Ministr školství Mikuláš Bek hodlá prosadit, aby se žáci minimálně od první třídy (Bek dokonce mluví i o předškolní výuce) povinně učili anglicky a od šesté třídy měli povinně druhý cizí jazyk jako němčinu, francouzštinu nebo španělštinu, neboť znalost cizích jazyků je podle něj obrovskou výhodou v dalším profesním i osobním životě.
Ministrův nápad je založený na představě, že čím dříve se s výukou cizího jazyka začne, tím lepších výsledků se dosáhne. Bohužel je tato myšlenka založena na chybné úvaze vycházející z pozorování dětí vyrůstajících ve dvojjazyčném prostředí. Ovšem proces, kterým se dítě naučí jazyk ve dvojjazyčném prostředí, je zcela jiný než proces, kterým se člověk učí jazyk cizí.
Ve dvojjazyčném prostředí se ve skutečnosti dítě žádnému cizímu jazyku neučí – dítě zde nabývá dvě mateřštiny, a to prostřednictvím vrozeného instinktu, jak poukázal Noam Chomsky. Není k tomu třeba žádného úsilí.
Pronikání do cizího jazyka je vědomým procesem, který vyžaduje značně vyspělé abstraktní myšlení. Tak jako se výuka matematiky řídí zkušenostmi celých generací učitelů a nikdo nenutí děti ve druhé třídě porozumět kvadratickým rovnicím, musí ze stejných zkušeností vycházet i výuka cizího jazyka. A tyto zkušenosti říkají, že nemá smysl začínat dříve než kolem 12. roku věku.
Předčasná výuka cizího jazyka vedle masivního plýtvání lidským potenciálem jak na straně dětí, tak učitelů, kteří by mohli dělat něco užitečnějšího, přináší i riziko vyplývající z tzv. věčného začátečnictví, kde dítě frustrované několikaletým marným probíráním stále téhož již nikdy k danému předmětu nezíská náklonnost. Pro úspěch při výuce cizího jazyka je důležité, aby žák rychle postupoval dopředu a získal dojem, že snažení má smysl. Výuka cizího jazyka u desetiletých a mladších dětí nikam nevede, protože děti do 12. roku věku nejsou vyzrálé na práci s gramatickými pravidly, navíc desetileté dítě nemá ve svém světě pro cizí jazyk žádné užití a je plně zaměstnáno zvládáním češtiny, matematiky a vlastivědy.
Jakkoli je znalost cizích jazyků, angličtiny zejména, jednoznačně vždy výhodou a ke vzdělanosti neodmyslitelně patří, nemá smysl ji přeceňovat. Naprostá většina lidí se bez cizích jazyků obejde a vůbec jim to nezabrání stát se dobrými odborníky ve svém oboru.
Drtivá většina lékařů či zedníků ve své praxi cizí jazyk nepotřebuje. Znalost cizích jazyků odpovídá potřebě – kadeřnice v příhraniční oblasti s Německem obvykle němčinu ovládá lépe než běžný lékař z vnitrozemí angličtinu. Není to dáno něčí vzdělaností nebo hloupostí, je to dáno okolnostmi. Vysoká hodnota českých podniků není dána tím, že by jejich zaměstnanci uměli hezky anglicky nebo německy. Většina z nich neumí ani anglicky, ani německy, ale mají vynikající odborné znalosti, od vývojářů po dělníky. Prioritou vzdělávání musí být odborná příprava, k cizímu jazyku je nutno přistupovat jako k užitečnému, nikoli nezbytnému, doplňku.
Znakem každé vyspělé společnosti je vysoká míra profesní specializace, odborník věnuje svůj čas svému oboru a na přidružené činnosti, včetně komunikace v cizím jazyce, má specialistu.
Znalost cizích jazyků je nutností jen u určitých profesí, přičemž ne vždy je nutná vysoká úroveň – odborný jazyk bývá většinou jednoduchý. Hlavní je držet se zásady, že každý obor si o svůj jazyk řekne sám. Představa, že znalost jazyků je podmínkou prosperity, je mylná. Prosperují země, kde si lidé navzájem nekladou překážky v tom, co kdo umí nejlépe. Povinná výuka jazyků s tím nesouvisí.
První třída je krásná svými slabikáři a písankami. A je také velmi náročná. Na naprosto zbytečné vyučování angličtiny děti nemají sílu. Jen jim to zkazí vzpomínky.
Mgr. Jan Kozák – Čeština je nejdokonalejší jazyk na této planetě (a stejné je to s ruštinou, proto by se jí naše děti měly učit!)
https://rumble.com/v20wys8-mgr.-jan-kozk-etina-je-nejdokonalej-jazyk-na-tto-planet.html
Každá liška chrání svůj ocas. ) Odkaz ZDE je lepší, jsou tam i názory posluchačů. Ale vážně, čeština a ruština sice mohou být jakkoli dokonalými jazyky, ale jejich význam je v současnoti v zásadě nulový. Kromě ČR a RF se s nimi nedomluvíte. A na pracovišti kolikrát už ani v ČR a v RF.
P.S.
A když už je řeč o té naší mateřské řeči. ) Máme zde na webu jednu jazykovou špindíru, která prokazuje v praxi, jak se věci mají. )) A dnes má tato dáma dokonce svůj svátek. ))
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit to, co říká Noam Chomsky. V roce 1987 jsme přijeli do Kanady jako emigranti s dvouletou dcerou narozenou v Praze. Ne jako disidenti, ale tak, aby byla nějaká změna. Při příjezdu do Kanady mluvila ve svých dvou letech velmi dobře česky. Byl to výsledek osmiměsíčního pobytu v Bělehradu, kde jsme čekali na povolení odjet do Kanady. Žili jsme na malém prostoru, který byl naplněn pohádkami, písničkami a vyprávěním. V Srbsku pochytila jen pozdrav a několik frází. Během prvního půl roku, kdy jsme se v Hamiltonu snažili najít práci, jsme ji dávali spolu s jinými emigranty do jakési školky. Byla v ní absolutně nešťastná a vlastně angličtinu odmítala, protože jí nerozuměla. Náš syn, který se již narodil v Kanadě byl vychován dvojjazyčným prostředím. Doma jsme mluvili česky a občas, když přišli nějací kamarádi, i anglicky. A on žádné problémy neměl. Oba ale mají rozdílný přístup ke francouzštině. Syn ji dlouho považoval za zbytečnou (všude se mluví anglicky), kdežto dcera se jí naučila docela dobře, protože má o jazyky zájem. Francouzštinu měli oba až na střední škole, tedy v tom věku asi 12 let. Ministr Bek podlehl populistické představě, že ho lid bude mít raději, když přes angličtinu slíbí zářnou budoucnost. Pokud není absolutní hlupák, měl by vědět, co říkají linquisté a také, že „nejsou lidi,“ kteří by byli schopni používat angličtinu na úrovni dětí ve školce. A to ještě chceme „odkládat“ děti do „dětských skupin,“ které prý mohou školky plnohodnotně nahradit. Připusťme, že to ví a právě proto mluví v obecných frázích. Problém je i v tom, že aktivní používání jakéhokoli jazyka vyžaduje, aby mluvčí měl něco v hlavě, tedy měl o čem mluvit. Tak se asi dostaneme ke zmíněnému věku 12 let.
Пришло время выучить русский!
Pane Boniecek, zdravím Vás.
Ruština je stále více mrtvý jazyk, ostatně, jako i slovanské jazyky vůbec. Za to si však Slované mohou sami, poněvadž nemají naprosto žádnou hrdost. Co je cizí, zejména anglosaské, je svaté, co je slovanské, je zavrženíhodné a zaostalé.
A v Rusku je to vůbec nejhorší, tam ruština jako mateřský jazyk v tzv. lepších rodinách už ani neexistuje. Angličtina je v současném Rusku něco jako druhý mateřský jazyk, zejména v rodinách dolar. bohatců, tedy elity nových Rusů. Na úřadech v Rusku je druhým úředním jazykem AJ, asi jako němčina v Protektorátu v letech 1939-1945, v řadě firem v RF se rusky už ani nedomluvíte, proto neznalost AJ vás v Rusku vyřazuje ze společenského života. Ruština, ještě před rozbitím SSSR, byla jedním ze šesti svět. jazyků, hovořilo se s ní v OSN, dnes však již umírá, ostatně jako i její nositel, tedy ruský národ – podrobněji ZDE.
ZDROJ: Za sto let angličtina vytlačí ruštinu i v Rusku.