Stanislav Vodsloň: Poučení z druhé světové války

Před námi je velké výročí, a když chci jeho význam pravdivě připomenout, přemýšlím, co o této mimořádně velké události nejen pro náš národ, ale nejméně pro celou Evropu, psát. Vždyť ten národ, který přinesl v druhé světové válce nejvíce obětí, ale i hrdinství, je nyní vydáván za agresora a našeho nepřítele.

Víme, že rozhodnutí Ruska souvisí s událostmi na Ukrajině, dokazujícími růst neonacismu a útoků na rusky mluvící občany i v oblastech, kde jich žilo po staletí více než Ukrajinců.

Již od roku 2014 je světová veřejnost informována o protestech Ruska a žádostech vládě Ukrajiny, aby zakročila proti neonacistům, ale bylo to marné. Ani USA a většina zemí EU, včetně naší republiky, neřekly k tomu svůj názor, jenom stále opakují, že Rusko je agresor, a proto že musíme Ukrajině pomáhat…

Proč jim nevadí známé hrubé projevy neonacismu na Ukrajině, například zákaz mluvit rusky, nebo dokonce nahnání rusky mluvících lidí, včetně dětí, do domu, který fašisté zabednili, polili hořlavinou a zaživa tam všechny upálili?!! Vždyť po druhé světové válce všichni slibovali, že již nikdy nedopustí růst neonacismu a fašismu. Ty hrůzné zkušenosti a oběti z druhé světové války již jim nic neříkají, nejsou pro ně dostatečným varováním?!

Myslím, že ale s řešením tohoto závažného problému, i přes závažnost útoků neonacistů, bylo třeba pokračovat formou jednání. Válka je neštěstím, přináší jen oběti na lidských životech. Velké války často nezačínají vždy hned mluvou zbraní. Naše vlast byla jednou z prvních obětí, díky zradě Francie a Velké Británie, jejich účasti na Mnichovské dohodě s Německem a Itálií. Museli jsme po 30. září 1938 odevzdat Německu a Polsku přibližně třetinu našeho území s velkým množstvím těžkého průmyslu a s obrannými zařízeními. Zánik Československa pokračoval osamostatněním Slovenska 14.3.1939 a den poté obsazením zbytku naší vlasti německou armádou a vytvořením Protektorátu Čechy a Morava.

Začátek světové války je uváděn od napadení Polska 1.9.1939. Polská vláda Pilsudského a Becka několik roků před jeho napadením usilovala o spolupráci s Německem v boji proti Sovětskému svazu… Dokonce iniciativně předkládali Hitlerovi na tento boj plán, v němž se chtěli, ve společném boji s Německem, dostat až k Černému moři a získat tuto oblast pro Polsko. To záměru Německa na ovládnutí Sovětského svazu nevyhovovalo, a tak obnovilo plány na zničení Polska. Spojenecká smlouva o vzájemné pomoci mezi Polskem, Francií a Velkou Británií nebyla splněna a hrdinský odpor polských vojsk skončil 5. října jejich kapitulací.

K napadení SSSR došlo, až když celá pevninská část Evropy byla ovládnuta, když měli Němci v rukou její obrovské bohatství, zbraně a k tomu některé nové spojence s jejich vojsky a s fašistickými skupinami. K přepadení došlo 22.6.1941 útoky na letiště, železniční křižovatky, prostory rozmístění sovětských vojsk a řadu měst. Pozemní síly útočily od Baltského moře přes Karpaty až k Černému moři. Spolu s fašistickým Německem vstoupily do války proti Sovětskému svazu Itálie a Rumunsko a o něco později Maďarsko, Finsko a Slovensko. V prvních třech týdnech války postoupili do hloubky 300 až 500 km. Ztráty Rudé armády byly značné. Ze 170 divizí bylo vyřazeno z bojů 28 divizí a přes 70 divizí ztratilo polovinu lidí a vojenské techniky.

Postupně narůstaly i ztráty německé armády. Koncem července to již bylo 213 000 padlých, nebo raněných. Bylo již zřejmé, že cíle bleskové války proti SSSR nebudou splněny. Nejvíce Němci usilovali o dobytí Moskvy. Počítali s tím, že jejím dobytím dojde k celkové porážce Sovětského svazu. Německá armáda ale u Moskvy při protiofenzivě sovětských vosk utržila porážku. Při velkých ztrátách lidí a techniky museli ustoupit o 100 až 250 kilometrů. To donutilo Německo ke změně hlavního útoku. Dostat se po Volze, dobýt Stalingrad a odtud ovládnout kavkazská ropná pole.

Boj o přístupy ke Stalingradu a o toto velké město na Volze byl rozhodující pro osud nejen Sovětského svazu, ale celé světové války. Tento boj začal na přístupových cestách již 17.6.1942, ve druhé polovině srpna se bojovalo již blízko Stalingradu a večer 23. srpna již byly jednotky na Volze severně od Stalingradu, ale do města se jim podařilo dostat až při nové německé ofenzivě 13. září. Bojovalo se o každou ulici, dům i poschodí, často muž proti muži. Rudá armáda vedle úporných bojů ve Stalingradu současně na přístupu k městu likvidovala pokusy posílit německá vojska bojující ve městě, bránila jejich doplňování zbraněmi, municí i potravinami. Hlavní částí prováděla obklíčení německých vojsk bojujících ve Stalingradu. To vše vedlo k porážce velikého uskupení německých vojsk. Rudá armáda předložila německému velení 8. ledna 1944 návrh k ultimátu, v němž je vybídlo k zastavení nesmyslného odporu a ke kapitulaci. Hitler ale rozhodl pokračovat v boji. Ten pokračoval až do 2. února kapitulací 91 000 vojáků, mezi nimiž bylo přes 2 500 důstojníků a 24 generálů v čele s polním maršálem Paulusem.

Od počátku celé Stalingradské operace činily ztráty útočících vojsk Německa a jejich spojenců přibližně jeden a půl miliónu mrtvých, raněných a zajatých, což byla čtvrtina všech sil fašistického bloku nasazeného na sovětsko-německé frontě. Na sovětské straně padlo téměř jeden milión sto tisíc vojáků. Porážka Německa u Stalingradu byla rozhodujícím počátkem osvobozování Evropy a obratu v celé této válce.

Vedení fašistického Německa usilovalo o obrat ve válce a vybralo k tomu oblast Kurska. Soustředilo tam 900 000 vojáků a zvláště tanky, z toho kolem 2 700 nových typů, od kterých si slibovalo vítězství. I zde německá armáda prohrála, ztratila téměř půl miliónu vojáků a mnoho techniky, zvláště tanků, na které tak spoléhala.

Od tohoto vítězství Rudá armáda pokračovala jen v útočných operacích, osvobozováním porobených národů až do Německa k Labi, kde došlo 26.4.1945 k setkání s americkou armádou. Rozhodující část Rudé armády vedla velké boje o přístup k Berlínu, který se mezitím stal svými obranými opatřeními téměř pevností. Tvrdé boje trvaly od 16. dubna až do 2. května, kdy se vojska v Berlíně vzdala. Zde bylo zajato 113 000 německých vojáků a při dokončení berlínské operace až do prostorů k Labi bylo zajato 480 000 příslušníků německé armády. V noci mezi 8. a 9. květnem následovalo podepsání kapitulace Německa zástupci vítězných mocností. Poslední podpis byl učiněn 43 minut po půlnoci, již 9.5.1945.

Vyvrcholením boje českého lidu proti německému fašismu byla národní povstání v řadě českých měst, především 5. května v Praze, v poledních hodinách. Během odpoledne byla německá posádka v počtu přibližně 30 000 odzbrojena a zbraně předány bojovníkům na rychle stavěných barikádách. Bojů v Praze se z německé strany zúčastnily jednotky SS, které byly v Praze dislokovány a přední část armády, která se nechtěla vzdát ani po vzdání se německé armády 2.5. v Berlíně.

Boje s nimi bojovníci na barikádách sváděli až do ranních hodin 9. května, kdy tuto bojovou činnost již vzali na sebe vojáci Rudé armády, kteří nám přijeli na pomoc z Německa, na základě našich proseb v rozhlase. Bylo to v době, kdy „barikádníci“ již měli málo střeliva a granátů. Některé barikády musely již být z těchto důvodů opuštěny. Příjezd Rudé armády začal již 6.5. a jízda k nám byla provázena boji ještě okolo Drážďan a poté i na našem území. Nebylo to pro tyto sovětské jednotky spadající pod velení maršála Koněva jednoduché, a možná si mnozí z nás neuvědomují, že tito vojáci přijeli nám na pomoc z již osvobozeného území a že oni se těšili již na cestu domů ke svým rodinám a dalším blízkým.

Jejich pomoc byla rozhodující nejen pro úspěch povstání, ale pro celkové osvobození Prahy. Nebylo to bez obětí. Na barikádách přišly o život téměř 2 000 bojovníků, účastníků Pražského povstání a v bojích v ulicích Prahy přibližně 500 sovětských vojáků. V tento den, 9.5., se po obklíčení dvěma sovětskými armádami, vzdala v počtu 858 000 vojáků i ta německá armáda, která to dosud odmítala.

Na osvobozování Československa měla hlavní podíl armáda Sovětského svazu, ale podíleli se i vojáci československého armádního sboru pod velením gen. Ludvíka Svobody, a rovněž armáda USA, která po vylodění v Normandii v červnu 1944 a osvobozujících bojích zemí Západní Evropy osvobodila části jižních a západních Čech stanovených dohodou mezi spojenci. Podíleli se i ti, kteří pracovali v odboji a v partyzánských oddílech.

Pozn. Naší Pravdy:
Co řekl JUDr. Štefan Harabin
nejen o osvobození Čechů a Slováků
Rudou armádou:

Toto vítězství stálo naši republiku 360 000 lidských životů. Na území Československa za osvobození položily své životy 144 000 sovětských vojáků a 180 příslušníků USA. V této válce byly i ohromné ztráty na civilních obětech. Podle posledních údajů představují 47 miliónů zemřelých, z toho asi 20 miliónů v důsledku hladu a nemocí. V koncentračních táborech bylo vězněno na 18 miliónů lidí, z toho jich bylo 11 miliónů ubito či umučeno. Největší ztráty přinesl Sovětský svaz, téměř až 28 miliónů, z toho na 8 miliónů vojáků. Další v období blokád měst a v důsledku bombardování, umučených a zabitých hitlerovci na okupovaných územích a v koncentračních táborech.

Fašisté srovnali se zemí 1 710 sovětských měst a přes 70 000 vesnic. Téměř v každé ruské rodině někoho v této válce Rusové ztratili. Po jejím skončení představitelé Sovětského svazu, jménem svého lidu, přísahali, že již nikdy nedopustí vznik nacismu a ohrožení, kde by se mohly i další generace dožít takových hrůz a ztrát, jako oni v právě minulé válce. Tato přísaha je stále živá, je nutné ji chápat a brát vážně.

Kdo dočetl tyto části článku, může se ptát, proč se ještě píše o takových hrůzách z druhé světové války. Odpovídám tak, že hlavně proto, aby se nezapomnělo, co způsobila tato válka, aby to bylo varování pro všechny, kteří si dnes velmi lehkomyslně pohrávají s názory, že na Ukrajině se může skončit jenom výhrou. Čí, je asi jasno, ale ukazuje to úroveň odpovědnosti.

Nebylo by lepší alespoň trochu vděku a hlavně hledání cest k uzavření této nešťastné války a k řešení problémů jejího vzniku? Dát místo diplomacii, namísto podpory válčení, a tím ve skutečnosti vzájemného vybíjení se dříve bratrských národů?!!

Kdo z toho může mít jenom radost? Jednoznačně USA, neonacisté a různí nepřátelé Ruska, vždyť za ně Ukrajina bojuje. Nejen o to jde, musíme mít na zřeteli, aby se tato válka nerozšířila a hlavně aby nebyly použity nejen jaderné zbraně, ale i ty, které již dala Velká Británie Ukrajině, a o kterých z našeho tisku již víme, že sice nemají radioaktivitu, ale v Iráku, kde již byly použity, vzrostlo výrazně onemocnění lidí rakovinou, a ženy, které se těšily na zdravé dítě, rodily děti s deformacemi.

Varování z možného rozšíření této války na Ukrajině je nutné brát vážně. Milióny lidí nepřežily druhou světovou válku. Nastávající by byla svými důsledky daleko horší. Za hlavní považuji, aby ti, kteří dnes rozhodují, si byli více vědomi své odpovědnosti, tedy zamyslet se, zda opravdu slouží potřebám lidu naší země, a od podpory války přejít k podpoře všeho, co slouží jednání o míru, včetně podpory kompromisů, které se nemusí zpočátku líbit. To je normální v diplomacii, ale jednání obou stran je zpravidla dovede k míru.

(původně napsáno pro týdeník Táborsko)

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Dějiny a současnost, Kauza Ukrajina. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Stanislav Vodsloň: Poučení z druhé světové války

  1. Aleš napsal:

    RuSSKo hodilo bobek na hrdinství sovětského lidu. Vděk si zaslouží všichni lidé, kteří bojovali proti fašismu a nyní jsem vděčný Ukrajině, že se neposrali před ruSSáckým fašismem, který je stejný jako ten Německý, Italský, Chilský atd.

    • admin napsal:

      S tím, že Rusko

      hodilo bobek na hrdinství sovětského lidu, jak jste napsal, s Vámi, pane Aleši, naprosto souhlasím. Dokladem toho je naprosto šílená praxe vládnoucí oligarchické strany Jednotné Rusko ještě od r. 2006, když pravidelně, rok co rok, na příkaz či se souhlasem samotného Putina, se bední Leninovo mauzoleum překližkou v barvách fašistické vlasovské trikolóry, vždy na prahu Dne vítězství nad německým fašismem. Katastrofa, nemám slov, rouhání naprosto děsivé. ((

      O šílené ideologii celého ruského oligarchátu svědčí i toto výborné vystoupení Valerije Pjakina:

      https://nase-pravda.net/2023-04-27-04/

      P.S.
      Marné jsou letité prosby nejen ruských komunistů v čele se Zjuganovem, aby se na Rudém náměstí Mauzoleum nebednilo překližkou v barvách vlasovské faš. trikolóry. Je to opravdu hnus a pokrytectví, jestliže na jedné straně ruská oligarch. vrchnost bojuje s fašismem na Ukrajině, zatímco samotné státní symboly Ruské federace jsou rovněž tak fašistické! To je doslova katastrofa a urážka předků ruského národa, kteří bojovali proti hitlerovcům ve Velké vlastenecké válce v letech 1941-1945, kdy padlo za oběť německému běsnění více než 27 miliónů sov. lidí. Příšerné, nemám slov. ((

Napsat komentář: Aleš Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *