Karel Pavlík (19. října 1900 Hradové Střimelice – 26. ledna 1943 Mauthausen) byl československý voják a odbojář, kapitán Československé armády in memoriam povýšený na plukovníka. V hodnosti kapitána velel 14. března 1939 obraně Czajánkových kasáren.
Během okupace Československa nacistickým Německem se zapojil do protinacistického odboje, nejdříve v rámci organizace Za vlast. Tato organizace napomáhala při přesunu československých vojáků k zahraničním jednotkám. Poté se přestěhoval do Prahy a zapojil se do ilegální odbojové organizace Obrana národa. Stal se jedním ze spolupracovníků štábního kapitána Morávka a prof. Ladislava Vaňka, vedoucího sokolské organizace Jindra a člena Sokolské revoluční rady, kterého Němci po zatčení přiměli ke spolupráci.
Byl zatčen v Praze 4. září 1942 a po řadě výslechů a mučení byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen. Zde byl 26. ledna 1943 popraven. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno, ale v Kostelci nad Černými lesy má symbolický hrob.
Karel Pavlík se narodil 19. října 1900 v Hradových Střímelicích jako jedno ze šesti dětí v rodině řídícího učitele. V letech 1915 a 1916 absolvoval v Praze jeden ročník na učitelském ústavu, následující školní rok studoval jeden ročník obchodní školy. Od srpna 1919 do února 1920 byl zaměstnán v soukromé službě jako účetní praktikant a od června 1920 do června 1921 ve státní službě jako výpomocný učitel. Poté nastoupil vojenskou prezenční službu, kde se rozhodl pro vojenskou kariéru. V roce 1923 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a jako poručík pěchoty nastoupil službu u hraničářského praporu 1 „České družiny“ v Děčíně.
Budova bývalé Czajánkovy továrny v Místku, ve které 14. března 1939 sídlil III. prapor pěšího pluku 8 „Slezského“
Po pěti letech byl přeložen k pěšímu pluku 5 „T.G. Masaryka“ do Prahy. Byl povýšen na nadporučíka a v roce 1932 na kapitána. Pro kázeňské přestupky byl v roce 1933 přemístěn z Prahy k pěšímu pluku 8 „Slezskému“ do Místku. Své přemístění nesl těžce, neúspěšně se pokusil intervenovat ve svůj prospěch u ministerstva národní obrany a v parlamentu. V roce 1934 se mu rozpadla rodina a došlo k rozvodu. Potíže s kázní a subordinací pokračovaly i v Místku. Se vzniklou situací se nicméně nakonec vyrovnal a od července 1936 byl ustanoven zatímním velitelem 3. roty pěšího pluku 8.
V úterý 14. března 1939 večer velel obraně kasáren v budovách bývalé Czajánkovy továrny v Místku v Českém Slezsku, jejichž posádka kladla ozbrojený odpor německé okupační armádě. O boji více ve videu níže.
Bitva u Czajánkových kasáren 1939
První německá kolona projela kolem Czajánkových kasáren bez problémů, avšak druhá, která měla patrně kasárny zajistit, narazila na odpor. Strážný Sagan několikrát varoval blížící se postavy, které ale jeho varování nedbaly. Strážný Sagan na ně proto vystřelil a tímto momentem obrana kasáren začala. Přestřelka mezi Němci a strážnými se brzy rozrostla. Zapojovali se další vojáci. Němečtí vojáci seskákali z korby a začali se krýt. Jejich velitelé začali zjišťovat, co se vlastně děje, měla to být přece „hračka“.
Obraně kasáren velel kapitán Karel Pavlík. Němci nasadili obrněný automobil a protitankové dělo, ale přesto byli odraženi. Po půlhodině bojů dostávájí vojácí, kteří nemají dostatek střeliva na další boj rozkaz aby se vzdali. Henleinovci po německé armádě žádají, aby jim vojáky vydala k potrestání. Avšak němečtí důstojníci projeví k vojákům respekt a propouštějí je v uniformách domů. Během obrany kasáren přišlo o život zhruba 18 německých vojáků, minimálně 10 jich bylo těžce raněno a obrněné vozidlo bylo poškozeno. Českoslovenští vojáci bránící kasárna měli 2-3 lehce raněné. Organizátoři obrany kasáren kapitán Karel Pavlík a poručík Karel Martínek se následně přidávají k protinacistickému odboji. Jejich osudy se dozvíte ve videu:
Boj ukončil až přímý rozkaz vyššího velitelství a vyčerpání munice. Po likvidaci armády v době protektorátu se přihlásil do obchodnicko-živnostnického kurzu. Působil v domácím odboji, zpočátku v ostravské ilegální skupině redaktora Bjačka „Za vlast“, která napomáhala především při odchodech čs. vojáků do zahraničního odboje. Po přestěhování do Prahy se zapojil do ilegální odbojové organizace Obrana národa (vojenský odboj přišel za protektorátu o stovky důstojníků) a později i do rozvětvené sokolské organizace Jindra. Dále spolupracoval se skupinou revidenta M. Šrámka a O. Frolíka. Tak se dostal také do kontaktů s československými parašutisty z Velké Británie.
Nacistické represálie během heydrichiády kpt. Pavlíka minuly, ale 4. září 1942 byl za dramatických okolností zatčen v Záběhlicích. Po těžkých výsleších na gestapu a neúspěšném pokusu o sebevraždu byl odeslán do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 26. ledna 1943 v 16.31 hodin zavražděn zastřelením ranou do týla. Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti nejprve majora a později podplukovníka.
- 1945 – Československý válečný kříž (in memoriam)
- 28. října 1999 byl prezidentem republiky in memoriam vyznamenán medailí Za hrdinství