Když definujeme, co je totalita, vybaví se nám v mysli mávání fanglemi na povel, stranické sjezdy a konference, celozávodní schůze i desetiminutovky v zaměstnání, kde „diskusní“ příspěvky musely být předem schváleny (aby občané neujeli od „linie“ strany a vlády).
Vzpomínáme na všechny znaky nesvobody projevu: zaškrcení tisku, demagogie tlučhubů, zjevné násilí, práva nepravá, monstrprocesy/soudy s konečnou stanicí v kriminálech, otrocká práce a případně fyzická likvidace.
Manipulace byla/je v totalitních režimech až bolestivě markantní, a člověk se ani největším nesmyslům smát či jen usmát nesměl, natož udělat si z nich legraci. Toho jsme všeho zažili v minulém století až příliš.
Mocní světa, kteří totalitou vládli, ale poznali, že pro trvalé jejich „být navrch“ to nepřináší žádané. Naopak dostali stabilitu hřbitova. Zmodernizovali tedy své metody.
Poznali, že člověka není nutné obviňovat, soudit a vláčet kriminály, aby pracoval jako mourovatý, jako otrok či nevolník. Naopak lze mu dát to, co chce, za jistých podmínek a s konsekvencemi.
Jako kluk jsem viděl za války ve vršovickém kině vzletný film „Otroci vášní“. Nevím už, o čem byl, ale pamatuji se, že tam kouřili, pili, mlátili se a vraždili.
Člověka lze nejpohodlněji chytit na vášně a omezit jimi zdravé vnímání a chování. Lze mu vsugerovat chtíče a „potřeby“, které nikdy ve stavu „nevinnosti“ neměl. Manipulátor potřebuje, aby občan se vzdal své svobody rozhodování o tom, co skutečně potřebuje a chce.
Ujařmení otevřenými totalitami byla předehra. Ta připravila a otevřela škálu tužeb a „potřeb“, o kterých se nám nikdy ani nesnilo. Pamatujete, jak auto se za totality stalo ideálem a mít ho modlou? Škudlení pro zakoupení byť jen vozítka přineslo nejednu rodinnou katastrofu.
Vládci, bankéři světa, vymysleli půjčky, a jejich nejrůznější formy. Nic nového, už Johan Wolfgang Goethe (1749-1832) ztvárnil podobu Fausta. Nějak nám ušlo (jsme zapomněli?), že i chytrý Faust upsal ďáblu svoji duši, aby dostal vše, po čem toužil. Co následovalo po eufórii, možností byla doba splátky…
Nechce se nám věřit, že bychom na tom mohli být jako ten Goethův Faust.
Jsme bohužel v míře chtíčů na tom ještě hůře. Hůře, poněvadž jde o naší dlouhou pozemskou existenci a my se dostáváme – jak jednotlivci, tak celé národy – do vlastnictví bankovního kapitálu, do rukou bankéřů světa. Bankéři světa stanoví pravidla hry, a určují vše další. Ty „měj“, ale utápěj se v dluzích. Žij dnes – plať zítra… Faustiáda!
My to ani nevnímáme, že si s námi dělají, co chtějí. Oni se dali na cestu legalizace okrádání a kradení, proto jsou bez viny! Jako ten Ďábel…
Jsme ve stavu plíživé totality bankéřů světa.
Londýn, 4.12.2012
Ing. Dr. Bohumil Kobliha (1931 Praha – 24. červen 2015 Londýn) byl český spisovatel a publicista, představitel českého protikomunistického exilu. V roce 1945 se jako čtrnáctiletý aktivně zúčastnil pražského povstání, později vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Po okupaci Československa v roce 1968 emigroval, od roku 1969 žil v Londýně. Pracoval i v Saúdské Arábii a v Indii a přednášel na vysoké škole v zambijské Lusace.