Tři ruští vězni–disidenti, Jašin, Pivovarov a Kara-Murza, kteří se náhle octli na svobodě v rámci výměny zajatců mezi Ruskem a západními státy, protestují proti vyhoštění proti své vůli. Proč nechtějí užívat svobody v Německu, Británii nebo ve Spojených státech?
Odpověď je jednoduchá: Jako političtí vězni v ruském žaláři mají propagační cenu – západní politici a média mohou vytáhnout z rukávu jejich kartu, kdykoli je zapotřebí kritizovat perzekuci odpůrců režimu v Rusku. Konkrétní jména lidí, kteří si odpykávají politický trest, mají svou propagační cenu. Politikům ani novinářům však na nich osobně houby záleží, avšak každé autentické slovo vynesené z žaláře má v propagační válce svou cenu.
Co však s disidenty, kteří se octnou, ať už jakýmkoli způsobem, na svobodě v Bonnu, Bristolu nebo někde v Albertě? Mluví se o tom, že Alexej Navalnyj, čelný představitel protiputinovské (v žádném případě protiruské) opozice by byl vhodnou osobou pro možnou takovou výměnu vězňů. Pochybuji, že by toužil, kdyby se toho dožil, po takové svobodě. Není těžké si představit, jak by byl nepříjemný Zelenskému, jehož odrodilectví by on nikdy nemohl přijmout, ani tvrzení, že Krym je od nepaměti ukrajinský. Navalnyj za plotem už by neměl takovou propagační cenu.
Cituji pozoruhodný výrok Georga Orwella z Válečného deníku 24. června 1940:
E. a G. (příbuzní) na mne naléhají, abych odjel do Kanady. Tedy – pokud by mělo dojit k nejhoršímu. Prý abych tam přežil a věnoval se propagandě. Klidně bych odjel – ovšem pokud by mě tam pověřili nějakým posláním… Ne však jako uprchlík, expatriovaný novinář štěkající z bezpečné vzdálenosti. Na světě je totiž dnes až příliš mnoho ‚antifašistů‘ (dnes by se řeklo ‚antirusistů‘). To bych raději zemřel, bylo-li by to k něčemu. A možná taková smrt v zájmu propagandy by mohla mít i větší význam, než kdybych odjel někam za moře a přežíval tam jako víceméně nechtěná osoba jen díky dobročinnosti cizích lidí. Ne že bych chtěl zemřít.
Mimochodem: Co velkého udělali bratří Mašínové za svého pobytu na svobodě někde na vojenské základně v Kalifornii? Nescvrknul se celý jejich život do toho několikadenního útěku, který stal život několika celkem nahodilých lidí?
Kdyby zmínění dnešní tři političtí vězni chtěli netradičně nebo originálně vejít do dějin, či spíše do jejich zadního pokoje, mohli by požádat Putina, aby jim dovolil odsedět si trest doma. To už by znělo jinak než jejich dnešní lamentace. Začal bych věřit v jejich patriotismus. Ten má ovšem na Západě hodnotu propadlé směnky.