Doc. PhDr. Petr Sak, CSc.: Lze srovnávat padesátá léta?

Publicistka Jana Marková v článku Přirovnání k padesátým letům není přehnané se zabývá výroky intelektově zaostalých a psychicky narušených Otakara Foltýna a Karla Řehky a v reakci na jiné autory odmítá názory, že současnost nelze srovnávat s padesátými lety. Ač si autorky a jejích článků vážím, s jejím tvrzením nemohu souhlasit.

Je fakt, že srovnávat lze cokoliv, ale v užším významu se myslí, že srovnávat lze pouze to, co je blízké – srovnatelné. Je společnost padesátých let a současná společnost tak blízká, že je vhodné srovnání? Jana Marková si myslí, že ano, já si myslím, že ne.

Jana Marková byla v listopadu malé dítě, takže předlistopadovou společnost z vlastní zkušenosti nezná a o společnosti padesátých let nemá ani dětské tušení. I když prokazuje vzácnou snahu kritickým myšlením pronikat dobovou propagandou, přeci jen nemohla zcela této propagandě uniknout. Současná propaganda z padesátých let selektivně vyzdvihuje pouze negativní jevy a procesy. Politické procesy, potlačená svoboda slova a političtí vězni. V tomto článku se nebudu věnovat této temné stránce historie padesátých let, je jí věnováno dost pozornosti. Instituce a organizace jako Paměť národa a ÚSTR byly založeny s cílem oživovat tuto historii.

Za povšimnutí stojí, že mezi těmi, kteří se v současnosti chovají v rozporu se slušnou částí společnosti a slušnými mravy a jsou fanatickými antikomunisty, nacházíme jedince, jejichž rodiče a prarodiče byli aktéry či alespoň pomocníky toho nejhoršího ve stalinistické a normalizační společnosti. Páchali zlo s adorací Stalina na rtech a nyní jejich potomci šíří zlo v rouchu nenávisti vůči všemu ruskému a tlačí společnost do apokalyptické války s Ruskem. Na nich se ukazuje, že hlavní zdroj zla ve společnosti není v ideologii, ale v temných stránkách deviantních osobností, reprodukujících zlo v rodinách v dalších generacích. Ideologie je pouze zástěrkou, která jim legalizuje páchání zla.

O některých rodinách jako nositelích dobového zla se to ve společnosti ví, ale u mnohých se to doposud neví a ÚSTR to rozhodně rozkrývat nebude. Bohužel, každá společnost, každá politická garnitura nechá tyto psychopaty a devianty páchat zlo, protože svou špinavou prací jim pomáhají udržet moc. 

I po listopadovém převratu vedle front na banány hlavní argument proti předlistopadové společnosti byla poprava Milady Horákové. Těmto lidem nevadí podobná poprava manželů Rosenbergových v roce 1953 v USA. Spisovatel E.L. Doctorow, autor románu, podle něhož natočil vynikající film „Ragtime“ Miloš Forman, popisuje popravu:

Vstoupila do místnosti ihned poté, kdy byla uklizená po popravě jejího manžela. Cítila pach smrti maskovaný vůní čpavku. Musela se posadit do stejného křesla jako on, přivázali ji stejnými popruhy a zaútočila na ni stejná dávka elektřiny. A pak ještě jednou, protože na první pokus to nevyšlo a bylo třeba jí do těla poslat více voltů.

Proti popravě Ethel Rosenbergové se podobně jako proti popravě Milady Horákově zdvihla vlna protestů z celého světa.

Nad popravou Milady Horákové se dojímali a rozčilovali politici, kteří adorovali Augusta Pinocheta, v jehož režimu byli političtí odpůrci vyhazování z letadel. Těmto politikům, kteří odsoudili politický systém za popravu Milady Horákové, vůbec nevadí 3 milióny mrtvých Vietnamců, 1 milión mrtvých Iráčanů, 150 tisíc mrtvých Alžířanů a další a další milióny mrtvých.

Oprávněně čeští politici odsuzují třídní diskriminaci v padesátých letech, ale stejným politikům nevadila a nevadí mnohem horší a na mnohem větší populaci realizovaná rasová diskriminace v USA.

Úspěšnost lživé propagandy a manipulace je vidět při srovnání dvou okupací. Při německé okupaci zahynulo 360 tisíc Čechů a cílem této okupace bylo vyvraždění třetiny populace, přesunutí další třetiny na Sibiř a z třetiny udělat otroky na území, které zaberou Němci.

Při sovětské okupaci zahynulo 240 lidí a cílem byla politická kontrola Československa a vojenské obsazení území hraničící s NATO.

A jaký dopad na současnou politiku a společenské vědomí má tato propaganda reformulující historii?

Obdivuje Německo, jehož jsme kolonií a Rusko a Rusové jsou nejodpornější tvorové na zemi, s nimiž chceme vést válku.

Čím jsou především společnosti padesátých a současných let rozdílné, je trend. V padesátých letech jsme byli krátce po válce, a proto situace byla na počátku padesátých let obtížná, včetně potravinových lístků, ale ve všech oblastech se situace postupně zlepšovala. Současná kapitalistická společnost navazuje na stav socialistické společnosti v roce 1989. Výchozí pozice byla samozřejmě nesrovnatelně lepší než na počátku poválečných padesátých let.

V současnosti je však trend permanentního zhoršování ve většině oblastí. Příkladem může být otázka bydlení a slavný výrok Václava Havla, že byty v paneláku jsou nedůstojné králíkárny. Tyto nedůstojné socialistické králíkárny mají po 35 letech kapitalistického budování v současnosti hodnotu několika miliónů a pro mladé lidi s průměrnými příjmy jsou nedostupné.

Srovnání společnosti padesátých let
a současné společnosti

Světová výstava Expo 58 se konala od 17. dubna do 19. listopadu 1958 v Bruselu. Nejznámějším symbolem výstavy se stalo Atomium – 102 m vysoký model krystalové mřížky železa. ▬ Výstavu navštívily 42 milióny lidí. Byla první velkou světovou výstavou po druhé světové válce.

Nejsilnější argument pro nesrovnatelnost obou společností je světová výstava Expo 58. Světová výstava tehdy významem a zájmem překonávala olympiády. Za jednotlivé artefakty a části se dávaly medaile a body, a z nich se sestavovalo pořadí. Československo zvítězilo s výrazným předstihem před USA a SSSR. Československo bylo nejúspěšnějším státem na světě. Dovede si někdo představit, že k něčemu takovému by mohlo dojít v současnosti? Společnost, která něco tak komplexního dokázala, byla úplně něco jiného, než je současná mafiánská společnost, v níž za touhou dostat se do funkce jsou možnosti tunelovat, být korumpován a rozkrádat. A když se něco přeci jen provalí, tak se náhle objeví sebevraždy.