Že se lidé začínají probouzet, občas někdo plácne, jindy někdo vážně tvrdí. V minulých třiceti letech už jsem to slyšel mnohokrát. Také jsem mnohokrát slyšel nebo četl, že teprve až bude lidem hůře a zle nedobře, že začnou správně volit.
Nezdá se mi o mnoho rozumnější věřit legendě o Blanických rytířích, než když si někdo „zleva“ představuje, že se tak nějak samovolně dostaví zázrak a přihrnou se voliči jen proto, že jejich život se vážně zkomplikoval útiskem a bídou stavu věcí obecných i jejich životů zvláště. Ještě hůře podle mého názoru, pokud by si tohle vážně myslel někdo vlivný u komunistů.
To by to vypadalo docela špatně s úrovní politické kultury v politické straně, která deklaruje, že vychází z teorie, které nejde o to svět vykládat (vysvětlovat), nýbrž svět měnit. Chtít svět měnit přeci znamená především a vážně uvažovat o stavu světa, o tom co ze stavu světa vyplývá a kudy na to jít, aby se rozumným lidem dařilo úspěšně a pozitivně svět měnit k lepšímu. Nebo ne? Snad se nepletu, že nejdříve musí být poznání, potom program a nezbytně lidé, kteří mají předpokládaný program uskutečnit. Lidé, kteří povedou a spousty lidí, kteří to musí podpořit, protože jinak se nic nepohne. Aby to nebylo jednoduché, musí analytika probíhat pořád, protože svět se také mění pořád.
Že už je zle, a bude ještě hůře, je v této chvíli jasné. Stačí to samo o sobě na to, aby lidé našli správnou orientaci, totiž orientaci podle objektivně existujících zájmů většiny občanů, pokud je titíž občané subjektivně nevnímají, nevědí o nich, nerozumějí jim? Myslím, že to prostě není možné. Bohužel v této zemi a nejen v ní zatím šéfují lidé, jejichž myšlení a skutky přinášejí spoluobčanům vesměs těžkosti a čím dále tím horší životní podmínky. Nechám teď stranou úvahy o tom, co jsou morálně a intelektuálně zač lidé, kteří přinášejí občanům země České čistou katastrofu.
Blíží se opravdu katastrofa a to i tehdy, kdyby se jim nakonec nepodařilo zavléknout občany Česka do války. Což se jim nemusí podařit jen proto, že se o tom rozhoduje jinde než v Praze.
Jestlipak máme nějakou naději, že se brzy škůdci ve vrcholných funkcích státu budou poroučet a odejdou na pracoviště, kde by mohli být skutečně užiteční? Někdo na traktoru, někdo v trafice, někdo na vrátnici. Asi je oprávněné předpokládat, že na těchto místech by současní papaláši nenapáchali velké škody, protože předně by byli pod dohledem a život spoluobčanů by mohli ovlivnit jen malinko.
Bude nám něco platné, že stále více a více reálně vnímavým lidem nemůže unikat to, že se Česko i Evropa nachází na cestě do nepředstavitelného průšvihu? Říká profesor Staněk, že bude-li dvacet pět procent občanů rozhodnuto a odhodláno, že tato česká vláda, která panuje nad lidmi a proti lidem, musí odejít, že je to důležitý předpoklad, aby se to skutečně mohlo stát. Je zde jeden moment, na který by žádná rozumná hlava neměla zapomínat, že změny v životě společnosti někdo musí zorganizovat a řídit. Je v této chvíli zřejmé, kdo to bude? Kdo napoví lidem spravedlivě rozhořčeným, co je třeba? Vypadá to, že v této chvíli je zde docela dost lidí, kteří o situaci mluví a docela rozumně. Ale. Jeden pořádný hák zde je také. Podívejme se na to, kdo by mohl v současných demokratůrních podmínkách vést, řídit, přivodit pád vlády.
A co vidíme? Vidíme, že pan nezvolený kandidát na presidenta Babiš vyhlásil boj za většinu opozičních voličů, přímo jmenoval voliče sociální demokracie a SPD. Takže se nedali zahanbit sociální demokraté a ani přímí demokraté a naopak vystartovali proti Babišovi. A už se to mele. Aby toho nebylo málo, lidé od nás komunistů už nějakou dobu přihřívají půtky s okamurovci. A vycházející hvězda Rajchl se svým PRO zase nehodlá tolerovat komunisty. A pořád to opakuje. Všichni jmenovaní by chtěli získat podporu opozičních voličů, vlastně té jedné skupiny občanů, kteří by v těch příštích měli volit „správně“. Patrně chovají naději, že by se jim mohlo podařit získat i některé spoluobčany, kteří naposledy volili gang pěti a nebo nevolili vůbec. Tak se ni zdá, že zatím přetrvávající vztahy mezi subjekty politiky nejsou to nejlepší východisko pro uskutečnění výměny vlády. Při volbách prezidenta republiky jsme si mohli povšimnout, jakou úlohu sehrála takzvaná média. Vyjádřila se k tomu spousta rozumných lidí, že to bylo hodně důležité, co média prováděla. Já si myslím asi odvážně, že to bylo pro výsledek rozhodující. Komu Česká televize skutečně patří, to zde nechci spekulovat. Ale určitě vím, že proti vládě nepůjde. Bude jako dosud ukazovat zásluhy a noblesu „české“ šlechty, nenahraditelné účinkování církví, útrapy sudetských Němců, masívně lhát ve prospěch fialové vlády a štvát proti Rusku a Číně. Národní zájmy, zájmy občanů Českou kdovíčí televizi, nezajímají.
Česká a jiná televize výměně vlády nepomůže, spíše naopak. Nemohli jsme být svědky nadnárodního vlivu v podobě „majdanu“, protože zvolen byl jeden Pavel. Jestliže vezmeme na vědomí, co páchali v posledních čtrnácti dnech před druhým kolem voleb „pavlovci“ i na podporu generála i při rozbíjení shromáždění nepravomocně osvobozeného obviněného druhého kandidáta, pak asi nebudeme pochybovat, že s přispěním televize by se snadno odehrála docela pompézní sada demonstrací ve stylu nějaké barevné revoluce. Mezinárodní vliv zde léta byl a je a pochybuje-li někdo, pochybovat může. Nechť si pochybuje, třeba o tom, pro koho pracuje malý pán Šimon. S ohledem na situaci ve světě je jasné, že i výsledek prezidentských voleb v České republice nebyl lhostejný rusofobům a čínofobům, kolik jich jen ve vesmíru je. Má snad někdo dojem, že nezafungovaly prostředky a opatření, které mají globální lichváři k dispozici? Copak je nepoužijí k udržení fialové vlády? Copak se dá přehlédnout, jak to chodí v posledních desetiletích v zemích, které se ocitly v poli poražených ve studené válce?
V této chvíli je to viditelně jedině Maďarsko a Rusko, které globálním lichvářům vzdorují. Patrně i Srbsko. Nevyjadřuji se nyní k tomu, jak to dělají, ale jsem si jist, že fakticky vzdorují a proto jsou všelijak pronásledováni a biti.
Všude jinde ve východní Evropě se globalistům podařilo všelijakými cestami a způsoby instalovat přičinlivé kolaboranty. A ti s maximálním nasazením svých morálních a intelektuálních kvalit slouží. Co s nimi bude, až doslouží? Dobrá místa v bankovním sektoru? Nebo v úřadech EU? Oni nedopadnou na ústa jako převážná většina občanů. Co takové mezinárodní podmínky znamenají pro možnost výměny vlády národní katastrofy v České republice?
Podle toho, co zatím vidím a slyším, připadá mi dost nepravděpodobné, že v Česku gang pěti skončí svoji příšernou misi nějak brzy. Ne, že bych si to nepřál, ale oč mám opírat optimističtější názor? Proběhly větší i menší demonstrace. Vláda a další papaláši, presstituti a všelijací politologové a umělci demonstrantům nadávají a štvou proti nim. Pokud na požadavky z demonstrací nějak reagují držitelé moci, je to jedině snaha odpor lidí otupit a rozložit, lidi oklamat nebo zastrašit. Sem tam nějaký nepatrný ústupek by se asi našel, ale nic víc.
Stávající volební systém zatím nedává naději, že by v příštích volbách významně zabodoval někdo, kdo na demonstracích prezentoval skutečné národní zájmy občanů země. Zatím nejsilnější a parlamentní opoziční strany se k demonstracím nehlásí. Nezdá se, že by se jich chtěly účastnit nebo něco podobného pořádat. Zatím. Existují týmy odborníků, kteří nabízejí řešení těch nejpalčivějších problémů, ale s těmi nejedná ani vláda, ani parlamentní opoziční strany. Myslí si ony strany, že si vystačí samy?
Opoziční strany parlamentní i neparlamentní se zatím „vyžívají“ ve vzájemných půtkách, místo aby působily jedním směrem s perspektivou spolupráce. Nebylo by snad rozumnější opustit haštěření a obviňování, soudní žaloby a podobné klacky pod nohy a jít na jednání o tom, co je společné, co jsou národní zájmy a jak prosazovat jejich uplatňování doma i v zahraničí? Selský rozum napovídá, že společný zájem opravdové a nefalšované opozice a hlavně občanů, je tuto vládu poslat na odpočinek. Je skutečně každý opoziční parlamentní i neparlamentní politický subjekt opozicí skutečnou a nefalšovanou? Tím si úplně jistý nejsem.
Může si vážně pan Babiš myslet, že sebere voliče socialistům a SPD tak, aby sám sestavil novou vládu? A nebo spekuluje o tom, s kým ze současného gangu pěti by to dal dohromady, kdyby mu něco vyšlo? Nešel on náhodou také v období předsedování vládě na ruku globalistům i v rozporu s národními zájmy? Bohužel většinou šel.
U komunistů, tedy u mě „doma“, bych čekal, že místo vyskakování proti Okamurovi, místo spekulací o tom, že jeho angažmá je hlavně podnikatelský projekt a podobně, že budeme dělat autentickou komunistickou politiku, kterou lidé vezmou za svou a budou ji oceňovat. A hlavně bychom asi neměli omezovat potenciál možné budoucí spolupráce. V mnoha otázkách to vypadá, že spolupráce je možná. Nebo je snad lepší rozhádat se a pak z toho mít starost, jak zaklepat na přivřené dveře? Předsedkyně strany pracuje velmi obětavě propagandisticky. Není sama, jsou viditelné i další aktivity, které ale mají bohužel asi tak desetiletí zpoždění a proto není reálné, aby se dostavily významné výsledky brzy. Pokud se nepletu, zatím jsem v naší straně nezaznamenal hlubší analytickou a programovou práci. Když se budeme chtít na něčem podílet, asi bude potřeba, abychom měli co nabídnout, především chytré myšlenky a podporu lidí, kterou nám dají právě kvůli těm chytrým myšlenkám, kvůli rozumnému programu.
To, co zatím KSČM prezentuje, je možná volební program a nic více. Na co se čeká? Proč si dopředu zavírat dveře k lidem, se kterými nás do jednoho proudu přivádí sama skutečnost? Když to dělá pan Rajchl, že výslovně nechce nic mít s komunisty, nebo s panem Paroubkem, těžko mu v tom nyní bránit. Třeba mu dojde brzy, že politicky to rozhodně prozíravé není a povídačky o tom, že komunisté jsou takoví a makoví, vážně nedávají smysl, zvláště když je to úplně mimo realitu. Doufejme, že ho to napadne. Copak komunisté mohou něco z toho, co jim je vyčítáno, dělat dneska ze své pozice? I kdyby chtěli, tak nemůžou. A dávno přece vůbec nechtějí opakovat staré časy, ani co se stalo a tím méně to, co se komunistům falešně připisuje. Copak je vůbec třeba dopředu volat, že s někým nechci opozici dělat? Pan Rajchl podle mě nepostupuje dobře. Vždyť přece může jít řada subjektů vedle sebe, soutěžit o uplatnění těch nejlepších nápadů otevřeně a demokraticky a tím jít spolu dopředu rychleji. Třeba na to přijde i pan Rajchl i všichni ostatní, koho se to týká. Podle mě to dá selský rozum, který by v politice neměl chybět. Jenže zdá se, že chybí, ale nejen jmenovanému pánovi.
Jelikož se věci neustále vyvíjejí a mění, nemusí důvody pesimismu trvat dlouho. Rozumní lidé se nebrání měnit názor a dělat změny ve své práci. I proto jedu do Prahy na „Rajchlovu“ demonstraci a vůbec mi v této chvíli nebude vadit, že nechce pozvat na pódium ani Kateřinu Konečnou ani Josefa Skálu. Teď jde hlavně o to, aby se věci daly do pohybu správným směrem.
Velké demonstrace samy o sobě nezmění nic podstatného. Jejich význam je ale určitě i v tom, že jsou hmatatelným vyjádřením té společenské objednávky, která vždycky v dějinách přivádí „ke slovu“ osobnosti, schopné společenský pohyb správným směrem vést.
Mohu se cítit jako komunista dotčený opakovanými a celkem hloupými výroky pana Rajchla vlastně i na mou adresu. Ale „hlavní článek řetězu“ je nyní vyvinout tlak k prosazení národních zájmů, zájmů občanů České republiky. Protože tak to je. Tato vláda nad lidmi a proti lidem musí odejít. Čím později, tím hůře. A tak do Prahy jedu.