V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout zavraždění prvního z řady zavražděných amerických prezidentů Abrahama Lincolna.
Je to první ze zavražděných a je zajímavý tím, alespoň pro nás, že se o něm příliš nemluví. Vzpomíná se na jeho slavnou definici demokracie: „vláda lidu, s lidem a pro lid“ a pak to, že vyhlásil zrušení otrokářství na půdě Spojených států a téměř současně se stal obětí atentátu.
Já, pokud si vzpomínám, a jak se mi zdá, jsem viděl jenom jeden, několikrát opakovaný a ještě černobílý americký film staršího data. A pak si pamatuji, že kdysi, ještě před rokem 1948 vyšla zajímavá knížka, tak trochu pro školáky, která se jmenovala „Dobromyslný Abbé“. Tedy Abbé Lincoln, a jak říkám, trochu pohádka pro děti, ale přece jen odborná historiografická práce v českém překladu.
Lincoln, první z řady zavražděných…
Skutečnost, že vraždou Abrahama Lincolna začíná nekonečný sled často i jen pokusů o zavraždění amerických prezidentů, nebo kandidátů na tuto funkci, nám nějak zmizela z horizontu našeho poznávání Spojených států. Rádi mluvíme o vzorovém příkladu americké demokracie, ale už nemluvíme o těch mrtvých. Tím nemyslím jenom Johna Fitzgeralda Kennedyho a jeho bratra Roberta, ale myslím tím i pokusy o zavraždění Ronalda Reagana a nakonec i tu symbolicky hozenou botu nějakým zahraničním novinářem na George Bushe mladšího při tiskové konferenci.
Na jedné straně až nábožná úcta k americké demokracii a k funkci prezidenta, který stojí na jejím vrcholu, která je podivná tím, že si na amerického prezidenta leckdo leccos dovolí. Koneckonců, po těch Donaldem Trumpem odmítnutých prezidentských volbách, přímý útok na Kapitol a jeho popularita je toho nejlepším příkladem. A samozřejmě také to, že Donald Trump je jako první americký prezident pohnán před trestní soud. A zase to mimo Spojené státy nebo anglosaský svět nikoho nevzruší.
Na jedné straně si po smrti černošského delikventa, nejen ve Spojených státech ale na celém světě, klekají fotbalisté před zahájením utkání na koleno a vyučují, nebo chtějí vyučovat, celý svět o tom co je to boj proti rasismu, který v mnoha zemích už skoro tisíc let neexistoval. Na druhé straně zapomínáme, že mezi Abrahamem Lincolnem a smrtí Martina Luthera Kinga uplynulo sto let než se problém rasismu, černého rasismu a skrytého otrokářství dostal na stránky nejenom světových novin a do televizních zpravodajství, ale dokonce i do velké části informačních zdrojů ve Spojených státech. A nakonec, v současné době, se hledají důkazy, že Martin Luther King byl sukničkář, přesto, že o Billu Clintonovi to každý věděl a ví.
Podrobnější analýzu si můžete vyslechnout v následujícím rozhovoru: