MUDr. Ivan David: Patologický konformismus – Tak to má být a tak je to správné

Sotva jsem se vrátil k připravenému nadpisu, narazil jsem na článek „Vzestup globálního konformismu“ v němž Bruce W. Davidson, profesor na univerzitě v Ósace konstatuje překvapivou ochotu, s jakou se lidé podvolovali opatřením „proti Covidu“ a následně např. ideologii „udržitelného rozvoje“, atd.

Všímá si hlavně společenských podmínek, které lidi ke konformitě nutí. Ale neméně důležité jsou osobnostní vlastnosti lidí, které konformitě podléhají.

„Sociální kontrola“ samozřejmě ke konformitě přispívá. Přijetí psaných i nepsaných norem chování komunity snižuje riziko konfliktů a vede k účelnému přizpůsobení. Jsou společnosti, v nichž je tradiční tlak na konformitu s autoritami vyšší než v jiných. Jejich členové vynikají „ukázněností“.

Společnost to determinuje. Usnadňuje to společnou akci, ale lidé se ani „neodvažují“ myslet, mluvit, jednat. Byl popsán případ havárie letadla Korejských aerolinií, která byla způsobena tím, že druhý pilot měl strach upozornit svého nadřízeného, že výškoměr nefunguje.

Konformismus je osobnostní rys. Je pravděpodobně determinován i geneticky, ale samozřejmě také do jisté míry nevědomým přijetím norem (internalizací norem).

Možná, že konformismu přibývá jen v důsledku přeměny zejména západních společností na autoritářské a totalitní. Občané si uvědomují stále více, že jsou, nebo snadno mohou být, pod kontrolou a nevyhovění očekávání „správného jednání) může vést k sankcím a ostrakizaci.

Reakcí na to je tzv. „předposírání“. Společnost stále více ovládá strach „abych něco neudělal, neřekl“. Technické možnosti kontroly jsou nyní nesrovnatelně větší než za reálného socialismu. „Raději to hlásit, abych nebyl obviněn, že jsem to věděl a nehlásil.“

Psycholog Dr. Josef Pavlát na Psychiatrické klinice v Praze v osmdesátých letech demonstroval manželku diplomata, která v domnění, že je sledována (dost možná byla), se ostražitě a přehnaně vyjadřovala v domnělých intencích vyžadovaných tehdejším režimem. Například na otázku „Kdy vznikla První republika“, odpověděla, že ona uznává jen Slovenskou republiku rad (inspirovanou bolševickou revolucí). Dr. Pavlát to označil jako „patologickou konformitu“. Dnes můžeme pozorovat takové tendence v orgánech státní moci a státní správy a samozřejmě mezi režimními novináři papežštějšími než papež. Byla by to legrace, nebýt hrozivých důsledků.

Jistá úřednice prostějovského magistrátu Bc. Marcela Kolaříková si předvolala na 17.9.2024 k „podání vysvětlení“ paní Marii Šabinskou pro podezření ze spáchání přestupku „úmyslného narušení občanského soužití“, spočívajícího v tom, že na svém facebooku zveřejnila „příspěvky, fotografie a texty s negativním obsahem vůči vládě ČR…“, tím se dopustila „hrubého jednání“.

Díval jsem se na FB Marie Šabinské a mohu konstatovat, že se sám vyjadřuji ostřeji. Nežiji ovšem v Prostějově. Paní Bc. Kolaříková zřejmě za tuto pozoruhodnou iniciativu očekává nejméně pochvalu nadřízeného, ne-li karierní postup. Dosud však není zákonnou povinnosti občana milovat zhoubnou vládu, která se prodrala k moci, a vytrvale škodí.

Dovoluji si předložit ještě jednu hypotézu.

Lidé na Západě jsou stále více „nezralí“, nedospělí. A k nezralé osobnosti patří úsudková závislost a následné konání bez pocitu odpovědnosti. Totiž snadné nekritické přijímání cizích názorů a módních trendů prezentovaných autoritami. Jestliže je tedy narušena socializace a „výchova ke kritickému myšlení“, pak je indoktrinací, pak zde máme občany připravené na písknutí tleskat „jedinému správnému názoru“ a jednat podle něj.

Totalitní moc má pak usnadněnou práci, k udržení zhoubné moci stačí eliminovat „neukázněné jedince“.

Bez nových myšlenek, třeba i odporujících „názoru většiny“ společnost nutně ustrne. Zhoubná vláda, která se důslednou kontrolou každého udrží u moci, dokoná dílo zkázy.