Spisovatelka Lenka Procházková: Jak jsem volila v Lipanech

Domek v Lipanech je na vršku, blízko mohyly. Lijáky nám zahradu nespláchly, pouze vyschlou Čertovu strouhu dočasně zaplnily rychlým potokem, který nám uháněl za plotem. A tak nebyl technický důvod krajské volby ignorovat.

V pátek kolem půl čtvrté, když jsme z Prahy přijížděli k obci, už bylo slunečno a na jindy prázdné návsi posedávalo na zídce několik spoluobčanů. Na domě, ve kterém se o víkendových večerech provozuje sousedská hospůdka, teď důstojně visela státní vlajka. „Já tušila, že to bude v krčmě, zastav!“ poprosila jsem svého „osobního řidiče“. Když zaparkoval pod praporem a vystoupil jako první, vběhly slunící se osoby (čtyři ženy a jeden muž) do volební místnosti a kvapně zaujaly svá místa za stolem. Už od dveří jsem postřehla v jejich očích neklid. Přátelsky jsme pozdravili a já sáhla do kabelky. „Jdu uplatnit své občanské právo“, řekla jsem slavnostně. Hlavy strnule přikývly, předsedkyně volební komise nervózně rovnala volební listiny. „Už tři měsíce jsem občankou Lipan!“ dodala jsem hrdě a položila na stůl občanský průkaz. Nejmladší členka komise s úlevou vyhrkla: „Bože, my jsme si mysleli, že jste kontrola!“ „V bílé košili sem nikdo nechodí“, utrousil jediný muž z komise a se zbytkem podezření si prohlížel mého partnera. „Na něho se nedívejte, to je Pražák. Tady jdu volit já!“

Předsedkyně komise si vyměnila sluneční brýle za dioptrické a zkontrolovala v mé zánovní občance mou aktuální fotografii a bydliště. Pak podala průkaz zapisovatelce a ta mě hledala v seznamu místních voličů. Bylo jich devadesát osm, mé devadesáté deváté jméno chybělo. „Proto jsem ve schránce neměla volební lístky!“ pochopila jsem. „My o vás nevěděli“, pokrčila rameny předsedkyně. „Vám to nevyčítám. Ať žije digitalizace! Kdyby ten údaj o mém novém bydlišti posílali z Českého Brodu poštovním holubem, urazil by těch deset kilometrů za tři měsíce i pěšky.“ „Lístky vám samozřejmě dáme“, uklidňovala mě předsedkyně. „Platný doklad totožnosti a údajem o bydlišti máte, takže my vás do toho seznamu voličů zkrátka a dobře připíšeme“, dodala protektorsky. Zbývající členové komise spiklenecky přikývli, zapisovatelka uchopila průpisku a hůlkovým písmem doplnila mé jméno na konec předtištěného seznamu voličů. Pak si z občanského průkazu opsala adresu, datum narození a užasle vyhrkla: „Vám ta občanka platí až do roku 2059!“ „No vidíte, takže se ještě uvidíme mnohokrát!“ slíbila jsem a furiantsky to zaklepala na dřevo stolu, který o víkendech pokrývají pivní tácky, sáčky s brambůrky a popelníky.

Než jsem pak za plentou nalezla „správnou“ volební listinu, zabředl muž v bílé košili se členy volební komise do debaty o stavu obce a celkově republiky, a tak promeškal historickou chvíli, kdy jsem s úsměvem vhodila obálku do urny. Takže dokumentární snímek pro přátele na FB nemám. Příště už se snad frajer nezakecá a připraví si mobil včas. Ostatně občanský průkaz mi platí do roku 2059. To už mě můj osobní řidič nejspíš bude k volbám vozit na kolečkovém křesle. Pokud v té poměrně vzdálené budoucnosti volby ještě budou, lze i doufat, že nad volební místností (nejen tou lipanskou) bude viset stejná státní vlajka.


P.S. Tento mini fejetonek jsem sice dopsala dřív, než jsem se z médií dověděla, že vicepremiér na digitalizaci bude ze Strakovky vystěhován, ale protože text zveřejňuji až teď (s křížkem po funuse), nemám na vládní krizi žádnou zásluhu. Pokud pirátská vlajka zmizí i z ministerstva zahraničních věcí, bude to sice fajn, ale nebude to záruka, že se vládní kormidlo otočí ku prospěchu věcí našich. Spíš bude přehozeno na automat. Vyhazování odpadu do vzdutého moře totiž vládní kocábce nezajistí stabilitu před blížící se bouří a nakonec budou Piráti ještě rádi, že se dostali k záchranným člunům v předstihu. S hravostí jim vlastní si pak v bezpečné vzdálenosti vyfotí poslední signály tonoucího kapitána ve tvaru SOS a odpinknou snímky na sociální sítě. Než se v umáčených kalhotách přebrodí z člunu na ostrov, budou už v rauši. Neboť Piráti nic nenechávají náhodě a kromě bečky s rumem mají v záchranných člunech i paklíky voňavé many v množství větším než malém.

Příspěvek byl publikován v rubrice Glosy, Politika se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *