Politika do sportu filozoficky nepatří – dovolil si veřejně pronést David Svoboda, moderní pětibojař a zlatý medailista z letní olympiády konané v roce 2012 v Londýně. Svoboda je rovněž šéfem Komise sportovců Českého olympijského výboru a členem Dukly, která spadá pod ministerstvo obrany.
David Svoboda se postavil za ruské a běloruské sportovce, neboť nevidí důvod, proč by se her neměli účastnit. Navíc logicky argumentuje, že většina komisí sportovců na světě účast Rusů a Bělorusů schvaluje. Nebo snad africké a asijské svazy jsou oproti těm evropským a americkým méněcenné?
Dodal bych, že pokud nebyli z olympijských her vylučování sportovci z USA za agresi v Iráku či Libyi, je to precedens, který by měl jasně rozhodovat ve prospěch sportovců ruských a běloruských. Nebo snad jedno zabíjení omluvit lze – a jiné nikoli? Zajímalo by mě, co je potom oním rozhodujícím faktorem, který americkým sportovcům vyjde vstříc, zatímco ty ruské a běloruské zavrhne.
Jak se dalo očekávat, je zlatý olympijský vítěz pod palbou médií. Prapor nejodpornější a nejzrůdnější masáže drží bez překvapení Forum 24, konkrétně J.X. Doležal, který by pana Svobodu nejraději vysvlékl z uniformy a postavil před soud. Hned cituje zákon o popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia: „Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“
Týká se tento zákon i zpochybňování amerického masakru v Mỹ Lai? (Pozn. Naší Pravdy: ZDE) Týká se zločinů spáchaných banderovci za druhé světové války? (Pozn. Naší Pravdy: ZDE) Týká se amerických zvěrstev páchaných v Iráku od roku 2003? Týká se vraždění civilního obyvatelstva na Donbase od roku 2014?
Doležal svůj štvavý článek uzavírá slovy: „Říkalo se tomu „propustit beze cti“. A pak by měl pan Svoboda jako každý jiný popírač genocidy, jako každý obyčejný neonacista popírající holocaust jít před soud.“
Pojďme si tedy přiblížit výroky pana Svobody, za něž by ho fanatik Doležal – metaforicky řečeno – stavěl ke zdi (Za to, že pana Svobodu nazval neonacistou, by měl být pan Doležal stíhán. Šíří totiž zjevnou lež):
Válečný konflikt stále probíhá. Jak víme, tak první obětí každého válečného konfliktu je pravda. Máme spoustu informací, někdy protichůdných.
Toto je prostě praxí potvrzený fakt. Všechny strany konfliktu mají svou propagandu – a pokud někdo hledá fakta, většinou na jejich zdroj nenarazí. Proto je dobré brát různé propagandy s rezervou a být v hodnocení určitých událostí obezřelým.
Na přetřes přišlo, zda je Rusko agresorem. David Svoboda byl ve svém komentáři zdrženlivý:
Může to být klidně mýlka. Co já vím. Já to nevím, nechci to rozhodovat. A nemám ambici to rozhodovat.
Ministryně obrany, Jana Černochová z ODS, přispěchala s jednoznačným ideologickým odsudkem takových „kacířských slov“: „Nepochopím, jak tohle voják a olympionik může zpochybňovat.“
Obávám se, že tato žena toho nechápe více – a proto se hodí zcela dokonale do Fialova kabinetu, navíc na resort války, tedy ministerstva obrany.
Vraťme se ovšem ke Svobodovým slovům: Neřekl nic více a nic méně, než že si nepřijde kompetentní k tomu, aby posuzoval, zda je Rusko agresor. A dodal, že k takovému soudu nemá dostatek informací. Jeho postoji tleskám. Na rozdíl od mainstreamu, který má bez důkazů o všem jasno, pan Svoboda vyjádřil pochybnost. Hovořilo se jako o agresorovi o Spojených státech amerických? Pokud ne, proč bychom tak měli hovořit o Rusku? Toto je základní problém, který by měli ozřejmit ti, kteří chtějí někoho trestat za názor.
Pan Svoboda samozřejmě žádnou genocidu neobhajoval – ani nepopíral zločiny. Jen skrovně konstatoval, že se necítí být dostatečně informován. Pokud ho za toto někdo pranýřuje, dává tím v prvé řadě vizitku sám sobě. Vizitku fanatika, ideologa a hlupáka.
Velice mě mrzí, že pan Svoboda nakonec neuvěřitelnému tlaku médií a vládních politiků podlehl – a začal si po vzoru stíhaných za totality sypat popel na hlavu:
Bohužel, některá moje vyjádření vyzněla nešťastně a zřejmě způsobila zcela jiný dojem, než jak jsem to měl v úmyslu. Do domnělé pozice „ďáblova advokáta“ ruských sportovců jsem se dostal jen svojí nemotorností v rozhovoru. Neměl jsem den. Nebojte se, nejsem na špatné straně. Odpusťte mi prosím ten úlet a nezlobte se na mě.
Lidsky pana Svobodu chápu. Dostal strach. Mediální lynč se těžko snáší. Člověk je nerad terčem cílené nenávisti.
Jenže David Svoboda by si měl uvědomit, že u určité části populace, té, která nemá problém s Bandera party v Plzni (doufám, že tady soud konat skutečně bude), skončil, i kdyby se před ní stokrát na kolenou plazil. Mohl si však zachovat tvář aspoň u té druhé, u níž za svá odvážná slova získal sympatie. Bohužel sklouzl do trapného žadonění, které je olympionika nehodno. Doprošovat se lidí, kterým mnohdy nevadí propagace nacistických a fašistických symbolů (vlčí hák, černé slunce, hákový kříž na pizze, který je na rozdíl od písmena Zet na batohu asi jen roztomilou ozdobou) – a bagatelizují ji, je k pláči.
Vzbuřme se proti pokusům o kriminalizaci diskuse. Odmítněme praktiky, kdy lidé s „nesprávnými názory“ budou nuceni se veřejně omlouvat, aby nebyli sankcionováni. Chtějme demokracii, ne štvanici na „ideově závadné osoby“. Ta je totiž s demokracií neslučitelná.