Mohli bychom si také připomenout výroky Angely Merkelové, bývalé kancléřky Německa, která tvrdí, že nechtěla, aby Ukrajina vstoupila do NATO a teď v rozporu s tím představitelé německé vlády zbrojí a vyzývají k útoku proti Ruské federaci.
Myslím, že to je, nechci říkat jenom velké nedorozumění, ale že je to nepochopení geopolitické situace, nejenom na území Evropy, ale i v celém Euroatlantickém společenství, které tápe a je vyděšené z očekávání co se stane až Donald Trump bude prezidentem. Myslím si, že se toho zase tolik nestane, ale prostě asi někomu nevadí, aby nešířil poplašnou zprávu.
Vzpomeňme si, že Donald Trump kdysi prohlásil o Angele Merkelové, že odejde do dějin jako nejhorší kancléřka Německé spolkové republiky. Ale i ti její následovníci v Německu jsou neslaní, nemastní a zdá se, že zase utíkají před svojí budoucností.
Předvolební rétorika nebo přesvědčení
Ministr obrany Pistorius je samozřejmě významná postava se svojí zvláštní důležitosti pro německou politiku, nejenom tu obrannou, ale i zahraniční, ale říct v Německu, že se chystáme na Rusko, aby nebylo nebezpečím pro Evropu, je skutečně nebezpečím i pro všechny evropské politiky. Protože přece jenom když ta slova zaznějí z Německa, mají jinou váhu, než když o tom promluví nějaký český uniformovaný podplukovník ze „Starkomu“.
Ten německý případ je ale skutečně zvláštní. Chápu, že na západ od nás existuje nějaká předvolební rétorika, protože úpadek německé ekonomiky, u nás zastíraný těmi nešťastnými vyjádřeními pana premiéra, že „dohoníme a předhoníme ekonomiku“ nebo třeba jen platy ve Spolkové republice Německo, znamená, ale že tam někde okolo KoZa, existuje neschopnost chápat, že léčba druhou světovou válkou, kterou prožilo Německo, se někam vytratila a lidé jsou tak trochu bezradní. (Pozn. Naší Pravdy: úpadek nejen německé politiky v EU má v zásadě dvojí příčinu. Zaprvé se jedná o nesmysl Green Dealu, zadruhé se EU dobrovolně zřekla levných surovin a energií z Ruska. Tohle bude pro EU znamenat naprostou katastrofu.)
A to nemluvím o té Východní části, bývalé NDR, kde mají také svoje zkušenosti se sovětskou politikou a jsou opatrnější ve svých vyjádřeních a komentářích. Když možný kandidát, dneska už zase několik dnů zapomenutý, na vysokou funkci v německé vládě Friedrich Merz, vydal podivné prohlášení, že až se dostane do úřadu kancléře, dá 24 hodinové ultimátum, jak on říkal Putinovi, kterého chápe jako jedinovládce a nikoliv jako prezidenta a nositele kolektivní moci v Ruské federaci, tak to je téměř beznadějné.
To že si někdo dovolí na německé půdě, kde jsou stále ještě památníky, ať už ve Vídni nebo v Berlíně, porážky německy mluvící dobyvatelské velmoci, když si někdo troufne mluvit o ultimátu, které zašle do Moskvy, tak to je téměř na úrovni bezradnosti, kterou podobně projevuje nejen česká generalita, ale i náš pan prezident nebo předseda vlády, a někteří členové jeho úctyhodného sboru. (Pozn. Naší Pravdy: tohle je důsledek ignorování poučení z dějinného vývoje. Na tohle platí jediný lék: opakování dějin.)