Bývalý ředitel vojenského zpravodajství generál Petr Pelz ospravedlňuje ruskou invazi na Ukrajinu. Rusové podle něj adekvátně reagovali na nedodržování minských dohod a postupné vyzbrojování Ukrajiny Západem.
Po roce válčení nemají Ukrajinci již téměř žádné zdroje, a proto by měli okamžitě začít vyjednávat o míru. K vyjednávání by Ukrajinu měl aktivně vyzývat celý svět. Začněme konečně bránit Ukrajince, a ne zájmy promile nejbohatších Američanů.
Gen. Pelz v rozhovoru pro server Securitymagazin.cz analyzoval rok válčení na Ukrajině a podle jeho ověřených zdrojů je prý vše jinak, než jak se nám snaží namluvit média a politici na Západě. „Budu vycházet z ověřitelných skutečností včetně historického vývoje, který je pro dnešní situaci určující“, spustil Pelz a svoji analýzu začal v roce 2014 po anexi Krymu a přijetí minských dohod.
Během osmi let si střety s vládní ukrajinskou armádou vyžádaly na východě Ukrajiny přes čtrnáct tisíc obětí. Je možné konstatovat, že role Ruské federace byla v tomto období sice významná, ale zlomové události neiniciovala, pouze na ně reagovala.
Týdny předcházející zahájení „zvláštní vojenské operace“ byly podle něj charakteristické hromaděním vojenské síly jak u hranic Ruska, tak Ukrajiny v blízkosti Doněcké lidové a Luhanské lidové republiky: „Iniciativu Rusko poprvé převzalo, zatím pouze diplomatickou, když v prosinci 2021 předalo vládě USA a vedení NATO návrh smlouvy o vzájemných bezpečnostních zárukách, doprovozených varováním, že pokud USA nebudou adekvátně reagovat, Ruská federace bude nucena přikročit k blíže neurčeným opatřením vojensko-technického charakteru. Rusko jen od Západu žádalo bezpečnostní záruky.“
Je třeba mít na paměti, že již 12. února 2015 byly přijaty minské dohody II., které ukládaly ukrajinské vládě a představitelům DLR a LLR, aby okamžitě vyhlásily příměří. Mezi dalšími body ukládaly ukrajinské vládě, aby provedla ústavní změny ve smyslu decentralizace státu a ve spolupráci s DLR a LLR vypracovala formu autonomie pro DLR a LLR. Garanty minských dohod byly západní státy jako Francie a další.
Představitelé těchto zemí včetně Německa nebo USA dohody ignorovali a místo toho pomalu vyzbrojovali Ukrajinu. Celých sedm let tedy garanti minské smlouvy ignorovali rozhodnutí RB OSN. Z nedávných vyjádření Angely Merkelové, Francoise Hollanda a Petra Porošenka víme, že to nemysleli vážně, byla to jen lest na Putina s cílem silně vyzbrojit Ukrajinu.
Ing. Petr Pelz (* 1953) geodet, generálmajor, pracovník zpravodajských služeb, bezpečnostní poradce, 2010-2013 velvyslanec ČR v Afghánistánu.
Rusko si to oprávněně vysvětlilo jako přípravu na napadení separatistických republik a samotného Ruska. Byli v tom utvrzeni, když v polovině února 2022 násobně zesílilo ostřelování oblastí DLR a LLR ze strany ukrajinské armády. Další důkazy těchto úmyslů viděli Rusové již řadu let přímo v některých vyjádřeních představitelů vlády USA i řady západních politologických institutů.
Cíle ruské „zvláštní vojenské operace“ proto byly správně nastaveny tak, aby se zachránilo rusky mluvící obyvatelstvo na východní Ukrajině v intencích minských dohod. Také šlo o zabránění USA rozmístit střely schopné nosit jaderné hlavice v blízkosti Ruska a zabránění vstupu Ukrajiny do NATO a v neposlední řadě o snahu Ukrajinu demilitarizovat a denacifikovat.
První cíle byly splněny, poslední dva body mně nejsou zcela zřejmé, demilitarizace v prvních týdnech operace patrně znamenala něco jiného než teď, po roce. Nyní jde asi o to, ozbrojené síly Ukrajiny zcela zničit. Zdá se, že od toho nejsme daleko.
Denacifikaci si vysvětluji jako zbavení se ultranacionalistů v čele se Zelenským, což je blízko. Domnívám se, a zde nejde o fakta, ale o úvahu, že činnost Volodymyra Zelenského bude rázně ukončena. Ať Rusy nebo Američany nebo samými Ukrajinci. Sázím, že poslední varianta je nejpravděpodobnější.
Putin zpočátku nepočítal s masivní vojenskou podporou Západu pro Ukrajinu, protože to ani nedává žádný smysl pro samotné západní státy. Nemohl ani počítat s tím, že – patrně poprvé v dějinách lidstva – bude tolik vlád evropských států jednat totálně v rozporu se zájmy svého obyvatelstva. Nemohl ani počítat s hysterickou rusofobií mezi tímto obyvatelstvem.
Vojenská operace byla zpočátku velmi úspěšná. Přesto, že ukrajinská armáda měla početní převahu 3:2 až 2:1, koncem března Rusko dosáhlo zhruba to, co Ukrajině ukládaly minské dohody. Tady naposledy mohlo vraždění skončit. Delegace Ukrajiny a Ruska se na Tureckem zprostředkovaných jednáních dohodly na podmínkách příměří, a jak prezident Zelenskyj, tak Putin se nechali slyšet, že úmluvu podepíší. Washington podporovaný Londýnem to však Zelenskému zakázal.
Aktuálně jsou poměry v počtech zcela jiné, a to ve prospěch Ruska. Nezávislé zdroje odhadují, že padlo asi 200 tisíc a bylo zraněno 350 tisíc vojáků. Ukrajina v současnosti mobilizuje sedmnáctileté chlapce a muže do 60 let. Ukrajina má řádově kolem 100 tisíc lidí, s nadsázkou možno říci laiků, dětí a starců, a v rukávu ukrytých možná padesát tisíc vycvičených odborníků v rámci výcviku v zemích NATO. Proti nim ze tří směrů stojí v prostoru válčiště nebo jeho blízkosti přes 700 tisíc zcela nových příslušníků ruské armády, vedených zkušenými veliteli, kteří již bojem prošli. Tyto jednotky ještě do bojů nezasáhly a mají k dispozici řádově vyšší zásoby zbraní a munice. Ruská strana má od začátku invaze jen 25 tisíc mrtvých a 75 tisíc zraněných.
Vzhledem k rozměrům konfliktu by měly obě strany okamžitě přestat bojovat a zahájit jednání. Celý svět by je měl do toho nekompromisně nutit, a ne přilévat oleje do ohně dodávkami stále smrtelnějších zbraní. Začněme konečně bránit Ukrajince, a ne zájmy promile nejbohatších Američanů.
Z toho, co jsem dosud uvedl, vyplývá, že Ukrajina již je de facto poražena. Opakuji, jakékoliv další dodávky zbraní Ukrajině a prodlužování konfliktu znamenají pouze více obětí. Naskakuje mi z toho však husí kůže. Vyčerpané lidské zdroje na Ukrajině spolu s dalšími a dalšími závazky Západu k dodávce zbraní znamenají jediný závěr. S cílem co nejvíce poškodit Rusko, otevírá Washington kapitolu číslo dvě. Boj do posledního Evropana.