Imperialismus je definován jako ideologie nebo politika zaměřená na ovládnutí jiných států nebo národů, ať již prostřednictvím kolonizace, vojenské síly, ekonomických nebo jiných nátlakových prostředků.
A otevřeně řečeno, jako prostředek nezmizí z praxe států.
Jen je podstatné, kým je a kým není podporován a zda výsledek přispívá k smysluplnému uspořádání vztahů. Někdy ano, jindy (kolonizace, Mnichovská dohoda) rozhodně ne. Poctivě vzato imperialismus praktikuje každá světová velmoc.
Invaze Ruska na Ukrajinu, byla takovým pokusem vynutit si to, co bylo slíbeno Gorbačovovi, a co požadoval i Jelcin a co Putin veřejně osvětlil ve svém historickém projevu v Mnichově v roce 2007.
Ale pokouší se o ně i takové bezvýznamné politické entity jako česká vláda vůči té slovenské, když česká bezvýhradně podporuje Ukrajinu proti Rusku i za cenu pravděpodobné blamáže na konci tohoto snažení cestou pokusu o izolaci komunikace s tou slovenskou, zatímco ta slovenská realisticky předpokládá drtivé vítězství Ruska a premiér Fico avizuje, že se chce zúčastnit přehlídky v Moskvě 9. května po boku Vladimíra Putina a předpokládejme, že i Viktora Orbána a dalších. V té době tato strašná Fialova vláda zde maximálně v křečích bude paběrkovat, ale také možná už ne.
Klíčový geopolitický střet ve vojenské oblasti mezi Západem a Ruskem se soustřeďuje právě na vojenský konflikt na Ukrajině.
Pokud bude Ukrajina poražena, bude to ta největší porážka Západu, v užším smyslu pak USA, Bidena a Harrisové, NATO a EU a revizí světového uspořádání po roce 1991, kdy padnul Sovětský svaz a na světě nastala éra monolitní západní dominance.
A protože každá jednostranná dominance dříve či později musí padnout v logice zásadní zákonitosti dějin nastolování rovnováhy sil (kterou mimochodem prosadili do světového politického myšlení dva američtí političtí analytici Henry Kissinger a John Mearscheimer) padne i ta západní, která je v prvé řadě určovaná politikou USA, a částečně i stále více skomírající současnou Evropskou unií Ursuly von der Leyen.
Ten střet mezi Západem a Ruskem, kromě onoho trochu komického pokusu o potrestání slovenské vlády tou českou se projevuje i v uzlových bodech ovlivňování směřování okolních zemí tradičně historicky spolupracujících s Ruskem – Moldavskem či Gruzií.
A právě na Gruzii, která úspěšně zavzdorovala onomu imperialistickému tlaku USA i EU odpojit se od spolupráce s Ruskem a odvážně opětovně umožnila zvítězit v podstatě nikoliv protizápadnímu, ale zároveň nikoliv protiruskému politickému uskupení Gruzínskému snu, které usiluje o neutrální a relativně slušné vztahy s Ruskem. A na domácím poli opozice tak jako mnohokrát v minulosti svolává masové demonstrace, které jistě budou opětovně trvat velmi dlouho a mohou být i násilné a podporuje dlouholetá gruzínská prezidentka Salome Zurabišvili, protože má sama před druhým kolem prezidentských voleb.
Nuže po tomto úvodu, který jsem si nemohl odpustit, se vracím k nadpisu o imperialismu USA ohledně Gruzie. Nám známý nezávislý a vyvážený portál Strana.ua přinesl následující reportáž:
Spojené státy varovaly Gruzii před „dalšími důsledky“, pokud se vláda republiky nevrátí k demokratickému kurzu.
Tolik brífink šéfa tiskové služby amerického ministerstva zahraničí Matthewa Millera.
Dříve Spojené státy uvalily na Gruzii osobní sankce.
Omezení se týkalo více než 60 občanů, včetně zástupců ministerstva vnitra a skupiny, kterou Washington považuje za zapojenou do potlačování nedávných protestů proti přijatému zákonu „o zahraničních agentech“.
Informovali jsme také o tom, že Evropská unie varovala před možným uzavřením bezvízového režimu s Gruzií.
Tato prohlášení byla učiněna poté, co Tbilisi přijalo v závěrečném čtení návrhy zákonů o „zákazu LGBT propagandy“ a změně pohlaví.
Požadovalo to zejména Estonsko, Nizozemsko, Česká republika (J.V. Ach jo. Už abychom se toho Lipavského zbavili!!!) a Švédsko. Jsou nespokojeni s novým zákonem „o zahraničních agentech“ a spojují si ho s vlivem Moskvy.
Jsou zde ovšem také zastánci nového kurzu Gruzie v Evropě – Maďarska, které přijalo podobný zákon. Její premiér poblahopřál Gruzínskému snu k vítězství ve volbách, jejichž zfalšování oznámila prezidentka Salome Zurabišviliová a zástupci opozice.
No nic. Boje Západu proti Rusku ovlivní výsledky voleb 5. listopadu v USA. Zcela určitě by neskončily, pokud by zvítězila Kamala Harris. Donald Trump si jistě přeje Ameriku velkou, ale jsem přesvědčen, že by volil vůči Gruzii přátelštější tvář, na což Gruzínský sen netrpělivě čeká. Vždyť to, co vyvolalo tyto nepokoje, je způsobeno jednostrannou progresivistickou Bidenovou politikou, kterou chce Trump porazit.