K přiznání přímého nasazení
amerických vojáků ve Vietnamu v březnu 1965
Můžeme to říct jenom s jistou dávkou tolerance, protože vietnamská válka je válka, která nikdy nebyla vyhlášena.
Je to válka, která se považuje v amerických válečných dějinách za zahájenou právě obsazením letecké základny Danang v jižním Vietnamu, kam se ve dnech 22. až 28. února 1965 vylodila americká námořní pěchota, aby zajistila provoz tohoto letiště. Měla se tam moci dopravovat americká armáda. Bylo to asi 12 nebo 14 tisíc mariňáků, ale už tam předtím bylo v blízkém okolí Danangu dalších asi 1.200 vojáků, kteří tam byli vedeni jako instruktoři. To je neustále opakující se způsob nebo „modus operandi“, jak začít válku jakoukoliv americkou.
Dva konce Vietnamské války…
Paradoxně pro Američany Vietnamská válka končí právě také v Danangu, kde došlo k masakru amerických vojáků, kteří tam v roce 1973 už čekali jenom na evakuaci. Pro Vietnamce tato válka končí až dobytím měst Saigonu a historického Hue po tzv. „Ho Či Minově ofenzívě“ až v roce 1975. To známe z těch srdceryvných obrazů útěků, řekněme Vietnamců, kteří spolupracovali s americkou vojenskou správou na jihu, kde se perou lidi s rodinami o místo v posledních helikoptérách. To je ten známý a ve Spojených státech slavný obrázek na střeše amerického vyslanectví v Saigonu. Ale také jsou známé obrazy ze dvou amerických letadlových lodí, z jejichž přistávacích ploch se shazovaly plně vyzbrojené helikoptéry do moře, aby se na uvolněná místa vešli evakuovaní vojáci a lidé, a aby se tam mohlo alespoň na chvíli přistávat.
Přitom mluvíme o válce, která sice nebyla vyhlášena, ale která se postupně, pod hlavičkou války proti komunismu, dostávala do nejrůznějších míst a poloh ve velké části jihovýchodní Asie. Jednak se šířila do sousedních zemí a na území obou částí do té doby rozděleného Vietnamu. Jednak se také měnil způsob vedení bojů, bombardování, použití jedovatých látek Agent Orange, které se pak vracely s bumerangovým efektem těm evakuovaným americkým vojákům, jako posttraumatický symbol a prožitek, po návratu domů.
Ale ta ochota nemluvit pravdu a odvozovat z toho vlastní prospěch, ta je neuvěřitelně konstantní, to se odehrává všude a za všech okolností, ať už mluvíme o vietnamské válce nebo o druhé světové válce anebo o současných bojích na Ukrajině. To už jsou válečné události, už které nejsou řízené politiky nebo diplomaty, ale generály a už se při nich používá válečných lstí v nejrůznější podobě nepravdy, počínaje vylhaným zpravodajstvím obou válčicích stran.