Mgr. Ladislav Jakl: Jak se liší úchylka od normy?

V Pardubicích strážníci zadrželi chovance léčebného zařízení, protože prý onanoval před školou, přičemž ho mohly vidět děti. Případ nyní šetří státní policie, muž byl vrácen do ústavu. Vypadá to celé jednoduše, ale na druhý pohled už není.

Stejný zpravodajský web totiž o den dříve přinesl roztomilý článek uvědomělé novinářské elévky o tom, jak jacísi rodiče prý zjevně pod ruským hybridním vlivem odhlašují své děti z hodin pokrokové sexuální výchovy. Dočetli jsme se, že kromě ruské propagandy za tím stojí Orbán, německá AfD a kdovíjaké temné konzervativní síly. Nechybělo skoro nic.

Možná se nyní ale dozvíme, že zadržený muž byl aktivistou progresivní neziskovky, který se jen připravoval na svou přednášku ve třídě druhá bé dotyčné školy a pod ruským, Orbánovým a krajně pravicovým extremistickým ultrakonzervativním dezolátským vlivem byli ve skutečnosti oni horliví strážníci.

Než se věc vysvětlí, můžeme si klást otázky:

  • Je rodič zodpovědný za své dítě?
  • Je naše společnost postavena na ochraně rodiny a na předpokladu, že rodič to se svým dítětem myslí dobře, dokonce lépe než pokrokoví aktivisté na školách?
  • Má rodič právo rozhodnout, podle jakých zásad bude jeho dítě vychováváno?
  • Nebo patří dítě státu a jeho propagandistické mašinérii?
  • Kde je hranice mezi chlípnou deviací a pokrokovou snahou bourat „zastarané stereotypy“ kolem lidské intimity?

Jistě, dítě nemůže vyrůstat v bavlnce, v izolaci od života, jaký dnes je. Je ale nutné mu pod nos cpát velmi sporné krajní polohy vykladu sexuality? Je společnost ve svém celku srozuměna s tím, kam jsou dnes děti na školách postrkávány? Uškodil psychickému vývoji dětí více pohled na onanujícího devianta, nebo „výuka“ genderismu v podání aktivisty kdovíkolikátého pohlaví v převleku z nějaké oplzlé travesti show?

Na všechny tyhle otázky můžeme mít nejrůznější odpovědi. Ale už ze samotného faktu, že odpovědi zdaleka nejsou jednotné, přece plyne, že nemůžeme z pouze vybraných z nich učinit pilíř státní vzdělávací doktríny a ty ostatní ostrakizovat coby dílo zlovolných agentů cizích mocí.

Příspěvek byl publikován v rubrice Aktuality, Glosy se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 komentáře: Mgr. Ladislav Jakl: Jak se liší úchylka od normy?

  1. Albi napsal:

    Dnes už snad nemůže překvapit nic.
    Dokonce umění už není pokrokové, pokud jen něco naznačuje (a nedej bóže aby k tomu třeba i jen poeticky), ale je nutné omrzelému publiku předvádět všechno nejlépe v „syrové formě“,
    https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-sex-krev-a-lesbicke-sceny-v-nemecke-opere-sokovane-divaky-museli-krisit-lekari-40492653#
    „Stuttgartská státní opera o víkendu uvedla dvě představení opery Sancta ve značně neortodoxním nastudování rakouské choreografky Florentiny Holzingerové.
    Značně naturalistické výjevy přivodily osmnácti návštěvníkům nevolnost, a ve třech případech museli dokonce zasahovat lékaři.
    „Dobrá technika pro mě neznamená pouze to, že někdo umí perfektně tančit, ale také že umí na povel močit“, popsala rakouská choreografka již dříve svůj přístup k umělecké tvorbě listu The Guardian.“

    A co na to provozovatel vídeňské opery?
    „…. diváci by si návštěvu představení, které je přístupné pochopitelně pouze pro dospělé, měli řádně promyslet a prostudovat si varování, která u něj opera uvádí, aby věděli, co mohou na jevišti očekávat.
    „Pokud budete mít nějaké dotazy, obraťte se na návštěvnickou službu. A pokud si nebudete jisti během představení, mohlo by pomoci odvrátit zrak“, doplnil k tomu Sebastian Ebling.“

    A já se vždy naivně domnívala, že slovo divadla znamená chodit se na něco DÍVAT, ne oči ODVRACET.
    Divná, na hlavu postavená doba.
    A protože podle článku: „Dalších pět plánovaných představení ve Stuttgartu, stejně jako dvě další v Berlíně, se totiž OD TÉ DOBY ZCELA VYPRODALO“, asi i divné nebo možná defektní lidé.

    • admin napsal:

      Též jsem si to včera přečetl. Tato „představení“ se množí jako houby po dešti. Oba víme, že tohle se děje nikoli ve jménu kultury, ale ve jménu zisku, coby zákl. zákona kapitalismu, který si naše národy vyřvaly na náměstích před 35 lety. Hezky to popsala třeba prof. Stan. Kučerová – ZDE.

      A ve stejném duchu lze posuzovat nejen válku na Ukrajině, tedy, nakolik milióny mrtvol a mrzáků přinášejí oligarchátu zlaté telátko. A národy jsou v pohodě, poněvadž není nad chléb a hry, pokud možno krvavé, přesně po vzoru starověkého Říma, jehož otrokářský řád brzy ovládne celou planetu, aby zlatá miliarda se třpytila jako hvězda jasná.

      P.S.
      Ten odkaz od Vás je jen slabý odvar toho, co se odehrálo v červnu 2016, když se slavnostně otevíral nejdelší železniční tunel na světě pod Alpami. Slavnostní ceremonie, za přítomnosti madam Merkelové, byla doslova přesycená satanskými scénami! Včetně video scén stínání hlav gilotinou! Ne, to není z mé strany překlep! Pokud jste to video neviděla, ZDE ho máte. Pravda, s úvodním upozorněním, aby se na to nedívala omladina do 18 let, včetně těhotných žen. Je to komentováno v ruštině, v ostatních jazycích, samozřejmě, to mázli. Hned první ruský diskusní příspěvek zní: „Zdá se, že to není otevření tunelu, ale portál do pekla…“

      Pokud video bude rozmazané, vpravo dole si klikněte na ikonu rozlišení a zvolte 720 řádků.

      • Albi napsal:

        Díky za odkazy. Ten od paní profesorky Kučerové si přečtu, ten druhý asi ne – nemusím vidět všechno.
        O tom tunelu, stejně jako o letošním zahájení OH jsem taky jen četla a bohatě to stačilo.

        Ještě k tomu přirovnání k Římu.
        To „moderní pojetí umění“ mi připomnělo – četla jsem kdysi, že v době, kdy došlo ke zničení Kartága, byla situace v obou městech diametrálně odlišná – bohaté dekadentní a rozmařilé Kartágo a proti tomu ne snad zrovna chudý, ale střízlivý a racionální, chladný Řím. A pak začal Řím bohatnout, bavit se (otroci a chudí venkované se „bavili“ jinak, ale ti měli na situaci asi takový vliv, jako my běžní občané), až se dostali do situace Kartága a podobných.
        Vypadá to, že podobně končí všechny ty dekadentní a tím vlastně dalšího rozvoje neschopná tehdy města, později zvané státy, dnes se zdá, že i celé kontinenty.
        Takže bych za to moc nedala – jestli se něco zásadního nestane, čeká minimálně Evropu totéž, co Kartágo a později Řím. Alespoň všechno tomu nasvědčuje – začíná divadlem, končí zánikem.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *