Radim Valenčík publikoval stať nazvanou „Program pro stranu, která tu ještě není“ (Viz ZDE). Jeho text pokládám v tomto čase za stěžejní, proto bych se k němu rád vyjádřil.
Podobně jako v matematice ale potřebujeme určit, za jakých okolností má smysl v daném oboru čísel předkládanou úlohu řešit. Také zde bychom si tedy měli stanovit podmínky, za nichž bude předkládaný program realizovatelný.
Je totiž evidentní, že má-li se prosadit jakákoli alternativa, musí existovat prostředí, které umožní její prosazení. Z toho logicky vyplývá, že nemohou mít moc ti, kteří jsou přímo napojení na různé zahraniční „think-tanky“ – a již vůbec nesmí být platné smlouvy s cizí velmocí, která by na našem území směla rozhodovat podle svého. Jinými slovy, s cizími vojenskými základnami v zádech se rozvoj našeho státu realizovat nedá.
Radim Valenčík v souvislosti s programem použil následující adjektiva: Dynamický, adresný, interaktivní, nekonformní a třífázový. Před všechna z nich bych předsunul jedno pro mě naprosto zásadní přídavné jméno: Realizovatelný.
Můžeme totiž formulovat sebekvalitnější program, který ale zůstane utopií, nebudou-li splněny kroky pro jeho uvedení do praxe. Osobně bych volební program nekoncipoval toliko jako alternativní k současnému Fialovu kabinetu, ale obecně vůči všem potenciálním kabinetům navázaným na zahraniční rozhodovací centra. Potřebujeme vládu kompetentní, hodnotově založenou, pro niž bude na prvním místě figurovat občan České republiky. Je tedy zřejmé, že členové této vlády nesmí být jakkoli vydíratelní. V žádném případě nesmí být namočeni v kauzách typu Dozimetr, Taxis a podobně. Dále se nabízí, že je nezbytné, aby noví ministři a jejich týmy přicházeli s konkrétním řešením určitého problému, který je v relativně krátkém čase dosažitelný.
Z Valenčíkovy stati chci vyzdvihnout jedno slovo: Provázanost. Jsem přesvědčen, že nově definovaný program nemůže fungovat, aniž by jednotlivé oblasti (zahraniční politika, finance, školství, zdravotnictví, sociální systém, energetika atd.) byly koordinovány. Kromě resortu financí spatřuji klíčový význam v resortu zahraničních věcí. To jsou v současnosti vedle ministerstva vnitra resorty, kde bude kompletní změna nejen žádoucí, ale přímo nezbytná. Ministerstvo financí produkuje obří dluhy v rekordně krátké době – a ministerstvo zahraničí přestalo plnit svou bazální funkci – tedy orientaci na umění diplomacie.
Další slovo, které by nemělo z mého úhlu pohledu zapadnout, zní: Predikce. Pokládám za tragické, že politika stávajícího kabinetu očividně není opřena o analytické posouzení domácího, ale především zahraničního vývoje. Skutečné hrozby jsou bagatelizovány – a v případě problémů se nehledá jejich řešení, ale naopak dochází k jejich prohlubování (vysoká míra inflace, nekonkurenceschopnost průmyslových a zemědělských podniků, nedostatek léků, nedostupnost kvalitní zdravotní péče pro všechny, ohrožení životní úrovně seniorů, atd.).
Co na Valenčíkově textu velmi oceňuji, je to, že se nesoustředí na stávající politickou opozici, ale jako primární stanovuje politický program.
To, co jako společnost tak naléhavě sháníme, nejsou jiné tváře. Nedostává se nám především smysluplné cesty, která by nás vyvedla z katastrofálního stavu, v němž se objektivně nalézáme. Pojďme tedy spojit své síly, abychom se touto cestou mohli co možná nejdříve společně vydat.