V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout výročí z května, kdy zavlál prapor Sovětského svazu nad berlínským Reichstagem.
Musíme tomu věnovat pozornost, protože žijeme v době, kdy se mění nejenom rituály, ale i symboly, jejichž prostřednictvím se čtou dějiny.
To znamená, že jestli někdo bude zpochybňovat, což už se děje, vztyčení sovětského praporu nad Reichstagem, a nebo se budeme dohadovat, kdo ho tam vlastně dál, a jestli to nebylo jednou udělané doopravdy a podruhé, aby se to dalo lépe nafilmovat, a že ti lidé, vojáci, kteří tam ten prapor vyvěšovali byli vybráni, aby zastupovali jen některé národy Sovětského svazu, tak se to můžeme dostat mimo dějiny a opět jen k politickým rozhodnutím.
Já jsem jednou viděl vystoupení ředitelky Ústředního muzea Vladimíra Iljiče Lenina v Moskvě Olgy S. Krivošejnové, která byla radistka u maršála Koněva a oznamovala Stalinovi zprávu o dobytí Berlína a vyvěšení vlajky nad Reichstagem. Tím si vysloužila místo, téměř doživotní, v jedné z nejvýznamnějších historických institucí a budov v Moskvě. Tak, zdá se, už jsme zase někde blízko těchto „starých dobrých časů“.
Symbolika a ritualizace…
Já tím chci říct, nebo upozornit na to, že symbolika a ritualizace politiky ve výkladu dějin má stále svoje místo, tak jako bombardování Jugoslávie, Vietnamu, Koreje, bombardování civilních cílů za druhé světové války i po druhé světové válce. Vždycky jedna strana je vysvětlovala jako svůj úspěch nebo čin, který není hodný obdivu, a nebo také jako akt vítězství, jehož je třeba si vážit a jehož symboliku máme udržovat v pozornosti lidí na celém světě.
Podrobnější analýzu si můžete vyslechnout v následujícím rozhovoru: