JUDr. Štefan Harabin: Američané nikdy nebyli na Měsíci a Brežněv v čele SSSR to kryl. Proč? Byli dohodnuti? Asi ano!

Banderovi za Hitlera vraždili Rusíny a nyní se souhlasem EU je likvidují jako neexistující národ. Vzdělávací proces na školách je na tak nízké úrovni, vymývání mozků probíhá natolik ve velkém, že mladí naprosto nemají odpovídající informace o tom, co se v minulosti dělo.

V budoucnu to bude třeba řešit, protože pokud neznáme svou minulost, nemůžeme budovat ani svou budoucnost. Nemůžeme být donekonečna klamáni. Štefan Harabin ve videu hovoří o faktech, která doplňujeme v článku níže, jenž byl publikován na ruském webu v únoru 2017.

JUDr. Harabin o SSSR, Ukrajině a Rusku.
Američané nikdy neletěli na Měsíc.
Sovětský svaz znal pravdu, ale mlčel (od 10. min)

Proč se SSSR ani nepokusil zpochybnit úspěchy svých amerických kolegů? Ve skutečnosti by bylo přirozené očekávat od hlavního konkurenta v lunární soutěži precizní pozornost a důkladnou analýzu toho, co bylo navrženo pro víru. Koneckonců, událost, v běžné řeči, se stala na velkou vzdálenost, bez svědků a kdoví, co se tam vlastně stalo. Ale ne, nenásledovalo ani slovo o pochybnostech. O vítězství soupeře nepadl ani stín pochybností, proč?

Alexej Leonov vystoupil jako první člověk do volného kosmického prostoru. Zúčastnil se také sovětsko-amerického letu Sojuz-Apollo.

Přešla léta, potom desetiletí a nyní se o nejasnostech těch letů psaly knihy a kladly mnohé otázky, na které veřejnost dosud nedostala přesvědčivé odpovědi. To, co nezávislí výzkumníci časem objevili, bylo sovětským vesmírným odborníkům s největší pravděpodobností zřejmé od samého začátku. Avšak ve výsledku zavládlo jen ticho. Kosmonaut Alexej Leonov a další známé osobnosti sovětského vesmírného průmyslu navíc ubezpečovali a nadále ujišťují, že Američané jsou zde všichni čistí a není o čem pochybovat.

Přesto velké množství lidí pochybovalo a rada „Všechno berte jako hotovou věc“ na ně nefunguje, zejména proto, že naši obhájci amerických úspěchů nedávají jasné odpovědi na mnohé otázky. Pokud však otázku postavíme do trochu jiné roviny, ne „proč“, ale „nač“ SSSR mlčel, obraz postupně nabývá logické úplnosti.

Konec studené války, oteplování vztahů se Spojenými státy a celým západním světem a mnohé další, uvolnění napětí, které obdržel SSSR v zahraniční politice, se překvapivě shodovaly s tzv. Lunárním programem Američanů. Proč na něj padly tyto dary osudu?

Důvody našeho tehdejšího politického vedení mohly být následující. Za prvé, omezení lunárního programu ušetřilo zemi mnoho miliard rublů, nenavyšovalo dluhy. Po přeletech bezpilotních lodí a přistáních automatických vozidel bylo jasné, že tam není nic zvláštního a i když tam bylo, nedalo se to popřít, protože to bylo strašně daleko od lidí a oni to nepotřebovali dokazovat.

To ovšem není všechno, jak rád říkal chlapík z nedávné televizní reklamy. Bylo zrušeno embargo na dodávky sovětské ropy do západní Evropy, začali jsme pronikat na jejich trh s plynem, kde úspěšně fungujeme dodnes. Byla uzavřena dohoda o dodávkách amerického obilí do SSSR za ceny pod světovým průměrem, což negativně ovlivnilo blahobyt samotných Američanů.

Tady je to, co o tom píše amer. výzkumník historie lunárního závodu Ralph René:

Logická otázka, kterou si mnozí kladli a stále kladou: pokud jsme vlastně nikam neletěli, proč si padělku nevšiml Sovětský svaz? Nebo si toho nechtěl všimnout? Mám v této věci nějaké otazníky. Zatímco naše statečná armáda bojovala proti komunismu ve Vietnamu a jiných zemích jihovýchodní Asie, my jsme prodávali megatuny obilí do Sovětského svazu za ultranízké ceny. 8. července 1972 naše vláda šokovala celý svět prohlášením o prodeji asi čtvrtiny naší úrody Sovětskému svazu za pevnou cenu 1,63 dolaru za bušl (36,4 litru). Další úrodu by Rusové dostali o dalších 10-20 % levněji.

Cena obilí na domácím trhu byla 1,50 USD, ale okamžitě vyskočila na 2,44 USD. Hádejte, kdo zaplatil rozdíl? Přesně tak, naši daňoví poplatníci. Naše ceny chleba a masa okamžitě vystřelily, což odráželo náhlý nedostatek. Kolik peněz nás stál tento Měsíc? Ve hře byly obrovské peníze, nemluvě o americké prestiži. Účel v tomto případě omlouvá jakékoli prostředky.

N.S. Chruščov a J.F. Kennedy (foto časopis Ogoňok 1961)

Také se věří, že západní společnosti postavily chemické závody v SSSR výměnou za hotové výrobky z týchž závodů, to znamená, že SSSR obdržel moderní podniky, aniž by sám od sebe investoval cent. Automobilový gigant KamAZ a mnohem více byly postaveny s aktivní americkou účastí. Šlo o ekonomický přínos v hodnotě mnoha desítek miliard rublů ročně. Zbledlo před ní 5 miliard, které SSSR utratil za deset let na lunární raketu N-1. Z čistě ekonomického hlediska se dodávka lunárního programu spolu s N-1 vyplatila stonásobně, pokud si odmyslíme krátkodobý (několikaletý) ekonomický zájem.

Vojenská konfrontace, studená válka a neustálá hrozba plnohodnotné jaderné katastrofy jsou minulostí. Vrcholem uvolnění byl Helsinský akt z roku 1975, který potvrdil nedotknutelnost hranic stanovených v Evropě po druhé světové válce. Zdá se, že mezi Východem a Západem zavládl věčný mír!

Navíc, mlčením o americkém lunárním podvodu by vedení SSSR mohlo pod hrozbou odhalení vyvinout tlak na svého politického protivníka. A soudě podle působivých zahraničněpolitických úspěchů SSSR byl úspěšný.

Další verzí úžasné „shovívavosti“ sovětských úřadů, které nedělaly poprask, navzdory evidentnímu faktu, že „lunární program“ Spojených států byl obyčejným podvodem, je, že Američané mohli vydírat právě tyto úřady dostupnými informacemi o tom, jak přesně zemřel Josef Stalin. Tedy, že nezemřel přirozenou smrtí, ale byl zabit.

Podrobně o tom říká autor knihy
„Lunární aféra, aneb kde byli Američané?“ Jurij Muchin:

Pokud Západ v reakci na odhalení lunárního podvodu začal veřejně zjišťovat důvody vraždy a plivání na Stalina, tak bez ohledu na to, jak ÚV KSSS zasahoval do západní propagandy, o šest let později v SSSR by se nejen členové KSSS, ale i nestraníci dívali na vrchol strany jako na nepřátele, kteří nepřenášejí moc na všechny, tj. na Sověty, kteří si ve jménu své chamtivosti nedovolí budovat komunismus. To by byla smrt nejvyšší stranické a státní nomenklatury SSSR, přinejmenším politicky.

Navíc podle Muchina vhodným objektem k vydírání nebyl Chruščov (Nikita Sergejevič s jistotou věděl, jaké země je vůdcem a jak zbabělá spodina ho na Západě vydírá válkou v souvislosti s kubánskou raketovou krizí), ale jmenovitě Brežněv. který jej nahradil. Ten se snažil otupit hrany: „Hoši, žijme spolu klidně!“ Takže Američané na něj „najeli“ v lunárním podvodu, s největší pravděpodobností právě tímto vydíráním (jednoduše neexistují žádné jiné důvody k vydírání), aby se jim Brežněv poddal.