Dokument odtajněný Centrem pro styk s veřejností Federální bezpečnostní služby Ruské federace doplňuje sérii dokumentů publikovaných v té době Sovětským informačním úřadem, v nichž SSSR obviňuje Velkou Británii a USA z tajných jednání o uzavření míru s Německem bez vědomí SSSR v letech 1941 a 1943.
Konečným cílem projektu bylo vytvoření protisovětské koalice mezi hitlerovským Německem a spojenci SSSR, Velkou Británií a Spojenými státy.
Dokument byl uložen v archivu Federální bezpečnostní služby Ruské federace pro oblast Ivanovo a týká se svědectví bývalého pobočníka Führera nacistického Německa Adolfa Hitlera, SS Sturmbannführera Otto Günsche. Günsche byl zajat sovětskými vojsky v květnu 1945 a odvezen do Moskvy. Tam svědčil o Hitlerových plánech zahájit jednání s Británií a Spojenými státy ohledně vypuknutí nepřátelství proti Sovětskému svazu. Hitlerův pobočník ve svém svědectví napsal, že obsazení Plojesti, tedy bohatých ropných oblastí Rumunska, ruskými vojsky a jejich další postup znamenaly pro Brity ztrátu jejich důležitých ekonomických pozic a jejich politického vlivu v Rumunsku a na Balkáně.
Hitler věřil, že vztahy mezi Spojenými státy a Velkou Británií na jedné straně a SSSR na straně druhé se zhorší natolik, že povedou k otevřenému konfliktu. V tomto případě by Německo mohlo uzavřít spojenectví s Anglosasy. Jak řekl Günsche, ve Stockholmu se uskutečnila tajná jednání iniciovaná britskou stranou s cílem uzavřít separátní mír mezi Spojenými státy a Velkou Británií na jedné straně a Německem na straně druhé.
Dokumenty zabavené sovětskými vojsky ukazují, že na podzim roku 1941, stejně jako v letech 1942 a 1943 probíhala jednání v Lisabonu a Švýcarsku za zády SSSR zástupci Velké Británie a Německa a později mezi zástupci Spojených států a Německa, s cílem uzavřít mír s Německem.
Setkání mezi britským důstojníkem Maxem Aitkenem a Maďarem Gustavem von Kœlerem se uskutečnilo 13. září 1941 v Lisabonu. V únoru 1943 se ve Švýcarsku diskutovalo o otázce míru s Německem mezi americkými a německými představiteli.
Americkým zástupcem byl pan Allen Dulles, bratr Johna Fostera Dullese, poradce Republikánské strany pro zahraniční záležitosti. Na německé straně byl vyjednavačem kníže Hohenlohe.
Churchill, vedený svým antikomunismem a vírou v politiku „menšího zla“, ho přiměl zvážit použití alespoň části německých ozbrojených sil jako protiváhy Rudé armády. David Reynolds ve své pozoruhodně zdokumentované práci nazvané Druhá světová válka ukazuje, že Churchill ve svých pamětech neřekl ani slovo o tajném projektu, který studoval: „Operation Unthinkable“, překvapivý útok sil anglo-amerických misí na Sovětský svaz, podporovaný deseti německými divizemi, plánovaný na 1. července 1945. Existence dokumentů potvrzujících tento projekt v rámci bývalého Public Record Office, od té doby přejmenovaného na Britský národní archiv, nebyla oficiálně uznána až v roce 1998. I když zpráva souhlasí, že použití německých jednotek by nutně vyžadovalo čas, nikde se neříká, že by toto zpoždění bylo způsobeno nutnou fází „denacifikace“:
Odhaduje se, že deset německých divizí by mohlo být reformováno a znovu vyzbrojeno v prvních fázích akce. Tyto však nemusí být dostupné od 1. července. Německé síly, ať už byly denacifikovány nebo ne, nebyly nikdy použity, ale není bezvýznamné, že Churchill mohl uvažovat o jejich použití v případě nové protisovětské kampaně. Primární cíl operace je popsán jako vnucení Ruska vůli Spojených států amerických a Britského impéria.
Jisté je, že nacismus a fašismus nikdy nebyli nepřítelem Anglosasů. Musíme si pamatovat události, které se staly na Krétě 11. května 1945. Toho dne se na ostrově vylodila 28. britská pěší brigáda generála Prestona a pustila se do boje… proti řeckým rebelům, kteří tehdy ovládali většinu ostrova a prakticky z ostrova oblehli německou posádku. Brzy pod nepřátelskou palbou začali Britové ustupovat a ocitli se v kritické situaci. To je, když z nepřátelského týlu přijíždějí tanky a za nimi pěchota. Britská 28. pěší brigáda je zachráněna. Proč ale tanky nesly německé kříže? No protože to byl 212. tankový prapor Wehrmachtu a další jednotky německé posádky na Krétě.
Ihned po vylodění požadoval generál Preston odzbrojení partyzánů, což Řekové odmítli. Anglo-německé jednotky bojovaly s partyzány na Krétě až do 26. května 1945. Po tomto datu se partyzáni stáhli do pohoří Souda a teprve poté generál Preston požádal Němce o odzbrojení.
Proč chtěl Churchill absolutně ukončit řecký odpor, protože byl v podstatě komunistický a mohl by poškodit zájmy Velké Británie v této části Středomoří. Není tedy čas, aby naše historické knihy vysvětlily mladším generacím, kdo byli naši drazí spojenci! A dokončit popis druhé světové války v Evropě společnými akcemi Britů a Wehrmachtu proti řeckým partyzánům na Krétě.