V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout období červenec-srpen 1914, kdy docházelo k různým vyhlašováním válek a začínala Velká válka proto, abychom věděli, jak to dnes s těmito věcmi vypadá.
Málo se vzpomíná, nebo spíše všichni vzpomínáme na to, jak nám zabili Ferdinanda. A na to, že o měsíc později vydal František Josef I. „Provolání k mým národům“, vyhrožoval Srbsku válkou a pak skutečně postupně následovalo vyhlášení války Srbsku a carskému Rusku. Tím odstartoval vznik takového propletence vyhlašování válek: Rakousko-Uhersko a Německo Srbsku, obou těchto zemí carskému Rusku a na konec tento evropský už předválečný karneval zemí Trojspolku a Trojdohody vrcholí trochu nesmělým posledním vyhlášením války Velké Británie na pomoc jak carskému Rusku, tak Srbsku. Odehraje se to zhruba v rozmezí dvou, tří týdnů, ale mohli bychom si ale všimnout i toho, že je to ještě doba, kdy se války vyhlašovaly a mnozí to brali vážně.
Dnešní doba se zrychlila a už není čas někomu válku vyhlašovat. Střílí se od boku, lidé umírají snad ještě rychleji než kdysi na Divokém západu a nebohý chilský prezident Salvador Allende odešel rychleji, než si to svět stačil uvědomit, než celý svět pochopil komu a oč vlastně jde.
Jan Werich
Dnes, když chce někdo jít s někým do války a začne organizovat vojenské operace, tak to vlastně tomu partnerovi nebo potencionálnímu nepříteli ani neříká. Werich k tomu prohlásil, že „dnes už je doba tak rychlá, že když chce jeden druhému říct, že je vůl, a než mu místo k vyhlášení války pošle to svoje telegrafické tů-tů-tů, tak ten druhý to ví dřív, než mu to řeknou“. Místo vyhlášení války prostřednictvím diplomatické nóty nebo manifestu, tak to i dnes „všichni vědí dřív, než to řeknou.“ A k tomu Werich dodává důležitou větu, také se vztahující k současnosti, „dneska panovníci a vladaři nejsou ale tak hákliví“.
Současnost, to už dávno není salónní vyhlašování válek…
To je, myslím, poučení až po dnešek. Války už se nevyhlašují, ale vedou. A většinou znepřátelené strany vědí předem, že k nějaké válce dojde a někdy dokonce i to, jak dopadne. Takže moudrost lidská, a především představa, že se války vedou při dodržování určitých pravidel vedení války, má velké mezery. Dneska salónní diplomatické vyjadřování evropských panovníků a jejich emisarů z července a srpna 1914, kdy jistě tušili, že se schyluje k Velké válce, ale ještě nemluvili o první světové anebo Velké válce v rozměrech, které všechny zúčastněné strany tak překvapily, pravděpodobně ještě chtěli, alespoň na území Evropy, dodržovat určitá pravidla. Pozoruhodné však také bylo, jak rychle na ně hned po několika týdnech všichni zapomněli.