí, kteří budou sloužit na těžbu ropy a plynu, případně v dolech jako otroci.“

Poradce prezidenta USA Zbigniew Brzezinski:

Čím menší bude populace na tomto území (SSSR a Rusko), tím úspěšnější bude jeho rozvoj pro cíle Západu. Slovani – Rusové, Bělorusové, Ukrajinci, jsou nejvzdorovitějšími národy na světě. Je možné je zničit, ale ne je dobýt. Proto je třeba toto semínko definitivně zlikvidovat. Hitler byl hloupý chlapec, dělal vše otevřeně. My nebudeme zanechávat stopy.

George Soros: „Potřebujeme Ukrajinu jako torpédo ve válce s Ruskem. Osud občanů této země se nás vůbec netýká.“

Kdokoli by mohl pochybovat o autentičnosti výroků a citací z dokumentů, které v uváděné verzi kolují po internetu. Jelikož tyto výroky a podobné úvahy nejsou oficiálně součástí oficiálních vyjádření současných „oficiálních figur“ na české politické scéně, jedná se z „definice“ pana europoslance Zdechovského nepochybně o dezinformace. Těmi oficiálními figurami míním činitele vlády, úřadů státu. A jejich propagandisty, které někdo neomaleně nazývá presstituty, přičemž oni sami se hrdě a jistě oprávněně nazývají novináři.

Pozn. Naší Pravdy: zdroje výše uvedených výroků opravdu existují. Za všechny uvedeme ZDROJ Clintonových slov z ledna 1997.

A připomínám zde, že pan Zdechovský od lidovců se na dobu kam bude paměť sahat proslavil prohlášením, že dezinformace je názor jiný než názor oficiální. Dovolím si to nazvat Zdechovského větou. Její předností je nemožnost různých výkladů, jednoznačnost, se kterou lze úspěšně pracovat, bude-li potřeba někomu zavřít ústa a nebo i celé tělo. Je věta Zdechovského jako věta Archimédova nebo Pythagorova nebo Euklidova jednoznačná, umožňující jednoduchou aplikaci, neumožňující pochybnosti a mnohojaký výklad. Prostě co řekne vláda, to platí, jiný vyřčený názor na věc je dezinformace. A hotovo.

Když si nemohu nevšimnout, co provádí občan generál, aniž by byl oficiálně uveden do funkce a složil přísahu, mohu si položit otázku „proč ten spěch?“. Proč už tolik závažných vyjádření, proč tolik „kroků“… Že by mu šlo o to, aby se některá místa v České republice stala terči taktických jaderných zbraní? To nemohu vědět, zda se snaží zrovna o tohle. Mohu však s obavou považovat za možné, že to ti podle pana generála zlí Rusové mohou udělat a cíle si najdou… oni jsou totiž zlí, protože nepřehlédli, že Američané spolu s gangem ochotných zbrojnošů jenom v posledních třiceti letech napadli v souladu s jejich pojetím mezinárodního práva řadu zemí, které se nedokázaly bránit. Víme, že už byl stát, jmenující se Česká republika zařazen na seznam nepřátel. Ne kvůli normálním lidem, kteří zde žijí a pracují, to určitě ne. Kvůli komu tedy? Některá jména mě napadají.

Prezidentská přísaha zavazuje k počínání si ve prospěch republiky a jejích občanů. Není to snad ten důvod, proč jeden pan generál brousí meče způsobem, jak jsme toho svědky, ještě než bude přísahat? Tak to asi ne. To se spíš obávám, že s tím nepřestane ani po přísaze. Bezpečnostní konference v Mnichově, na které, myslím, v roce 2007 naznačil prezident jedné velké země, že míní vážně návrat zpět k suverenitě, se má letos stát shromážděním na podporu válčení proti té zemi. Přijde mi, že by si někdo snadno mohl spojit tuto skutečnost, totiž, co se v Mnichově odehrálo stejně jako všechno, co se kolem válčení děje od roku 2014, s některými výroky pomazaných (nebo možná vymaštěných) hlav shora uvedených.

Přísaha nepřísaha, uvedení do funkce netřeba, podpora presstituce zajištěna, tak proč ztrácet čas, když střelivo válečníkům na jedné straně dochází a ve vzduchu je prý jakási ofenzíva, které potřebují urychleně pánové ze západu čelit.

Jak si asi připadá člověk, který ze své profese musí něco vědět o tom, že když pošle lidi na nestabilní sněhovou plochu na horském úbočí, ti lidé velmi pravděpodobně zahynou v lavině. Jak si asi připadá, je-li si vědom toho, že když ty lidi do laviny posílá, sám zůstane v bezpečí? Jeden hrdina prý zachránil několik desítek vojáků a obdržel za to vyznamenání. Hned několik vyznamenání. Od Francouzů, od Američanů. Jaké vyznamenání se bude udělovat za tu smrt v lavině? Bude to nějaké místo v bankovním sektoru, jako pro pana Stoltenberga z mírové organizace, která zasévá mír hlavně bombami a jinými zbrojařům libými prostředky?

Přečetl jsem si ty výroky mužů a ženy, o nichž někteří odvážní lidé prohlásili už dříve, že se jedná vesměs o válečné zločince. Nemám proti tomu označení co namítnout, nic mě nenapadá, čím bych to vyvrátil. Co mě napadá je, že i když ty výroky (a citace z dokumentů) nemusejí být zcela autentické, prostě to v tuhle chvíli nevím, zda autentické jsou, se dějí věci, které jako by byly v souladu s lidožroutským charakterem těchto stručných a jasných vět o tom, co je třeba dělat s Ruskem. Jako nebo doopravdy to tak nějak logicky zapadá do sebe? Tak jak to tedy je? Když to vlastní uvažování bereme nikoli od února roku 2022, nýbrž nejméně od roku 2000.

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Dějiny a současnost, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *