Když byla jugoslávská 78denní válka s NATO, nikoho z obránců demokracie ani nenapadlo chránit srbské občany a zejména srbské děti. Zde se prezentovalo výhradně utrpení bosenských, chorvatských občanů a dětí…
Postarat se o srbské děti napadlo jen Dolečkovu Společnost přítel Srbů a Černohorců. Lékaři bez hranic se, pokud je mi známo, zajímali jen o děti v Bosně, s výjimkou dětí srbských… Ty jakoby neexistovaly. Existovaly jen děti albánské – jež stejně přijímal a chránil proklínaný Bělehrad, za mého pobytu v Bělehradě jich tam bylo na 90 tisíc! Tak to i píši ve své knížce Bělehradské lekce.
Dodnes se v Brně presentují organizace na ochranu Číňanů, Tibeťanů atd, kteří jsou opozicí tamního režimu.
Ale o srbské děti nebo ruské děti v Doněcku a Luhansku se nestará nikdo z tzv. demokratů. Klidně je nechají zabíjet, stejně jako kurdské děti, nebo děti jemenské, nebo děti somálské, děti křesťanských černochův Nigérii a já nevím,které děti nepohodlných režimů ještě.
Selektivní humanitu u nás zavedl jistý president Havel. Balkanista dr. Pelikán mu vyčetl za bosenské války, že odtud vymizelo 200 tisíc srbských občanů, a že kdyby v Chorvatsku a Bosně vymizelo 200 tisíc zpěvných ptáků, hned by se ozvaly organizace ochrany zvířat. Jak pravil dr. Pelikán, Srbové za to nikomu nestáli. A zvláště ne presidentu humanistovi, schvalovateli humanitárních bomb.
Tak to funguje v takzvané humanitní demokracii. Takže mne nakonec napadá – neměla by se organizace Lékařů bez hranic přejmenovat na organizaci „Lékařů selektivní humanity“?