Nás by mělo zajímat hlavně to, že skončily boje v Maďarsku, de facto na začátku dubna, německá armáda byla vytlačena nebo utíkala z Maďarska a vstoupily tam jednotky Rudé armády.
A dodnes se Maďaři dohadují, jestli to bylo osvobození nebo dobytí Maďarska. Polovina občanů si myslí, že byli osvobozeni, druhá polovina, že byli okupování. A možná, že se brzy ještě dovíme, že to bylo všechno trochu jinak.
Ale co je pro nás také dnes zajímavé, je dobytí Vídně, nebo obsazení Vídně. To je stejně problematické hodnocení jako v Maďarsku. Pravda je, že ti, co byli v koncentračních táborech v Mauthausenu nedaleko Lince, a ti co byli po různých věznicích jako méněcenní Židé, kteří tam byli jako komunisté a sociální demokraté, tak pro ty to bylo osvobození. Pro ty ostatní to možná byla okupace, která trvala až do roku 1955, kdy byla vyhlášena rakouská neutralita.
Současnost: Vídeň nezapomíná…
Zajímavý je vztah Rakušanů, nebo Vídeňanů k aktu osvobození. Ddodnes stojí na Schwarzenbergském náměstí před hotelem Schwarzenberg, bývalým schwarzenbergském palácem, socha, památník vojáků Rudé armády. Neslyšel jsem, že by se ve Vídni dohadovali, tak jako na Praze 6 Dejvicích nebo někde na Litvě, Lotyšsku, Estonsku, že se památník Rudé armádě odstraní. Možná, že by někdo z rodu Schwarzenbergů mohl vysvětlit, zda to bude všechno přejmenováno, nebo dokonce „odinstalováno“, a jestli se vztah Rakušanů k osvobození nebo dobytí nějakým způsobem výrazně změnil.
A také by mě zajímalo, zda se pod dojmem posledních události v Evropě neuvažuje o tom, že monumentální vídeňský památník, který připomíná oběti 1. ukrajinského frontu a 1. běloruského frontu, kteří padli při dobývání Rakouska a Vídně, nějakým zvláštním způsobem změní, nebo zda ten památník nebude transportován na nějaké jiné místo, do nějakého lapidária, podobně jako socha maršála Koněva v Praze.
Možná by stálo za úvahu ještě doplnit pro ty, kteří už neznají dějepis, že Maďarsko bylo jedním ze spojenců nacistického (Hitlerovského) Německa, a v Rakousku vítali Hitlera v roce 1938 statisíce…, takže opět kdysi spojenci.
Podrobnější analýzu si můžete vyslechnout v následujícím rozhovoru: