Někdy se říká, že volby do krajů jsou odrazem (ne)spokojenosti občanů s probíhajícím vládnutím na celostátní úrovni. Dává to smysl. Volby do krajů probíhají zpravidla v půlce nebo druhé části volebního období Poslanecké sněmovny a jí ustavené a podpořené vlády.
Ve standardním uspořádání volebních demokracií se politická scéna rozdělí na část koaliční a opoziční. U nás to máme trochu jinak, protože jako skutečná a důsledná parlamentní opozice se projevuje jen SPD, zatímco ANO, sice nominálně sedící též v opoziční lavici, přece jen má občas sklon k lavírování, možná i v prognostickém uvažování o budoucích partnerech po příštích volbách.
To ale teď nechme stranou, pohyby na opoziční linii se postupně proměňují různými integračními procesy – viz propojování aktivit SPD, PRO a Trikolory, potom proměna na levici (Stačilo!) či zatím ideově nepříliš jasná kohabitace Přísahy s Motoristy. Od parlamentních voleb nás dělí víc než rok, za ten čas se toho může stát ještě relativně mnoho.
Vbrzku nás ale čekají volby krajské, znamenající, jak výše řečeno, i ono „nastavené zrcadlo“ pro dnešní vládnoucí hegemony. Jakkoli jsou témata pro krajské volby trochu detailněji orientovaná směrem do příslušného regionu, ani zdaleka to neznamená, že v kampaních nezaznívají fakta platná obecně, celostátně. Jedno z nich si teď stručně dovolím připomenout.
Ekonom Lukáš Kovanda nedávno zveřejnil, na základě údajů z Eurostatu, čísla postihující významné ekonomické parametry v komparativním rámci zemí Visegrádské čtyřky. Nuže pohleďme, jak na tom jsme ve srovnání se Slováky, Maďary či Poláky.
Cena elektřiny pro domácnosti v zemích Visegrádské čtyřky (2. pololetí 2023, v €/MWh) vypadají takto:
- Česko 315
- Polsko 216
- Slovensko 194
- Maďarsko 113
To je skoro až neuvěřitelné, zejména když od našich vládnoucích politiků začínáme obden slýchat, že Česká republika, která byla kdysi nejen plně soběstačná v oblasti elektrické energie, byla dokonce i největším evropským exportérem elektřiny, se má připravit na to, že bude elektřinu záhy dovážet a že bude ještě dražší než doposud.
A pojďme dále. Cena plynu pro domácnosti v zemích Visegrádské čtyřky (2. pololetí 2023, v €/MWh) jsou tyto:
- Česko 113
- Polsko 73
- Slovensko 61
- Maďarsko 34
V obou energetických kategoriích jsme tedy dnes na úrovni trojnásobku Maďarska. To asi nebude náhoda!
Přitom i poslední vrabec na střeše si cvrliká, že plyn, který dovážíme z Německa, je týž, jejž dováží Německo z Ruska (ignorujíc sankce a podobné sebevražedné politické nesmysly).
V neposlední řadě srovnání reálných mezd v zemích Visegrádské čtyřky (vývoj od roku 2019 do letoška):
- Maďarsko +14 %
- Polsko +9 %
- Slovensko +5 %
- Česko -8 %
Kdyby to nebylo k pláči, jeden by skoro až podlehl touze citovat z Cimrmana: To je hospodářství! Inu, Turecko! Nebo jeden starý kreslený vtip, tuším od Vladimíra Jiránka. Jde o vtip z půli 80. let a směje se tehdejšímu socialismu. Stojí dva chlápkové na okraji pouště Sahara a pod tím je text: „Pane kolego, my s naší ekonomikou bychom sem do dvou let dováželi písek.“ Co vám to asi dnes připomíná?
(Ne)schopnost naší vlády a dnešní koalice chovat se racionálně a v zájmu občanů ukázalo jen pár čísel. Podobných statistik bychom mohli najít ve veřejných zdrojích desítky. Teď jde o to, zda si voliči tato čísla srovnají se svým volebním rozhodnutím. Příležitost k tomu budou mít doslova za pár dní.