Volby jsou o politice a politika je o tématech, která jsou vlastní společnosti. Nebo by aspoň být měla. Volby tohoto týdne témata nemají a díky tomu jsou tyto volby, volby do třetiny senátu a do u nás zcela uměle vytvořených krajů, volbami bez tématu.
Ne, že by témata neexistovala, je jich více než dost, ale politici a s nimi spojená, na ně navázaná a jimi privilegovaná média, dělají všechno pro to, aby tato témata jako témata volební nikdo nenastoloval.
Proto jsou tyto volby neudálostí, proto jsou pouze hrou na politiku a předstíráním demokracie. Teď tomu všemu ještě nahrálo počasí. Žijeme opět v éře měkké totality. Mylně si myslíme, že totalita znamená vládu jedné strany, ale to je omyl. K absenci demokracie stačí, aby šlo o vládu jedné pětikoalice ideově zcela vyprázdněných stran. Této vládní koalici nejde v těchto „malých“ volbách o nic jiného, než aby volby pro ni nedopadly jako katastrofa. Ať dopadnou volby jakkoli, Fiala, Rakušan i Stanjura budou mluvit stále stejně. Stejně klidně, stejně sebevědomě.
Mají v tom svůj velký návod, kterým je chování a jednání Ursuly von der Leyenové po tzv. evropských volbách. Jejími názory volby nepohnuly ani o milimetr. Vlastně ani nemohly. EU je výslovně a vědomě postdemokratický konstrukt, tam se demokracie ani nepředstírá, ale národní státy stále ještě vypadají, že mají – na rozdíl od Evropy – lid a že jim proto o to, co si lidé myslí, jde. V postdemokratickém světě o volební témata už dávno nejde.
Přesto témata života veřejného, života politického, existují a ve svých každodenních životech jsme jimi zavaleni. Tlačí se sice na nás ze všech stran, ale naše politika se jim úzkostlivě vyhýbá. Ruka mi je píše sama, nevyžadují velké přemýšlení a mudrování. Bez pokusu o jejich řazení podle vážnosti uvádím ta, která mi přicházejí na mysl:
- zastavit chudnutí společnosti (a narůstání rozdílů mezi těmi, kterých se to zatím netýká a těmi, kteří to cítí velmi silně už teď);
- zastavit deindustrializaci země (a ztrátu pracovních míst), která je důsledkem zcela iracionální zelené politiky, která je dnes prosazována pod hlavičkou Green Dealu;
- zastavit blížící se konec (i když v první fázi snad jen omezení) automobilismu zcela zhoubným bojem s emisemi CO₂, který je veden úsilím o zastavení globálního oteplování;
- zastavit zrychlující se likvidaci národního státu kontinentalismem a globalismem (a jejich nejúspěšnějším mechanismem, kterým je unifikace Evropy prostřednictvím rozpínající se moci Evropské unie zasahovat do našich životů);
- zastavit masovou migraci, která je produktem víry v diverzitu (rozdílnost) na úkor soudržnosti a kvality života v jednotlivých zemích;
- zastavit likvidaci našeho systému vzdělávání a výchovy, k níž dochází pod vlivem genderismu a zaměňováním schopnosti získávat informace za vzdělání;
- zastavit plíživou totalizaci a dedemokratizaci společnost, které se uskutečňují depolitizací, byrokratizací a důvěrou v „expertologii“ tzv. odborníků;
- zastavit válku na Ukrajině a genocidu v Gaze, atd.
To všechno jsou věci veřejné, které automaticky přicházejí na mysl každému trochu přemýšlivému člověku. Být v kampani, piloval bych je, přeformulovával, doplňoval, zobecňoval. Otázkou je, zda a jak může člověk své postoje v těchto podivných volbách vyjádřit. Nevím, ale jako jediná možnost se nabízí nevolit pětikoalici. Mám před sebou článek svého amerického přítele Fantiniho (s italským jménem, žijícího ve Vídni) v časopise European Conservative s názvem „A time for resistence“. Čas pro odpor, vzdor, nesouhlas. Přesně v této fázi se nacházíme.
PAN EXPRESIDENT SE DELÁ, ŽE DODNES NEPOCHOPIL, ZE TO BYL ON
Který implantoval republice nejhorší druh dřevního kapitalismu, který existuje a dodnes se za ten svůj maras neomluvil a nyní se tu presentují jako „já nic já muzikant“.
HANBA přátelé a nepřátelé republiky, že se mu to nikdo dodnes neodváží připomenout . . .
Vím, kam směřujete. K tomu podotknu jen jedno. Vše započalo, tedy onen velký třesk, v SSSR, rukama vrcholně postavených komunistů. Ani Havel by se nestal prezidentem bez Gorbačova. To, co přišlo posléze, tedy léta devadesátá s ohromujícím rozkradením republiky nejen české, byla už jen následná ozvěna po komunistickém puči v Moskvě ve stylu Pinocheta. A Václav Klaus s jeho druhy uspořádal kupónovou privatizaci, které se dobrovolně zúčastnilo sedm miliónů DIKů (držitelů investičních kupónů). Ovšem, jen hrstka vyvolených věděla, jak a kam investovat, aby se ona hrstka napakovala na věčné časy a nikdy jinak. Kauzy 90. let (podrobněji ZDE), ale také ještě nultých let již 21. století, jsou toho jednoznačným dokladem. Abych to zbytečně nerozváděl.
Vezmu-li v potaz, nakolik se rozkradl majetek SSSR bývalými komunisty a komsomolci, bez sebemenší možnosti účasti na této největší rozkrádačce v lidských dějinách ze strany obyčejných Sovětů (rozkradlo se všecko, co vydřely národy SSSR během 70 let budování socialismu), pak nemohu nezdůraznit fakt, že V. Klaus a spol. skrze kupónovku byli oproti SSSR vstřícnější vůči národu alespoň v tom, že národu onu účast na dělení socialistické ekonomiky přece jen poskytli. I proto bych ve světle řečeného V. Klause až tak nehanobil. Už proto ne, že v současnosti má V. Klaus na řadu ožehavých témat mnohem pokrokovější názory, než dokonce levice v čele s komunisty. Mám na zřeteli např. Klausovy postoje vůči vražedné politice tzv. Zeleného údělu či nedávného kovidismu.
Povím to ještě jinak. Kdyby sovětští komunisté v horních patrech nezaveleli směrem k likvidaci SSSR a evropského socialismu vůbec, nikdy by žádná velerozkrádačka především v 90. letech – NEPROBĚHLA. Jinak řečeno, abychom pochopili, PROČ vše proběhlo tak, jak proběhlo, je NEZBYTNÉ znát ZDROJ všeho pekla a svinstva, které se přes nás převalilo jako vlna tsunami. Tj. big bang rukama kom. vrchnosti pod velením Gorbačova, hlavního ideologa toho všeho Jakovleva, Jelcina atd.
RESUMÉ:
Pokud nedojde k narovnání sociálně ekonomických vztahů v Rusku (vládne tam dolarový oligarchát), pak si můžeme zde v maličkém Česku vykládat, co chceme, aniž by se cokoli změnilo k lepšímu.
Opisoval Klaus u STAČILO!?
Václav Klaus negativním jevům ve společnosti „Zastavit“, volební koalice negativním jevům společnosti „STAČILO?“. Posuďte nápadnou obsahovou shodu.
Pane Josefko, napsal jste to hezky.
Sám aspoň vidíte, že když nastává opravdová těžká krize ve společnosti, což se děje, pak názorová konvergence opravdových vlastenců zprava i zleva je znát. Ostatně, koalice Stačilo! má ve svých řadách nejen bývalého člena ODS, ale dokonce i Pirátské strany. Jak vidno, teprve v nouzi poznáš přítele.
P.S.
Je jen velká škoda, že tahle fúze komunistů neproběhla v minulosti např. se soc. demokraty. Ti však svým chováním v souladu s Bohumínským usnesením prokázali, že jejich dějinná role byla završena.