Marek Řezanka: Na cestě do pekel…

Takzvaný vládní balíček znamená jediné: Sociální a ekonomická úroveň rodin s průměrnými příjmy klesne – a v případě domácností nízkopříjmových můžeme mluvit o existenční hrozbě.

K tomu připočtěme nekonkurenceschopnost českého průmyslu a zemědělství způsobenou jednak vysokými cenami energií – a jednak politikou vedoucí k likvidaci důležitých dotací. Ruší se pobočky pošt, plánuje se redukce pohotovostí – a lze konstatovat, že co dosud nějakým způsobem fungovalo, je vinou vládního katastrofálního hospodaření v ohrožení.

Jako vrchol všeho je třeba zmínit stav nesvobody, kdy jsou lidé předvoláváni na policii k podání vysvětlení toho, co veřejně sdíleli na sociálních sítích. Dovolili si nesouhlasit s jediným viděním světa – a jsou zastrašováni hrozbou postihů. To je z mého hlediska nepřípustné.

Aby toho nebylo málo, jsem neustále strašeni zatahováním České republiky do války na Ukrajině. Není dne, aby nepadla zmínka, že tento konflikt může přerůst ve válku USA a Ruska – a že Česká republika bude obětována. V tomto kontextu působí podpis paní Černochové takzvané obranné spolupráce s USA vskutku děsivě.

Netolerujme Fialův kabinet, neboť jeho tolerováním se ženeme do záhuby. Tento kabinet nám, občanům, neustále dává najevo, jak nás nepotřebuje. Dejme mu zpětnou vazbu, že my nepotřebujeme tento kabinet: Metaforicky řečeno, po době spalujících veder je změna počasí nutná.


Změna počasí

Co nám v té vládě ještě neškrtnou?
Na pošty není – ani na dotace.
Společnost jeví ztuhlost posmrtnou,
před tím však ještě stihne vykrvácet.

Chceme to, lidi, tohle trápení?
Podle mě je to fraška nedůstojná.
Nechtějme zůstat provždy lapeni
těmi, z nichž kouká jenom zmar a vojna.

Máme žít v nouzi? Pro čí bachory?
Pro svoji válku stahují nás z gatí
(než za ně padnout, zmizím za hory):
Ať si jdou padnout ti, kteří ji platí.

Bankrot se blíží, dluh jen poroste.
To jako vážně oddáme se kázni?
Už nehrozí jen skončit pod mostem,
když Černochová s novou smlouvou blázní.

Není dost léků, vše se oseká.
Na lidi není – na zbraně se dává.
Kůže se tady sdírá z člověka,
jenom ta válka je posvátná kráva.

Pro vládu jsme jen jak psi pro rasy:
Kdykoli chtějí, utratit nás mohou.
V dusnu chci věřit v změnu počasí,
po níž si vláda půjde trhnout nohou…

Příspěvek byl publikován v rubrice Analytika, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *