V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout narození Karla Havlíčka Borovského, známého básníka, politika, novináře i autora mnoha epigramů.
Žijeme v době, která má mezi politickými osobnostmi lidi, kteří buď zapomněli studovat historii, nebo se zapomněli v ní orientovat. Karel Havlíček byl idolem českého národního hnutí, a toho, jak Masaryk říkal, „probuzení politického“. A to i přesto, že žil krátký život. Jeho psaní a veršování bylo tak populární, že jeho přežil 19.století do let první republiky, kdy se po celé zemi stavěly jeho sochy a pomníky.
Karel Havlíček Borovský (31.10.1821 Borová u Přibyslavi – 29.7.1856 Praha) byl český novinář, spisovatel, básník a politik.
Ale on by si také zasloužil, aby se na ty jeho myšlenky nezapomínalo, anebo aby se alespoň připomínal. Například varoval vznikající politické strany před rozlišováním na pravici a levici a říkal, že jsou jenom dvě strany nebo dva typy politických stran. A to strany slušných a neslušných lidí. Než si naši současníci promyslí tuto myšlenku, tak ať si vyprávějí o pravici a levici a středu, ale ten nápad, který později opakovali po Havlíčkovi čeští politici, ten byl skvělý a byl by i dnes hodný pozornosti.
Odkaz
Karla Havlíčka Borovského…
Dokonce bych řekl, že vyřešil i vztah současné České republiky k Evropské Unii jako problém malého státu a velkého suveréna, tím známým epigramem o Švýcarsku:
… kde si na demokracii hrají,
a kde si sedl vedle orla vrabčík smělý dosti,
začimčařiv cosi o rovnosti.
Poučením jsou i dva poslední dva verše:
Orel polknul jej místo naučení,
že vrabec orlu nikdy rovný není.
Možná, že by si to mohli dát čeští poslanci v Evropském parlamentu jako motto do svých deníčků. Dokonce bez ohledu na to, za kterou politickou stranu tam byli zvoleni.