Ohlédnutí za prožitými roky

Na úvod musím napsat poděkování:

►Drazí přátelé, děkuji Vám všem za Vaše krásná přání k mým narozeninám. Jsem velice rád a příjemně překvapený. Vážím si toho, děkuji.

Дорогие друзья, спасибо Bам всем за Bаши прекрасные поздравления с моим днём рождения. Я очень рад и приятно удивлён этим. Я ценю это. Спасибо.▼

Přátelé, moji nejbližší, známí, neznámí, ne přátelé, nepřátelé, prostě všichni,

jistě znáte, nebo jste ve svém životě někdy slyšeli, nebo dokonce i přímo vám někdo alespoň jednou řekl ono známé a často používané (a zneužívané – tj. hlavně, aby vás usadili a poslali kamsi…) pořekadlo: „HELE, NERAĎ, NENÍ TI ŠEDESÁT, V RUSKU JSI NEBYL A NEVIDĚL JSI LENINA!“

Hm, musím se tedy pochlubit – mně je dnešním dnem (6. dubnem) dokonce o rok více, než těch „rádcovských“ šedesát, v Rusku jsem byl a Lenina jsem viděl více než třikrát, takže mě berte se vší vážností a úctou a ne jen tak do větru a na lehkou váhu. Konečně tedy můžu radit! Ano, vám všem, kterým šedesát ještě není, ani zdaleka není, kteří se pravděpodobně vinou špatných rádců ani té šedesátky nedožijete, kteří v Rusku nikdy nebyli, zato ale mají Ruska o to více stále plnou hubu, kteří Lenina neviděli (mnozí ani neznají, kdo to byl, kdy žil, zemřel, co dělal), ale slovo „lenin“ používají jako nějaké „bububu!“, jimž chtějí strašit lidi, zrovna tak jako i Ruskem.

Dožil jsem se zrovna dnes o jeden rok více, než té „šedesátky“! I když, abych se upřímně přiznal, jsem s tím na pozadí válečných událostí posledních měsíců, týdnů, dnů tak nějak snad ani nepočítal a byl v podstatě smířený a vděčný za to, že jsem se dožil, čeho jsem se dožil, což mnohým (i z mého blízkého okolí) nebylo dopřáno. Člověk si musí opravdu vážit každého dne svého života a umět se radovat z toho, že se ráno probudí, z každé maličkosti a vážit si toho, že mu bylo Osudem, nebo „tím nahoře“, naděleno dokráčet až k tomu věku, kterého se aktuálně dožil. Když se zamyslím a rozhlédnu kolem sebe, se smutkem vidím, že opravdu mnozí z mých známých, blízkých, přátel, či i veřejně známých osobností takové štěstí neměli a Osudem, či „tím nahoře“, jim naděleno nebylo. Zejména nyní zde, ve válce. Kamarádi, přátelé, velitelé – ČEST VAŠÍ PAMÁTCE NAVĚKY.

Můj život byl velice rozmanitý, bouřlivý, bohatý a pestrý, vůbec si nestěžuji, naopak, mám se čím chlubit a na co být hrdý, a samozřejmě i naopak. Otázka je, zdali člověk, tedy i já, chce nadále žít a pokračovat v tomto veskrze prolhaném, falešném, nespravedlivém a neupřímném drancovaném světě, v němž v posledních desetiletích vítězí všude přítomná lež, faleš, přetvářka, agrese, zlo, násilí, dusí nás dezinformace, škrtí nesvoboda, spoutává zotročování, hrubé porušování základních lidských práv ze strany těch, kteří mají, ale jen plnou hubu, demokracie a svobody. Přiznám se, že již nesnáším, nenávidím tato slova – jako je svoboda, demokracie, pravda, láska, volby/a apod. Více zneužívaná, zdehonestovaná, zdiskreditovaná, profláknutá, slova snad ani neexistují a nemůžou existovat.

Mám raději a ctím jiná slova – zodpovědnost, poctivost, upřímnost, čestnost, vlastenectví, ohleduplnost, respekt, úcta, pomoc, vděk, tvořivost, přátelství (ale jen to skutečné, opravdové tj. – ze srdce, ne to falešné, pokrytecké, vnucené), sociální jistoty, pořádek, bezpečnost, mír, v žádném případě ne konkurence, nýbrž spolupráce! Toto jsou ty moje hodnoty, které nade vše já ctím a vyznávám a kdykoliv je okamžitě, bez zaváhání, vyměním za tu jejich „svobodu a demokracii, evropské hodnoty, naše patření na Západ“ a další jejich bla bla bla! Samozřejmě, jak jinak, jsem pro tradiční rodinu, kterou tvoří jen a pouze muž + žena + jejich děti, jsem pro uctívání žen jako nositelek života na Zemi.

Znovu zopakuji, stručně, drsně, srozumitelně, naprosto jasně, nedvojsmyslně – seru na stále jimi omílané jejich „svobodu a demokracii“, na jejich „pravdu a lásku“, na jejich „evropské hodnoty“, na jejich „naše patření a orientaci na západ“, které já fakt nechci!! Opravdu NE!! – Já jsem pro svoje/moje hodnoty, pro ty výše vypsané, jak jsem uvedl, které já chci, je si přeji, je vyžaduji, a k nimž jsem od malička vedl a vychovával i své děti, neboť i mě tak vedli a vychovávali moji rodiče a socialistické školství.

Vrátím se k začátku,
proč vlastně vznikl tento můj článek, mé povídání…

Proto, že konečně tedy už můžu i při vší své vrozené a vštěpené rodinou a školou skromnosti, pokoře a úctě ke všem těm, kteří těžce bojovali, umírali, pracovali, budovali a vybudovali prosperující a vzkvétající naši republiku – Československou socialistickou republiku, radit všem vám:

narozeným v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, vám všem narozeným po buď navždy prokletém listopadu 1989, kteří jste ještě nevybudovali vůbec nic, bojovat a umírat za vlast jste nemuseli, nic neumíte, nic neznáte, nic nechápete, společnosti, českému národu a české zemi, prospěšní nejste, naopak – pouze škodíte, absolutně neznáte takové ušlechtilé a společností žádoucí pojmy jako je pravda, vlastenectví, národ, hrdost, čest, svědomí, vděk, úcta, pokora, odpovědnost, přátelství, nemáte žádnou morálku, pojem „morálně volní vlastnosti“ absolutně nechápete, co to znamená, náš milovaný rodný český jazyk przníte, znásilňujete a hyzdíte odpornými cizáckými, hlavně anglickými výrazy, a mohl bych donekonečna pokračovat.

Ale zato, čím více jste hloupější, nic neumějící a bez sebemenších zkušeností, tím více se zcela nesoudně a nestoudně, bez uzardění a studu drze cpete a derete na řídící místa ve veřejné a státní správě (v politice) a hlupácky, naivně, jak blbečkové se domníváte, že zrovna a právě jenom vy (ač svými dosavadními vlastními životními, pracovními, rodinnými zkušenostmi naprostí impotenti) jste vyvolení a oprávnění sdělovat „svá životní moudra“, vést a řídit národ a zemi (já stále ve svých článcích nepoužívám pojem „republika“, protože ta polistopadová česká země opravdu ve skutečnosti žádnou republikou není) a poučovat druhé, mnohem starší, zkušenější a vzdělanější, než jste sami.

Vy – zkušenostmi a politickým uměním IMPOTENTI se nestydíte za svou neschopnost a mnozí svou imbecilitu dokonce snad považují za svou přednost! Stačí se jen podívat na sestavu vlády, do senátu, parlamentu, vedení politických stran, ředitelství škol, vedení státních institucí, velení bezpečnostních složek, jednotlivá ministerstva resortů atp.

No nic, o tom psát, bylo by na dlouho… a na celou knihu, či román, vlastně lépe – mnohadílné učebnice psychiatrie.

Je mi šedesát jedna let, v Rusku jsem byl a Lenina jsem viděl (a nejen Lenina, také Auroru, byl jsem na její palubě i v podpalubí, Zimní palác a mnohé další). Můžu a musím tedy radit. A budu!

První moje největší rada je tato:

„NERAĎ, NENÍ TI ŠEDESÁT, V RUSKU JSI NEBYL A NEVIDĚL JSI LENINA!“

Další moje rady jen v rychlosti, stručnosti a letem světem…:

• Okamžitě, urychleně, co nejdříve vystoupit ze zločineckého amerického vojenského agresivního paktu NATO.
• Okamžitě, urychleně, co nejdříve vystoupit z brusel-fašistického spolku zvaného Evropská unie.
• Vymanit se co nejdříve (včera bylo pozdě) z vlivu USA na naši zemi, na naši politiku.
• Okamžitě odstranit z veřejné a státní správy všechny, naprosto všechny ty, kteří mají jakékoliv „vzdělání“, kurzy, rychlokurzy, stáže, instituty, „aspeny“, „think-tanky“ a další „nalejvárny“ a „vymývárny“ mozků“ (=sračkomety) made in USA a chlubí se americkými diplomy, uznáními, papíry prokazujícími „vzdělání“ USA. Ale nejen USA, celého anglosaského světa! Všech těch sorošových neziskovek a tak podobně. Všech!! Okamžitý zákaz působení těchto neziskovek na území české země (stejně tak slovenské!) bez výjimek.
• Opětovně navázat co nejtěsnější spojenectví, spolupráci a přátelství s Ruskem a jeho přáteli a to ve všech oblastech, i ve vojenské. Požádat o vstup do BRICS+. Předtím se ale, samozřejmě, Rusku a prezidentu Putinovi upřímně omluvit za všechny naše polistopadové vlády.
• Změnit v ČR celý volební systém. Dosavadní je podvodem na naivních voličích. Právo volit až od 24 let (pokud se ostatně prodlužuje neustále i odchod do důchodu, nevidím sebemenší důvod, proč by se nemohl zvýšit i věk pro právo volit). Možnost být zvolen poslancem až od 40 let, možnost být zvolen do vlády až od 50 let, možnost být ministrem klíčových resortů (zahraničí, obrana, vnitro) až od 55 let – toto vše jen s podmínkou pracovní praxe v oboru, jemuž šéfují, minimálně 25 let. Prezident od 55 let, klidně i na čtyři volební období. Věkovou hranici pro odchod do důchodu, samozřejmě, snížit, ALE právo jít volit až od 24 let!
• Zrušit senát bez náhrady. Poslaneckou sněmovnu zmenšit o polovinu. Předseda PS od 45 let. Členové PS pouze pracující – tedy lidé z fabrik, továren, montoven, ze zemědělství, z polí, lesů, učitelé, zdravotníci – lékaři, zdrav. sestry, zdrav. personál, pracovníci dopravy –  dispečeři, řidiči, železničáři, pracovníci pošt a spojů, úředníci, zaměstnanci bank, horníci, slévači, prodavači… a tak dále. Funkci poslance vykonávat po svém hlavním zaměstnání. Za tuto funkci a službu pro stát navíc mít i navíc solidní státem garantovaný finanční příspěvek. Poslanci můžou být odvoláni. Obdobně se všemi ústavními funkcemi, i se soudci.

A mnoho a mnoho a mnoho…

Nu což, jak se vám líbí mé rady? Rady „jednašedesátníka“, který byl v Rusku a viděl Lenina. Věřím, že se ještě dožiji toho, že nejen něco, ale hodně z mnou předloženého, bude v brzké době v obnoveném, znovu osvobozeném od fašistů, obrozujícím se Československu realizováno.

Takže – s chutí do toho, a půl je hotovo. Míru zdar! Čest práci! Ať žije obrozené, svobodné, naše nové Československo!

A važte si všech šedesátníků a starších. Ctěte je.

Mgr. Petr Michalů