Mohli bychom si říct, že s protržením Kachovské přehrady na Dněpru opět začíná zase jedna Krymská válka.
Je tomu tak, ačkoliv zprávy jsou kusé a většinou nedůvěryhodné. Přesto nevadí, když z těchto informací, které máme k dispozici, vychází třeba generální sekretář Severoatlantické aliance Stoltenberg, který dřív než kdokoliv jiný ví, kdo přehradu zničil a kdo to všechno okolo ní způsobil. Stejně tak jako někteří západoevropští nebo prozápadní politici.
Ale my pořád víme jenom to, že podobně jako Nord Stream si prý vyhodili do povětří „Rusové“. Podle našich aktuálně podobných zdrojů, a skoro stejným způsobem, dosáhli Ukrajinci úspěchu na Krymu, který připravili o pitnou vodou nebo, opět podle našich zpráv, o možnost zásobovat Krym vodou. Nejen poloostrov Krym, ale dokonce i autonomní republiku Krym, jak se tento stát ještě jako součást Ukrajiny nazýval.
Takže tyto informace jsou, nechci říkat lživé, ale pozoruhodně zmatené. A už jenom podle toho, že podobně jako při příletu „ruské rakety“ na území Polska, zaujímáme rychlá stanoviska. Přesto je i zde řada věcí nejasná a nejasných zpráv stále přibývá.
Krymská válka opět…
Odkaz na Krymskou válkou 1853-1856, kterou bychom v této souvislosti mohli zmínit, má jednu zvláštnost. A to, že takzvaný Západ je ochoten spolupracovat s Tureckem nebo se zeměmi okolo Černého moře, aby se Krym z vojensko-strategických důvodů opět dostal pod jeho kontrolu. Kvůli tomu byl bombardován Sevastopol, kvůli tomu byla bombardována Oděsa za Krymské války v 19. století. Stejně jako dnes jsou stejní neznámí lidé stejně neznámou obětí a jenom málokdy se dozvíme, kdo je iniciátorem těch válek. Dnes dokonce ani s jistotou nevíme, kdo jsou válčící strany.
Lev Nikolajevič Tolstoj napsal „Sevastopolské povídky“, které vyšly už v roce 1856, a potom byly opakovaně vydávány celé 20. století, a o kterých se říkalo, že „kdo si je přečetl, už nemůže nikdy chtít válku!
A vidíte, už se zase bombarduje Sevastopol, už se zase bojuje o Oděsu. Dokonce stejně, jako za druhé světové války. Už zase se armády, o kterých ani nevíme jak vypadají, kdo to je, jaká je jejich etnicita nebo národnost, odkud přicházejí, zda to jsou dobrovolníci nebo nevolníci… Už zase směřují a táhnou na citlivý bod v Černém moři, na který se vypravovali už dávno antičtí mořeplavci na cestě za Zlatým rounem okolo Chersonesu, bojovníci Zlaté hordy a Chazarského chanátu, britská Lehká kavalerie a těžká artilerie, i na infekční choroby umírající vojáci armády ruského cara.