V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout události 21. srpna, ale srpna 1940, kdy zemřel na následky atentátu Lev Trockij v Mexiku.
To je příběh, legenda a nevím, zda to mohu označit jako mýtus, Lva Davidoviče Trockého, který byl po celé 20. století stále živý, ačkoliv spíše v marginálních společnostech a marginálních politických hnutích. Pravda je, že ve Francii to byl Alain Krivine, který byl programový trockista, který nejméně dvakrát kandidoval na funkci prezidenta. Za ním cestovali na návštěvu také českoslovenští trockisté, posléze členové hnutí Revoluční mládeže, kteří kvůli setkání s Krivinem, byli, podle mého názoru, nevinně odsouzeni jako zločinci a sdíleli úděl jiných tehdy také nevinných.
Samozřejmě, jméno Trockij a jeho mýtus byly zneužívány i v mezinárodní politice. Kdo nesouhlasil s politikou sovětské bolševické strany a později SSSR, byl pravidelně označován za trockistu, ačkoliv s Trockým neměl nic společného.
Trockij a Československo…
Ten jeho příběh má také vztah k Československu, kde byla velmi aktivní už za První republiky skupina komunistů, kteří se hlásili ke koncepci „světové revoluce“ a jako „kominterňáci“ odmítali stalinismus. Některým z nich se to nakonec stalo osudným a bylo souzení a odsouzení společně se „spikleneckým centrem Rudolfa Slánského a spol“. Dokonce jeden ze skutečných „trockistů“, Záviš Kalandra, byl s velkým zpožděním popraven ve skupině s Miladou Horákovou, ačkoliv s Horákovou neměl nic společného. Ale byl také obviněn ze spolupráce se světovým trockistickým hnutím, protože nějakého „zločinu“ se dopustit musel.
Trockého odkaz dnes…
V neevropském světě se označoval za trockistu každý, kdo se nezdál být ochotný akceptovat koncepci některého politika Sovětského svazu. Ale je pravda je, že časem, jak jsme se vzdalovali úmrtí nebo vraždě Lva Davidoviče Trockého, tento zájem opadal, přestože jeho vrah, který si odseděl v Mexiku trest za vraždu Trockého, byl dopraven československými agenty do Prahy. Nějakou dobu žil v Jevanech a pak byl převezen do Ruska, kde zmizel z očí těm, které jeho osud nezajímal.
Ale to, co myslím zůstalo v odkazu světové revoluce, co se možná vrací jako bumerang, je jeho koncepce industrializace, kolektivizace a kulturní revoluce, která byla tak široká, že je akceptovatelná kdekoliv a kýmkoliv i ve světě neevropském. A jenom některým ze současných politiků považovaných za odsouzeníhodné trockisty se podařilo osudu svých soudruhů vyhnout.
Zapomněli jsme ale na to, kdo se považoval za stoupence světové revoluce ještě před rokem 1940, ale také po roce 1940 a možná, že bychom našli ještě dnes podobně orientované stoupence této revoluční ideologie v některých jen zdánlivě nám vzdálených zemích.