Útěk ze Sobiboru
14. října 1943 se v nacistickém táboře smrti Sobibor uskutečnilo povstání vedené sovětským válečným zajatcem Alexandrem Pečerským. Tábor smrti Sobibor zřídili nacisté ve východním Polsku na jaře 1942.
Během roku a půl jeho existence v něm zahynulo více než 170 000 Židů z Polska, Nizozemska, Slovenska, Rakouska, Německa, Francie, SSSR a dalších zemí. Dne 14. října 1943 se v Sobiboru uskutečnilo povstání, které vedl důstojník Rudé armády Alexander Pečerskij a Leon Felgendler, podnikatel z polského města Žulkiewka. Povstalci zabili jedenáct esesáků a několik dozorců a z tábora uprchli. Útěku se zúčastnilo několik stovek lidí, z nichž více než 50 přežilo do konce války. Šlo o jediné úspěšné masové povstání v táboře smrti během válečných let.
V tomto domě v letech 1930-1931 pracoval Alexandr Aronovič Pečerskij, organizátor a vůdce povstání vězňů v nacist. táboře Sobibor 14.10.1943.
V „Třetí říši“ existovaly dva druhy koncentračních táborů: tábory, ve kterých vězni museli pracovat pro nacisty, a tábory smrti, ve kterých byli lidé pouze vyhlazovaní – píše na svém blogu ruský historik Nikolaj Starikov. Čistě táborů smrti bylo jen šest (Sobibor, Chelmno, Treblinka, Belzec, Auschwitz a Majdanek). Sobibor se nacházel v Polsku, na železniční trati mezi Chelmnem a Włodawou. Alexander Aronovič Pečerskij, který sehrál klíčovou roli v povstání, odešel na frontu 22. června 1941. Po zranění u Vjasma v říjnu 1941 se dostal do zajetí. Alexander Aronovič byl 23. září 1943 převezen do Sobiboru. Slavné povstání pod jeho vedením se uskutečnilo 14. října 1943.
Pečerskij měl v plánu 14. října 1943 od 16:00 do 17:00 v šesti skupinách postupně odstranit co nejvíce esesáků a tajně se zmocnit zbraní. Potom v 17:00, během generálního nástupu, měli všichni zamířit k hlavní bráně. První část plánu byla úspěšná. Deset esesáků a deset strážců bylo zabito a více než tucet dalších zraněno. Později však jeden z Němců spatřil mrtvé tělo důstojníka a začala střelba, po které se povstání stalo chaotickým. V době povstání bylo v táboře asi 550 vězňů, 150 z nich nechtělo nebo nemohlo utéct, 70 zemřelo při útěku, 150 chytili a dalších 90 zabili polští nacionalisté. Nakonec se podařilo utéct 53 lidem. Současné polské úřady moc nemají rády termín „polské koncentrační tábory“, ale je to naprosto spravedlivé, protože:
Tábory se nacházely na polském území, místní polské obyvatelstvo pronásledovalo prchající vězně ze Sobiboru, během sovětsko-polské války Poláci v koncentračních táborech umučili přibližně 100 000 vojáků Rudé armády. Koncentrační tábory a Polsko tedy jdou dobře dohromady – dodal Nikolaj Starikov.
Útěk ze Sobiboru:
britsko-jugoslávský TV film z roku 1987
Jednou z hlavních postav je Alexandr Pečerskij, voják Rudé armády
a jeden z hlavních organizátorů vzpoury ze 14. října 1943.
Film ke zhlédnutí v češtině ZDE nebo v ruštině ZDE
Podkladem pro natočení filmu se stala kniha Richarda Raschkeho, přímého aktéra hrdinného odboje proti nacistické zvůli. Pod vedením Alexandra „Saši“ Pečerského (hraje holandský herec Rutger Hauer, na snímku vpravo) ruského židovského zajatce, při plánované ozbrojené vzpouře bylo zabito kolem 12 příslušníků SS a dále několik ukrajinských dozorců. Kolem 600 vězňů se vrhlo přes ostnaté dráty pod palbou kulometných věží přes minová pole do Chelmských lesů.
Dne 14. října 1943 se uskutečnilo největší a nejúspěšnější povstání vězňů z koncentračních táborů hitlerovského Německa. Vyhlazovací tábor Sobibor, ležící dnes na polském území v bezprostřední blízkosti s Ukrajinou a nedalekým Běloruskem, byl vybudován v březnu 1942 v panenské a velmi řídce osídlené krajině jako jeden ze tří (dále Belžec a Treblinka) v rámci konečného řešení židovské otázky při operaci „Reinhard“ (operace byla dodatečně pojmenována na památku zesnulého Reinharda Heydricha po atentátu z 27. května 1942 v Praze).
Podkladem pro natočení filmu se stala kniha Richarda Raschkeho, přímého aktéra hrdinného odboje proti nacistické zvůli. Pod vedením Alexandra „Saši“ Pečerského (hraje R. Hauer) ruského židovského zajatce, při plánované ozbrojené vzpouře bylo zabito kolem 12 příslušníků SS (prameny se liší v počtech) a dále několik ukrajinských dozorců. Při plánovaném útěku došlo ke komplikacím, a proto pod tíhou situace se kolem 600 vězňů vrhla přes ostnaté dráty pod palbou kulometných věží přes minová pole do Chelmských lesů. Nafilmovaný samotný útěk vězněných pro záchranu života je expresivním zážitkem podbarveným vážnou hudbou.
Asi 300 vězňům se podařilo utéci, ovšem kolem 200 jich bylo pochytáno a zabito v průběhu několika dnů po útěku. Válku přežilo kolem 70 aktérů povstání, v červenci 2007 žil přímý účastník odboje v České republice na Vysočině. Po útěku vězňů byl tábor srovnán se zemí, dnes stojí na jeho místě památník, muzeum a mohyla lidského popela.
Celkem v táboře smrti (během poměrně jeho krátké existence) zahynulo v plynových komorách kolem 250 tisíc lidí, převážně židů z Polska, Holandska, Československa, Ruska a dalších zemí. Čest jejich památce.