Je květen a v květnu je plno historických výročí. Ale můžeme si v našem historickém okénku připomenout jedno výročí, vietnamské, o kterém se u nás nemluví, nebo téměř nemluví.
Je to zajímavé květnové výročí – výročí porážky francouzského expedičního sboru u francouzské pevnosti Dien Bien Phu, která jednu dobu hýbala téměř celým světem. Snad také proto, že tam došlo k rozhodující velké porážce koloniální armády evropské mocnosti, která chtěla znovu dobývat francouzskou Indočínu.
Ta porážka je zajímavá. Nejen proto, že se dnes připomíná také jako státní svátek ve Vietnamu. Letošního 7. května pochodovali vietnamští vojáci „Paradeschrittem“ po největším náměstí v Hanoji, ale také bychom si mohli všimnout, kromě té vojenské parády Vietnamu, že Francie se stále ještě stará o to, aby měla ve světě rozesety své vojenské jednotky. Nevím, jestli to letos byla reakce Vietnamu, tentokrát na vyjádření Emmanuela Macrona, že Francie někam pošle nějaké své vojáky, protože tento vzpomenutý svátek se slaví ve Vietnamu už dlouhá léta. Ale rozhodně to bylo vážné varování francouzskému prezidentovi, aby si uvědomil, že Francie od roku 1918 žádnou velkou válku nevyhrála, že byla vždycky někým nebo někomu podřízená, někým vybavená. A dokonce, když se pokusila dobýt tu horskou pevnost ve Vietnamu, tak si musela objednávat zbraně ze Spojených států. A protože je nedostala všechny, dodnes si někteří veteráni myslí, že právě to způsobilo, že pevnost padla.
Vojenské zkušenosti Francie…
Přitom, samozřejmě ve srovnání s druhou světovou válkou, to nebylo tak významné. Ale přece jenom tam bylo 25 tisíc zajatých mužů, kterým Francie velela, ze kterých více než polovina zahynula nebo nějak jinak špatně skončila. Byly tam jednotky Francouzské cizinecké legie (Légion étrangère), ve které v té době byli i Češi původem, ti kteří utíkali po roce 1948 na Západ. Dokonce o tom byl i natočen Vladimírem Čechem, myslím že se jmenoval „Černý prapor“, a spoluautorem scénáře byl Kamil Pixa, který se angažoval i okolo známějšího Sequensova Atentátu o několik let později. Byla v něm demonstrativně prezentována ta kaleidoskopická nevyrovnanost bývalých esesáků s československými běženci po roce 1948 a skutečnosti blízká národnostní skladba Cizinecké legie, která se měla ukázat jako v boji neschopná.
(Svoji vzpomínku na vietnamské události zmínili i bratří Mašínové, ale zřejmě měli na mysli až americkou válku ve Vietnamu.)
Francouzský prezident Emmanuel Macron
A od té doby, možná si jen nemohu vzpomenout, ale myslím si, že Francie nevedla žádnou válku, že jenom organizovala státní převraty v zemích, kde měly nějaké francouzské a nadnárodní společnosti své zájmy. A proto bychom si měli také dát pozor na to, jak to Emmanuel Macron s tím vysláním francouzských vojáků na Ukrajinu myslí. Jestli to je vážné, nebo jestli chce skutečně zvednout vojenského ducha Francouzů. Anebo zda dokonce zapomněl na to, že válka v Indočíně znamenala pro Francii jako stát hluboký otřes a krizi, která pak vrcholí změnou ústavy a nástupem Charlese De Gaulla do funkce prezidenta. A také k několikaletému pokračováním bojů v Alžíru.