V Evropě skončily oslavy konce druhé světové války, květnové oslavy, ale válka nebo válečné úsilí dál pokračovalo jako nový začátek bojů o kolonie.
No, to je skutečně „okno do historie“, kterým se neradi díváme. Protože boje druhé světové války neskončily ani v Evropě, ani v Africe nebo v Tichomoří. Změnila se bojiště a jásající davy na ulicích Londýna a New Yorku jsou jenom historickou kulisou. Na území Evropy to byly jenom „vyčišťovací operace“, ať už na území Německa nebo dnešní Ukrajiny, ale začínala i řecká „občanská válka“ (1946-1949) za přítomnosti britských „poradců“ a „instruktorů“.
Tažení Banderovců, které bylo u nás dokonce nikoliv zdokumentováno, ale zfilmováno a inscenováno jako Akce B, byly boje rozdrobených vojenských oddílů, které se chtěly dostat někam do předpokládaného bezpečí. Dost často byly tyto boje motivované jenom snahou o přežití, snahou získat někde nějaké potraviny a dorazit do zajetí západních Spojenců. Nikoliv obávané sovětské Rudé armády.
Pozn. Naší Pravdy: předkládáme ke zhlédnutí film Stíny horkého léta (1977) režiséra Františka Vláčila o banderovském poválečném vraždění v Beskydech na východní Moravě ZDE (česky s ruskými titulky, zvuk zapněte na ikoně repráku vpravo dole)
Boje v Tichomoří a jihovýchodní Asii pokračovaly…
Ale to v Evropě není tak podstatné, říkám v uvozovkách, jako boje v Tichomoří, jako pokračování druhé světové války na Dálném východu a v celé jihovýchodní Asii. Říkám záměrně pokračování druhé světové války, protože existovala dohoda Spojenců o „Společných akcích proti nepříteli“. Jestli v kontinentální Číně bylo víc vojáků Sovětské armády, přesunutých z Evropy proti zbytkům japonské Kuantungské armády, anebo jestli to bylo v jihovýchodní Asii, kde se britská vojska snažila v podstatě dobýt ztracený Singapur, což se jim nakonec podařilo, je jenom částí tohoto „tažení na Východ“.
Francouzská armáda, která chtěla obnovit francouzskou Indočínu, bývalou francouzskou kolonii, která zahrnovala celou Indočínu a za války a po dohodě s Japonci kolaborovala a spravovala její část až do roku 1945, byla další epizodou. Francouzům se zde nepodařilo obnovit svůj koloniální režim nejenom díky porážce u Dien Bien Phu, ale také proto, že válka pokračovala pod záminkou odzbrojování zbytků japonské armády a odporu Vietnamců. Teprve později její tíhu vzaly na sebe americké jednotky. Nebo americkou armádou vytvořené jednotky z řad místního obyvatelstva.
Ale v podstatě tyto války, které se někdy zdají být pokusem o obnovu koloniálního panství, pokračují ještě i v severní Africe celá desetiletí, kde je v některých zemích dodnes jejím dědictvím tzv. koloniální daň. A v případě Vietnamu ještě déle a zůstávají po nich dodnes zničený Laos a pomalu se probouzející Kambodža. A nezapomínejme, že i „imperialisty“, jak říkají Korejci, rozdělený Korejský poloostrov.