V současné době bychom si mohli připomenout, dá se říct skoro památná slova premiéra Fialy, „Jsme ve válce“. Ta se začínají už naplňovat a nejenom v naší zemi.
Obecně, v politice je zajímavé, že dlouhé projevy, ať jsou jakkoliv vášnivé, nikdy nezaujmou tolik, jako jedna jednoduchá věta. „Pravda vítězí“ to je na začátku vzniku Československé republiky a její doplněk „Ale dá to fušku“, jak dodával Jan Masaryk, je celý program první republiky, a možná by mohl být i programem i té dnešní.
RUSKO: Přechod na válečnou ekonomiku
K VÝMĚNĚ RUSKÉHO MINISTRA OBRANY
Technokrat nebo voják technokrat…Ale to zajímavé na této výměně je skutečně a hlavně to, že ministrem obrany Ruské federace se stává člověk zřejmě spíše technokrat než voják, anebo voják-technokrat. To znamená, že je to takový zase symbolický odkaz na to, že země, ať už ji říkáme Putinova nebo je to Ruská federace, tak tato země přechází na nějaký jiný způsob řízení „válečné ekonomiky“. Já bych řekl, že se tomu říkalo vojensko-průmyslový komplex. Tento název je nejenom dnes použitelný. Zdál se vhodný už Ronaldu Reaganovi, Leonidu Brežněvovi, ale také abychom nezapomněli, jako jeden z prvních ho použil Dwight Eisenhower už v 50.letech. Snažil se, stejně jako později jiní politici, popsat typ ekonomiky, která měla své výrazné rysy, které svědčily o tom, že stát, jakýkoliv, jakkoli ideologicky orientovaný, se připravuje na válku.
A to jestli se s ním podobně pracuje dnes v malých evropských státech, nebo někde jinde, je vlastně lhostejné. Důležité je, že za určitého stavu ekonomika dané země nemůže jinak fungovat. Takže, když se spustí vojenská výroba a začnou se kvůli tomu stavět továrny a dobývat a získávat odněkud suroviny, tak to má vlastně stejné důsledky a stejné způsoby a formy činnosti.
Asi to jinak nejde…
V Rusku je zajímavé, že výměna ministra obrany, nebo ten nový muž na postu ministra obrany, mně připomíná osudy dnes asi už u nás zapomenutého Alexandra Vozněsenského, který měl dokonce podobné názvy svých funkcí ve vládě, když odpovídal za evakuaci sovětského průmyslu na východ, nebo jak se tomu tehdy říkalo „evakuace průmyslové výroby za Ural“. Sice nakonec dostal vysokou vojenskou hodnost, ale také měl špatný osud. Ale to důležité bylo, že on ve své době poroučel z pozice „ministra pro vojenskou výrobu“.
Ono to vlastně asi jinak nejde, protože i Speerova úloha v posledních letech druhé světové války v Německu byla velmi podobná. Dneska o tom mluvíme jako o jakési anomálii a zvláštním vztahu mezi Albertem Speerem a Adolfem Hitlerem. Jako o něčem neobvyklém, ale ten fenomén spojení politické moci s mocí ekonomickou, ten v dobách válečných existuje od nepaměti.
Joe Biden když řekne „Udělali jsme to, dokázali jsme to“ a mluví o vyhození Nord Stream 2 do povětří, tak podobně Petr Fiala říká „Jsme ve válce!“ Fiala by měl jako historik vědět, že když řekne „Jsme ve válce“, když to řekne bez souhlasu vlády, když to řekne bez souhlasu obou sněmoven parlamentu a zejména bez souhlasu prezidenta státu, který reprezentuje stát navenek, jak máme uvedeno v Ústavě, tak říká důležitou větu, kterou si musíme všichni zapamatovat. Nejde o to, jestli tato věta byla vyřčená v nevhodný okamžik, ale o to, zda měla ústavně právní základ. Pak se musíme ptát, zda to nebyl příkaz a výzva různým vojenským složkám, včetně těch trochu komických 30.000 vojáků a 200 generálů, aby už začali něco dělat.
Zatím to vypadá tak, že třeba ještě nebudou střílet, že ještě budou jen sestavovat mobilizační seznamy a že budou hledat výcvikové prostory, ve kterých se budeme učit válčit my i ukrajinští vojáci, respektive podle jeho slov budeme učit ukrajinské vojáky bojovat. To, myslím si, je docela odvážné tvrzení. Já si myslím, že to bude přesně naopak, ale řekněme, že to myslí upřímně.
Administrativní příprava na válku…
Existuje už celá plejáda různých jiných výroků, které se někdy snažíme přehlédnout. Ale ono to nejde. Sestavování mobilizačních seznamů, nebo jak se tomu dneska tajemně říká administrativní odvody, anebo rozesílání dotazníků nemocnicím a různým zdravotnickým zařízením, z těch stále ještě existujících Krajských vojenských správ, to je už přímo administrativní rozhodnutí, bez kterého se válka vést nedá, a které je důležité pro to, aby válka mohla začít.