Zatímco Německo aktivisticky uzavřelo poslední jaderné elektrárny, tak místo nich hodlá vystavět další větrná monstra. Přitom stále více důkazů jasně potvrzuje, že jde o vysoce neekologický způsob výroby energie.
A neekologický způsob je již od jejich výroby, kdy jsou kvůli větrníkům káceny jihoamerické lesy, ale neekologický je i samotný provoz těchto monster – a to jak z důvodu likvidace hmyzu a ptáků v dané lokalitě, tak z důvodu znečištění ovzduší při samotném provozu.
Při případné havárii pak dochází k nezměrným ekologickým škodám, jejichž odstranění může trvat dlouhé roky. Při výstavbě větrných elektráren jsou pro změnu vykáceny milióny stromů, které musí navždy uvolnit místo těmto monstrům:
Skotsko pokácelo 14 miliónů stromů, aby uvolnilo místo údajně ekologickým větrníkům. O neekologičnosti svědčí nejen jejich výroba, ale také přeprava přes půl zeměkoule, následné kácení lesů, aby bylo kde větrná monstra umístit, ale neekologický je i samotný jejich provoz. Větrníky spotřebují nejen množství ropných produktů, což je problém v momentě, kdy dojde k havárii některé z turbín, ale také neskonale likvidují populaci ptactva a dokonce i vodních živočichů. V neposlední řadě je velmi neekologická i likvidace vysloužilých větrníků.
V Německu se mají stavět tisíce dalších větrných elektráren, ale nyní se naskýtá otázka, kam s lopatkami větrných turbín poté, co projde jejich životnost…
Velkým problémem se stanou hory odpadků, které vytvářejí nepoužívané lopatky rotorů větrných turbín. V Německu se používá kolem 30 000 větrných turbín, každá se 3 listy rotoru o délce až 60 metrů. Tisková agentura Bloomberg již v roce 2020 informovala:
Lopatky větrných turbín nelze recyklovat, takže jsou pohřbeny. V Německu je problém umlčován a bagatelizován pomocí speciálně navržených formulací. Vždy se říká, že při demontáži větrné turbíny lze 80 až 90 procent použitých materiálů recyklovat. Výjimkou jsou listy rotoru, které podle tohoto výpočtu představují zbývajících 10 až 20 procent. Pozadí je v tom, že jde o vysoce problematický materiál. Skládají se převážně z plastu vyztuženého skelnými vlákny (GRP) v sendvičové konstrukci s plastovou pěnou nebo balzovým dřevem jako výplní.
Balzové dřevo pochází převážně ze zemí třetího světa, přičemž kvůli jeho pěstování se kácí deštný prales. V jednom listu rotoru je kolem 50 stromů. Mimochodem, jako náhradu za každou jadernou elektrárnu, která je odstavena, potřebujete 1250 nových větrných turbín – a vítr.
Tyto kompozitní materiály nejsou v současné době recyklovatelné, ale v Německu je nelze ani skládkovat. „Vzhledem k použitým pryskyřicím, plnidlům a sendvičovým materiálům se skládají z přibližně 30 % hmotnosti organických složek a výrazně překračují přípustný limit pro usazeniny“, vysvětluje web EU-Recycling.com. Chystá se celoevropský zákaz skládkování.
Mimořádně problematické je i spalování
Skutečnost, že doba setrvání v horkých zónách spaloven odpadu je příliš krátká na to, aby bylo zajištěno úplné spálení, skleněná vlákna mohou ucpávat látkové filtrační systémy. CFRP materiály na druhé straně tvoří prach z částic mikroskopicky malých uhlíkových vláken; jejich úlomky jsou klasifikovány jako karcinogenní látky. Odpad z uhlíkových vláken je rozhodně nevhodný pro spalování odpadu.
Na základě dnes používaných materiálů je větrná turbína již při stavbě vážným zločinem proti životnímu prostředí, a to ještě předtím, než začalo rozsáhlé zabíjení hmyzu a ptactva a mohla unikat toxická maziva a plyny.
Německo prý pracuje na způsobech, jak vyměnit opotřebované rotorové listy. Nápadů na to je celá řada – žádný se zatím nezdá být skutečně přelomový a o plošném využití nemůže být řeč, tyto procesy jsou tak ve stadiu výzkumu.
Na pevnině je v Německu pravděpodobně hodně přes 30 000 takových systémů, nepočítaje systémy v moři. Každá turbína má tři rotorové listy o délce až 60 metrů. Ty je nutné vyměnit nejpozději po 20 letech.
Ovšem podle vyjádření z Rakouska se počítá s výrazně kratší životností. Odborníci řekli, že pro operátory by bylo levnější vyměnit listy rotoru každých pár let, místo aby je nechali řádně vyrobit, aby mohly být používány déle. Teoretických 20 let životnosti je všude definováno jako „s opravami.“ Týkají se celé větrné turbíny. Ta se stejně po 20 letech musí úplně vyměnit.
Pokud se vyskytnou závady, jsou větrné systémy tikající bomby. Snímky hořících větrných turbín nebo rotorových listů, které se řítí k zemi sto metrů daleko, jsou dnes již dobře známé. Lopatky rotoru mimochodem také způsobují obrovský problém s životním prostředím při dopravě. Cestují přes půlku světa.
Jak je možné, že v případě větrné energie nikoho nezajímají tak značné ekologické dopady? Tato výroba elektřiny byla prohlášena za bezproblémovou, takže problémy jsou skryté. Často jsou ignorovány i další škodlivé vedlejší účinky, jako je nízkofrekvenční hluk pro obyvatele nebo smrtelné nebezpečí rotorů pro hmyz a ptáky.
Je jasné, že německá spolková vláda nemá zájem na spolehlivých vědeckých poznatcích a především na realitě. Počítá se pouze ideologie a zabírání půdy, která je mnohdy pro potřeby elektráren vyvlastněna – bez ohledu na to, jakou cenu za to lidé a životní prostředí musí zaplatit.
Prosazování neekologických větrných elektráren je tak jen dalším důkazem klimatických lží, při kterých rozhodně nejde o životní prostředí, ale o byznys těch, kdo na tzv. „obnovitelných zdrojích“ vydělávají…
Elektrárna Vortex Bladeless pro rodinný dům o výkonu 4 kW.
Pozn. Naší Pravdy:
Je více než podivné, až šokojící, že nikdo nechce propagovat technologicky zcela jiný druh revolučních větrných elektráren, které veškeré výše uvedené nevýhody odstraňují naprosto dokonale – podrobněji ZDE