Proč jsou Češi tak nelidští?

Stále fascinuje, jak nelidským způsobem se stavějí česká sdělovadla a čeští politikové k absolutně nepřijatelnému, systematickému vraždění civilistů Izraelem v Gaze. Samozřejmě, čeští občané jsou zmanipulováni médii, která prostě o tomto systematickém vraždění neinformují.

Jenže tento postoj je nesmírně nebezpečný, jak argumentuje komentátorka Nesrine Malik. Jestliže totiž začne být přijatelné běžné vyvražďování tisíců nevinných civilistů, včetně nemluvňat a dětí, ohroženi jsme všichni, včetně českých občanů. Je to vážná věc.

Gaza 27. července 2024

Pokud dovolíme, aby se válka v Gaze stala novou normou, ztratíme všichni svou lidskost. Pokud bude svět zavírat oči před každodenními hrůzami páchanými na Palestincích, riskuje, že zlevní život všude na světě.

Benjamin Netanjahu se ve středu po svém projevu v americkém Kongresu dočkal potlesku vestoje. Byl to okamžik, který jako by předznamenal novou fázi války v Gaze – fázi, kdy je nejen tolerována jako neblahá nutnost, ale je vnímána jako něco, co bude bezvýhradně podporováno bez omezení, bez červených linií a bez taktické rozvahy. Neustálé vymazávání rodin, domovů, kultury a infrastruktury Izraelem – bez konce a bez náznaku, kdy něco z toho splní jeho cíle – je nyní prostě součástí života.

Amer. viceprezidentka Kamala Harrisová

Předpokládaná demokratická uchazečka Kamala Harrisová zároveň nesmyslně apeluje, že „nesmíme dopustit, abychom otupěli“ vůči tomu, co se děje, a že „nebude mlčet“, když jediné, na čem záleží, je to, že USA nadále vyzbrojují a financují Izrael. 

To vše představuje rozklad nejen mezinárodního práva, ale i základního lidského práva. Z prohřešků, které rozvracejí každodenní život, je smrt vraždou, jak se tvrdí, snad nejhorším, nejvíce ponižujícím zločinem. Posvátnost lidského života, představa, že jej nelze ukončit bez nejvyššího ospravedlnění, je to, co nás odlišuje od barbarství. A tak, jak se uplynulých devět měsíců vyvíjelo, s každou přelomovou epizodou zabíjení, bylo mnoho okamžiků, kdy si člověk říkal: Tohle je určitě už nepřijatelná hranice?

Když byly z trosek vytaženy první šedivé děti. Když byli neozbrojení civilisté zachyceni na kameru, jak je sundávají střely z dronů. Když zemřela pětiletá Hind Radžábová, která čekala na pomoc mezi svými mrtvými příbuznými, a když byli zabiti pracovníci záchranné služby vyslaní na pomoc. Když byli pracovníci World Street Kitchen zasaženi přesnými střelami. Když byl muž s Downovým syndromem napaden psem Izraelských obranných sil (IDF) ve svém domě a poté ponechán napospas smrti poté, co vojáci odvedli jeho rodinu a zabránili jí v návratu. Válka se však nezastavila.

Samozřejmě se objevily pokusy zachovat a prosadit křehká pravidla mezinárodního a humanitárního práva. A opět jste doufali, že jakmile přijdou rozsudky, předznamenají konec útoku. Když Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) prohlásil, že Palestinci mají věrohodné právo na ochranu před genocidou, a požádal Izrael, aby zastavil svou ofenzívu v Rafáhu. Když Mezinárodní trestní soud (ICC) podal žádost o vydání zatykače na Netanjahua. A když ICJ shledal Izrael odpovědným za apartheid. V tomto úsilí se k nim připojily miliony protestujících po celém světě, jejichž akce rozbouřily jejich domácí politiku způsobem, který naznačoval, že situace je neudržitelná. Válka si však opět našla své místo, uhnízdila se v rámci statu quo. Problém Gazy se odehrával skrze naši provinční politiku a překrýval se s její nespokojeností. Vyvolala protestní hlasy, které pomohly poslat do britského parlamentu rekordní počet nezávislých a přinesly volební neúspěchy politikům establishmentu. Univerzitní kampusy v USA byly svědky historických scén protestů a tvrdé policejní ruky.

Přestože to, co se stalo, je přelomový posun ve světovém veřejném mínění o Izraeli, stále to ani trochu nezáleží na těch, kteří v Gaze ani nevědí, co se děje, protože se vyhýbají bombám, shánějí jídlo a vyhrabávají své mrtvé. Jediné, co z toho vzešlo, byl ještě větší vzdor a bojovnost ze strany Izraele, odsouzení právních rozsudků ze strany jeho spojenců a očerňování a odmítání velkého počtu lidí, kteří si jen přejí, aby zabíjení přestalo. To vše jako by říkalo: ano, v takovém světě nyní žijeme. Zvykněte si na to.

Jak vypadá zvykání si na něj? Vypadá to jako smíření se s tím, že existují určité skupiny lidí, které mohou být zabity. Že je vlastně rozumné a nutné, aby zemřeli, aby se udržel politický systém, který je postaven na nerovnosti lidských životů. Filosof Achille Mbembe to nazývá „nekropolitikou“ – výkonem moci, která má některým lidem diktovat, jak mají žít a jak mají jiní zemřít.

Nekropolitika vytváří „světy smrti“, v nichž existují „nové a jedinečné formy společenské existence, v nichž jsou rozsáhlé populace vystaveny životním podmínkám, které jim propůjčují status živých mrtvých“. V těchto světech smrti zabíjení druhých a ničení jejich životního prostředí prostřednictvím epických vojenských kapacit, jejichž dopad občané odpovědných zemí nikdy nepocítí, propůjčuje lidskosti lidí na „civilizovaném“ Západě ještě větší hodnotu. Jsou osvobozeni, protože jsou dobří, ne protože jsou silní. Palestinci umírají, protože jsou špatní, ne protože jsou slabí.
 
Zlevňování palestinského života spočívá v oddělování našich životů od jejich životů, v rozdělování právního a morálního světa na dva – jeden, v němž existujeme a zasloužíme si svobodu od hladu, strachu a pronásledování, a druhý, v němž ostatní prokázali nějakou vlastnost, která ukazuje, že jim totéž nepřísluší. Proto je pro obhájce izraelské války důležité tvrdit, že v Gaze nejsou žádní nevinní, že se za nimi skrývá Hamás, že ti, s nimiž sympatizujete, by byli první, kdo by vás pronásledovali, kdybyste byli homosexuálové nebo ženy. Nejsou jako my. Jakmile se naučíte přestat se identifikovat s druhými na základě jejich lidskosti, je dílo nekropolitiky dokonáno.

Výsledkem je svět, který jako by se nacházel uprostřed tohoto přechodu. Kde politické události postupují vpřed rychlostí, která skládá Gazu do normálu. Obrázky a svědectví z Gazy, z nichž nejnověji američtí lékaři vyprávějí CBS News o dětech s ranami od odstřelovačů do hlavy a srdce, soupeří s pozorností, kterou pohlcují americké volby. S memy, fraškami a triviálním nepořádkem digitálního světa. Gaza k nám přichází v montáži záběrů a článků: doporučujeme divákovi diskrétnost/Kamala je „spratek“/znepokojivé záběry/recept na detaily v titulku/Rashida Tlaibová drží nápis „válečný zločinec“.

Jaký svět se vynoří po tomto všem? Válka v Gaze je prostě příliš velká, příliš živá a neúprosná na to, aby její nucená normalizace proběhla bez nezamýšlených důsledků. Konečným výsledkem je degradace celého lidstva; konečným výsledkem je svět, ve kterém, když přijde výzva k pomoci lidem v nouzi, nikdo ji nebude schopen vyslyšet.

ZDROJ (podrobněji ZDE)