Marek Řezanka: Zapomenutý vděk

Tuto stať chci rozdělit do dvou bloků: V prvním z nich hodlám vyjádřit svůj neskonalý vděk Sovětskému svazu a jeho lidem za klíčovou roli v porážce toho nejodpornějšího, co z mého úhlu pohledu může na světě existovat: Nacismu.

Ve druhém se pro změnu soustředím na nebezpečný dlouhodobý proces přepisování dějin, kdy z naprosto nepřijatelného se stává cosi jako norma hodna obdivu.

Ač nijak nesnižuji zásluhy i jiných armád a bojovníků – faktem je, že bez Sovětského svazu by německý nacismus patrně nikdy poražen nebyl. Bitvy v ruském vnitrozemí byly kruté a zejména pro tamní civilní obyvatelstvo devastující. Právě ono obyvatelstvo ale prokázalo neskutečný charakter a vůli po vítězství. Pro mě je dnem osvobození od nacismu rozhodně 9. květen. Všem, kdo tehdy položili svůj život i za mou existenci, nepřestanu být vděčný.

Druhý čs. prezident JUDr. PhDr. Edvard Beneš (* 28.5.1884 Kožlany – 3.9.1948 Sezimovo Ústí).

Co se týče přepisování historie, tyto trendy můžeme pozorovat již značnou dobu. V našem prostředí se jednalo zejména o bagatelizaci nacistických zločinů na našem území – a naopak zdůrazňování údajných křivd na převážně nacistické populaci, která byla na základě mezinárodních práva z bezpečnostních i morálních důvodů přesídlena. Chceme-li najít konkrétní příklad přepisování dějin, jsou to zejména útoky na prezidenta Edvarda Beneše, kterého Hitler z duše nenáviděl. Bohužel hitlerovské vidění prezidenta Beneše nezmizelo – a v jeho duchu se odstraňovaly sochy a pomníky.

Dnes jsme došli tak daleko, že v rámci nenávistné antiruské kampaně se bagatelizují nacistické zločiny toho nejhoršího kalibru. Vyrostla nám zde média (nebudu jmenovat), která si nezadají s odporným agitačním plátkem Der Stürmer. Tehdy se psalo o Židech a komunistech jako o neštěstí německého národa – dnes se najdou ti, kteří píší o takzvaných dezolátech.

Tito občané jsou líčeni jako hrozba. Je schvalováno jejich pronásledování – je dovoleno, aby byli zbavováni svých funkcí (přece by bylo ostudou vysoké školy, aby měla děkana Židem – či „dezolátem“).

Dospěli jsme tak daleko, že jakýsi Dan Přibáň píše, že Sovětský svaz Československo neosvobodil. Tento přítel německého nacismu by byl tedy patrně radši, kdyby byl poražen Sovětský svaz. A není bohužel sám. Hitler se dostal k moci právě proto, že Západ měl strach z rostoucí moci Sovětského svazu – a doufal, že Hitler se vrhne na Svaz – a Západu dá pokoj. Jsou zde ubohé snahy přepisovatelů dějin o líčení paktu mezi Hitlerem a Stalinem, aniž už kdokoli dodá, jaké že smlouvy s Hitlerem měly dávno před Sovětským svazem uzavřeny státy západní Evropy. Historie již není jen překrucována – je stavěna na hlavu – a chybí již jen krůček, aby nás učebnice podle Koudelky – Pavlem jmenovaného generála – učily o tom, jak Stalin rozpoutal druhou světovou válku.   

Kdo se chce z historie skutečně poučit, měl by si prostudovat, jak se Hitler dostal k moci. Nejprve zfanatizoval davy, které ho volily. Později podnikl všechny kroky k tomu, aby žádná opozice, která by ho mohla vystřídat, jednoduše neexistovala. Komunisté a socialisté byli nebezpečím – Židé byli nebezpečím. Každý, kdo nestál zformován v dokonalém šiku s napřaženou pravicí, byl nebezpečím. Každý, kdo zpochybňoval, že jediným blahem pro německou demokracii je Hitler.

Tehdejší „dezoláti“ byli nejprve jenom nálepkováni a zesměšňováni. Nikdo nechtěl být „dezolát“ – ale hlásal se k hrdému němectví. Formovaly se průvody jednotně kráčejících i smýšlejících – a kdo nebyl s nimi, byl zkrátka proti nim.

Od verbálních útoků se brzy přešlo k zatýkání, procesům – a nakonec i fyzické likvidaci.

Nacismus byl projekt národních a nadnárodních korporací, které se tak moc bály komunismu, že se spojily se samotným ďáblem: Hugo Boss, Adidas, Ford, Coca Cola, Kodak, Porsche, Bayer, IBM, Chase Bank, Schneider-Creusot. Toto se dnes samozřejmě neučí, stejně jako to, nakolik byli nacistickou ideologií ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století zasaženy Spojené státy americké – což ve své mnohadílné sáze o Lanny Buddovi líčí Upton Sinclair.

Nacismus byl v roce 1945 sice poražen, ale stále nebyl definitivně zničen. Žijeme v časech, které jako by nám třicátá léta znovu nasvěcovaly. Děsivým zarámováním dnešních poměrů je existence jaderných zbraní.

Zpozorněme vždy, kdy je nám říkáno, že myslet lze jen jediným možným způsobem – a že jsou zde jedinci, kteří mají být z rozhodovacích pozic pro své nesprávné smýšlení vyloučeni. Nepodporujme nové zformované šiky „pravověrných“. Nedopusťme nové perzekuce. Odmítněme novodobé streichery (všehoschopné hochštaplery a zloděje, kterým jde pouze o moc). V opačném případě se totiž staneme nositeli té nejzrůdnější ideologie, a to, pevně věřím, nechceme.


Přemýšlejte o ní…

Devátý květen voněl ratolestí:
Dnes nám z té vůně zvláštní zápach zbývá,
zápach, v němž čtete, jakou barvu pěstí.
Zem bude dunět, jak se bortí zdiva.

Pomníky padnou, dračí zuby raší,
zuby, jež měly být již vytrhané.
Klesáme na dno v černohnědé kaši.
Uhnilo jmelí – šeřík suchem vzplane.

Vděk je dnes smytý krutou demolicí.
Ty, kteří padli – nikdo nevelebí.
Šíří se mýty, aniž smí se říci,
že je květ zvadlý – ten, co žehnal nebi.

Opět hřmí velmi – odkud dříve hřmělo.
Nohy jsou v šicích – ústa stejně křivá.
Na hlavách helmy nocí potemnělou
nutí se zříci zraku, jenž se dívá.

V médiích ostny místo něhy rostou.
Streicherův duch v stokách z mrtvých rázně vstává:
Má pohled zlostný – a řeč zrůdně prostou.
Kde kdo zášť loká – zbaven snů i práva.

Devátý květen den je, který voní.
Snad opět brzy vůně se nám vrátí.
Kamkoli jdete – přemýšlejte o ní:
Zemi, jež slzí do falešných statí…

Příspěvek byl publikován v rubrice ►DŮLEŽITÉ, Analytika, Dějiny a současnost se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

2 komentáře: Marek Řezanka: Zapomenutý vděk

  1. Jiří Jírovec napsal:

    Dovolím si přidat text, který jsem publikoval na Poznámkách pana Bavora. (https://bavorv4.wixsite.com/bavorovy-poznamky/post/být-na-jedné-lodi-třeba-na-titaniku). Fašizace společnosti se daří. Omezuje se svoboda slova, někde už opravují kůži na bubnech a připravují pochodně. 0.3 miliónů chvilkařů již cvičně podupává a za chvíli budeme mít svůj Norimberk.

    Být na jedné lodi, třeba na Titaniku
    Ten kdo nejvíc křičí od toho to fičí. Dětské říkadlo o prdu

    Fiala vypustil něco sebechvalného odéru na Celostátním fóru Pirátů. Je to na prd, připustil, když společnost nechápe, že on a jeho chlapci „vědomi si tíhy odpovědnosti politika v demokratické zemi se snaží o racionální hledání toho správného řešení a nabídnout tu správnou cestu pro tuto zemi.“
    Chráněn šaškovským deštníkem proti realitě vysvětlil že se podařilo úspěšně vyřešit nebývalé krize, tedy: „silnou vlnu covidu z počátku nástupu vlády pětikoalice, energetickou krizi i válku na Ukrajině i naše předsednictví EU.“
    Za bolševika by Fiala nejspíš pokračoval takto:
    Soudruzi a soudružky, náš lid to tak nějak lidsky nechápe a podléhá nám stále troufalejší propagandě našeho třídního nepřítele. Ten mu dnes bezostyšně nabízí nerealistické, škodlivé, ale líbivé a jednoduché odpovědi, a je v jistém smyslu ve výhodě, před námi. Společně si uvědomujeme, že nad vším a nad všemi těmi výzvami a úkoly, které jsem tady vyjmenoval, stojí potřeba aby Česká republika zůstala stabilní lidově demokratickou zemí, která chrání svou socialistickou Ústavu.
    Na to se musíme připravit. Každý z nás musí přispět k tomu, abychom republiku ochránili před těmi, kdo jí neváhají obětovat pro svůj osobní prospěch. My všichni tady jsme na stejné vlně. A dokonce bych řekl i na jedné lodi. Vydejme se na plavbu na našem ideově nepotopitelném Titaniku. Protáhněme kazisvěty po pirátsku pod kýlem, aby věděli, že nás jejich zloba a nenávist nevyvede ze správného směru za správným cílem.
    Projev, který by před rokem 1989 vypadal směšně, vyzněl tak, jak se na moderní společnost sluší a patří.
    Dodatek: Pokud někdo ohrožuje demokracii je to sám Vůdce svými absurdními výroky, které přehlížejí Listinu základních práv a svobod. Sem patří hraniční a odvážné zastavení webů, ohlášení práva vlády na boj s nesprávnými názory, pošklebování se demonstracím, zjevný souhlas s existenčním postihem lidí za projevené názory, souhlas s ochranou moci pomocí udavačů a existence zjevně závislých soudců včetně Ústavních. Premiér má povinnost střežit zákony v té podobě, v jaké jsou napsány. Listina nezná adjektivum nesprávný ani slova pravda, lež a dezinformace. Proto je Fiala nesmí používat. Listina operuje pouze se slovy informace a názor. Obě nepodléhají žádnému omezení.

Napsat komentář: Jiří Jírovec Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *