PhDr. Petr Hampl, Ph.D.: Proč se lidé nespojí

Dostal jsem otázku, na kterou se pokusím srozumitelně tazateli odpovědět.

Vážený pane Hampl,

mám takovou myšlenku. Aby se spojili všichni ti, kteří nechtějí tuto vládu.

Kteří nechtějí nejen válku na Ukrajině, ale i na celé planetě. Jasně, stručně popsat kvalitu Fialů, Pekarů a taky Adamů, Černochů, včetně všech Lejnů v Bruselu, Bidenů, Moravců atd., atd. Ono to „Proletáři všech zemí spojte se“ byl jasný vzkaz, bohužel to zůstalo nepochopeno, ale i zneužito. A nelze to cílit pouze na nějakou skupinu.

Jsem demokrat a svobodomyslný člověk. Bohužel to nefunguje a z hlediska svobody jsem nucen konstatovat, že za minulého režimu jsem se cítil více svobodný. Z dnešního systému mám nepředstavitelný strach!

Zdraví Jiří D.

Vážený pane D.,

Děkuji za psaní. Víte, rozdíl mezi vládnoucí skupinou a ostatními je právě v tom, že příslušníci vládnoucí skupiny dokážou postupovat společně a prosazovat svou společnou vůli, zatímco protistrana to nedokáže.

Kdyby se tedy ostatní lidé uměli spojit, současná liberální oligarchie (nová aristokracie) by nebyla vládnoucí skupinou, Petr Fiala by se nikdy nestal premiérem a Ursula by se nikdy nestala šéfkou Evropské unie.

To není otázka toho, jestli lidé chtějí spolupracovat. Poměry uvnitř vládních kruhů jsou vysoce konkurenční a plné vzájemného nepřátelství, přesto dokážou vítězit v třídních konfliktech. Mimo jiné proto, že přesně vědí, kdy vzájemné spory odložit a spojit se proti obyčejným lidem, a kdy se k těm sporům vrátit. Tuhle schopnost opozice nemá a připomínám, že to není otázka morálního postoje a schopností. Někdo umí zapojit zásuvku, někdo zase umí vést mocenské boje.

Obrovskou roli hraje už jen to, že velká část opozice ani netuší, že taková dovednost existuje a nemá tudíž nejmenší snahu se něco takového učit.

A že jste se cítil za minulého režimu více svobodný? To nebyl jenom Váš pocit. Taková byla realita. Svoboda je do značné míry otázka toho, jaký je poměr sil. Za minulého režimu byli komunisté na českých pracujících vrstvách závislí, nemohli si tedy dovolit cokoliv. Dnešní mocipáni jsou závislí výhradně na zahraničních patronech, takže si cokoliv dovolit můžou.

Tím není řečeno, že takové poměry zůstanou už navždycky. Ještě nikdy v dějinách se v žádné západní zemi nestalo, že by určité mocenské poměry byly zafixovány natrvalo. Ale smiřme se s tím, že zásadní změna poměrů nepřijde rychle a učme se, jak v takových poměrech přežít.

Pokud vás zajímá, jak je možné změnu režimu přiblížit postupnými kroky zdola, doporučuji celodenní seminář Petra Robejška a mé maličkosti, který se bude konat v listopadu v Praze.

Ať žije svobodná Česká republika!