Kdysi dávno před mnoha lety, nám učitelka na hodině dějepisu vyprávěla o tom, jak se naši předkové báli například projevů přírody a jejích živlů, a proto si vytvářeli různá božstva, kterým je připisovali. K těmto bohům cítili úctu, měli z nich strach, klaněli se jim, nosili jim různé oběti, aby si je udobřili.
I když naši předkové instinktivně cítili božskou podstatu přírody, strach, který je svazoval, jim nedovoloval rozvíjet se tak, aby se vymanili z intelektuální a zejména duchovní temnoty.
Dnes, v době „rozvinuté technokracie“, kdy mají technika a technologie „vyšší hodnotu“ než příroda a lidský život a lidé si začali hrát na bohy, je situace stejná. Lidé se znovu klanějí různým božstvům šířícím strach, nosí jim oběti a přestali se rozvíjet a postupovat po všech stránkách.
Bohužel, tak jako v minulosti, i v současnosti je strach silnou zbraní, kterou zneužívají mocní světa k dosažení svých mocenských ambicí a cílů.
Podstatou strachu našich předků byla nevědomost a dnes je to stejně, i když lidská civilizace je na úplně jiném stupni vývoje. Přestože se enormně zvýšila úroveň vzdělávání a vzdělanosti a lidé mají mnoho „vědomosti“, chybí jim „znalosti“ – schopnost používat znalosti v praxi. A právě proto nechápou, že v současném světě je k vyvolávání strachu využíváno a zneužíváno téměř vše, co by mělo „sloužit k rozvoji člověka a společnosti“, počínaje informacemi a konče technologiemi.
Proto se současná civilizace ocitla v bludném kruhu „nevědomosti“ maskované vzdělaností a „totalitou strachu“, která se skrývá za vzletnými frázemi o svobodě a jejích hodnotách.
Ale člověk, který žije v „mentálním otroctví“, které „totalita strachu“ cíleně vytváří, nikdy nepochopí skutečný význam svobody.
Stačí se podívat kolem sebe, jak mnohé z nás přemáhají „různé strachy“, které člověku nedovolí postupovat a obírají ho o možnost být skutečným člověkem. Brání mu pochopit vlastní tvůrčí i životní potenciál, pochopit vlastní božskou podstatu, která je naprosto stejná jako podstata přírody kolem nás.
Vždyť jak se může rozvíjet a postupovat člověk, který má existenční problémy záměrně vytvářené mocenským systémem k vyvolávání strachu a obav z budoucnosti?
Jak se může rozvíjet a postupovat člověk, který je vystavován obrovskému tlaku různých „strachů“ do takové míry, že trpí tělesně i duševně a musí k jejich zvládnutí používat psychofarmaka?
A na jaké úrovni je společnost, která strach a mentální otroctví jedince povýšila na „společenskou normu“?
Pokud je podstatou strachu nevědomost, tak jediným prostředkem k jeho překonání je poznání, znalosti. Jen tak se člověk může vrátit na cestu moudrosti a pokroku.
A možná prvním krokem je přestat se bát sám sebe. Snažit se pochopit význam a smysl vlastního života. Odložit na chvíli některou z technologických hraček a odpoutat se od množství informačního balastu. Vzít si knihu, pro začátek stačí i ta nejoblíbenější, možná romantická, ať dobrodružná, nebo básně, začít číst a přemýšlet. A pak stačí hledat „svět moudrosti“, protože většina myšlenek, které jsou cestou k němu, byly zformulovány, vysloveny či napsány již před pár tisíciletími.
Tehdy pochopíme význam Sokratova výroku: „Vím, že nic nevím.“ A to, že navzdory vědomostem, které získáme během studia a množství informací, kterými jsme denně zaplavováni, nevíme ve skutečnosti nic o tom, co je podstatou strachu, kterým mocenský systém ovládá současnou civilizaci. Protože pochopení podstaty strachu a celoživotní vzdělávání se, jsou tou nejdůležitější cestou ke skutečné svobodě.