Připomínáme si 9. výročí tragické události, které se stala v Oděse v Domě odborů dne 2. května 2014. Tenkrát se v tomto přístavním městě odehrála krvavá řež, která nejenomže zůstala nevyšetřená, ale ve skutečnosti ji ani nezačali vyšetřovat.
Co se tedy v onen osudný den stalo? Na náměstí u Domu odborů se scházeli odpůrci náhlé změny vlády v Kyjevě, která nevzešla z demokratických voleb. Tedy, abychom byli přesní, ona nevzešla z žádných voleb. Prostě se po mnohatýdenních demonstracích v centru Kyjeva a po vyhnání stávající vlády a prezidenta chopili moci a bylo to. A právě proti této změně vystoupili někteří občané Ukrajiny (z nějakého důvodu je média začala nazývat proruskými, a dokonce separatistami), a to nejenom v Oděse. Odpůrci si u Domu odborů již dříve postavili stánky a stany a dávali najevo svůj nesouhlas s touto změnou režimu. Poměrně často zde docházelo k šarvátkám, ale to, co se odehrálo 2. května 2014, jsme tady v Evropě snad od 40. let neviděli.
Tento den se v Oděse hrál fotbalový zápas, fanoušci a demonstranti plánovali projít městem, což byla tradice. Dále nechme mluvit ukrajinského novináře Jakova Goppa z televizního kanálu Novaja Oděssa (5. 5. 2014):
Průvod měl projít centrem města, ale ještě na Soborném náměstí se objevila policie, za níž šla skupina ozbrojených lidí, která se shromáždila asi 500 metrů od proukrajinských aktivistů (tedy těch, co podporovaly změnu v Kyjevě, pozn. autora). Poté, co se aktivisté dali do pohybu, na ně ozbrojenci náhle zaútočili. Začali na ně házet zápalné směsi, ke kterým byly přidány kupříkladu hřebíky, aby způsobily větší zranění. Existuje podezření, že do města, za přímé účasti vysoce postavených policistů z Oděsy, přijely jakési organizované a ozbrojené skupiny. Měly i palné zbraně – pistole a samopaly. Ty byly následně použity. Došlo ke střetu. Neozbrojení lidé začali brát kameny, dlažební kostky.
Najednou se však ozvaly výstřely. První oběť byla zasažena kulkou do hlavy. Druhý proukrajinský aktivista zemřel o několik desítek metrů dál. Policie, která byla na místě, vůbec nezasáhla. Dál docházelo ke střetům mezi fanoušky, aktivisty a ozbrojenci. Kromě kamenů se objevily i zápalné láhve. Na obou stranách. Najednou se ozbrojenci vytratili. Jak náhle se objevili, tak náhle zmizeli. A s nimi i policie. Aktivisté si asi mysleli, že ustoupili na Kulikovo pole (náměstí u Domu odborů, pozn. autora), kde byl tábor odpůrců. Jsem přesvědčen, že lidi, kteří tam žili ve stanech a jež potkal tragický osud, nevěděli a nevěřili, že konflikt bude pokračovat na jejich území. Fanoušci a aktivisté přišli na Kulikovo pole a tam začali řádit.
Místo toho, aby proruští separatisté vzali nohy na ramena a uprchli pryč, běželi se schovat do Domu odborů. Nejdříve začaly hořet stany proruských aktivistů a následně vypukl požár v Domě odborů. Vzplanulo druhé a třetí patro. Přitom nebylo vůbec jasné, jak tam mohlo začít hořet. Vždyť stěží někdo dohodí zápalnou lahví do okna třetího patra. To je velmi záhadná situace, protože na střeše budovy se nacházeli lidé, kteří se snažili házet zápalné lahve na útočníky. Jakmile vznikl požár, byli okamžitě zavoláni hasiči. Ačkoliv je hasičská stanice nedaleko, požární vozy přijely a začaly hasit až po 40 minutách. Docela rychle uhasili požár v přízemí. Ale nemohli se dostat dovnitř budovy. Přitom nikde už nehořelo. Ve třetím a druhém patře byl pouze dým. Tam už nebyl žádný požár. Právě z těchto pater začali lidé skákat a po dopadu na zem umírali. To bylo hrozné! Většina lidí, která zůstala v budově, se zřejmě otrávila kouřem. Vyšetřování musí určit, jak k tomu došlo, protože oběti ležely v místnostech, v nichž nehořelo. Ležely a okolo nich byl ohněm nepoškozený nábytek a elektronika. Otázek, co způsobilo tragédii, je obrovské množství. Lidé, zejména blízcí obětí z Domu odborů, jsou velmi rozzlobení, protože si myslí, že za tragédii mohou jejich odpůrci. Já si ale myslím, že tam mohla být nějaká třetí síla, která záměrně vyvolala konfrontaci, ale která nečekala takový vývoj událostí. Jsem o tom přesvědčen.
Odpůrci byli napadeni ohromnou přesilou v té chvíli velice rozzlobených fanoušků a demonstrantů. Policie, ačkoliv dříve přítomna, chybí. Odpůrci byli násilím zahnáni dovnitř Domu odborů, útočníci podpálili jejich stany na náměstí. Ale největší peklo čekalo uvnitř. Tady byli napadeni jinými útočníky, existují teorie, že na ně již uvnitř čekali připravení (možná ta třetí síla, jak tvrdí Jakov). Byli zaživa upalováni (připomínám slova Jakova, že oběti ležely v místnostech, v nichž nehořelo, a přitom černí jak uhel) a ubíjeni, ti, kterým se podařilo vyskočit z oken, potom dobíjeni na ulici. Některé oběti zemřely na následky střelného zranění. Vlnu nevole vyvolalo video s ukrajinským radikálem Nikolajem Volkovem, který střílí na lidi uvězněné v hořícím domě. Přestože existoval jasný důkaz střelby, Volkov ve vězení nakonec neskončil.
Celkem podle oficiálních zpráv zemřelo 48 osob. Ukrajinská agentura TSN vydává ihned 3. května falešnou zprávu, že 15 obětí jsou občané Ruské federace, což je později vyvráceno s tím, že všechny oběti jsou ukrajinské národnosti. Proč byla potřeba tato falešná zpráva? Protože to přece měli být v očích západních konzumentů médií proruští separatisté a ne Ukrajinci nesouhlasící s nezákonnou změnou vlády.
Neobjasněná tragédie však zůstává dodnes politicky citlivým tématem. K incidentům zde dochází vždy v době, když se místní aktivisté chystají uctít památku obětí. V roce 2015 se u oděského přístavu objevil plakát s nápisem „Lidé byli v Domě odborů upáleni nacisty“ a na asfalt před Dům kdosi napsal „Nezapomeneme, nepromineme“.