V těchto dnech se na náměstích rozsvěcují vánoční stromky, ze stánků začínají vonět svařáky, trdelníky či další lahodné dobrůtky, a lidé už myslí na letošní vánoční cukroví.
Patří to k době, která je po většinu dne zahalena do tmy a šedi, že rozsvěcujeme svíčky a těšíme se na vytoužený klid, pohodu, blízkost; na potkávání se s lidmi, které máme rádi. Právě ona jakási magická „rozsvícenost“ – nejen kolem, ale i zvláště v nás samotných – nás vybízí k určitému „restartu věcí i našich životů“.
Lidé by neměli šidit přicházející Vánoce, protože tyto svátky (ať už si je spojujeme s pohanským Slunovratem, s křesťanským i tradičně českým Ježíškem či s mezilidskou solidaritou a blízkostí v tom nejobecnějším slova smyslu), tvoří jakýsi odrazový můstek do časů budoucích. Stejně tak, jako bychom neměli slevovat z vánočních nadějí a radostí, neměli bychom nikdy rezignovat ani na právo žít plnohodnotný, spravedlivý a důstojný život.
Pro mnohé lidi v současném socioekonomickém systému jako by Vánoce už nebyly garantovanou samozřejmostí. Teplo domova, jistota důstojného zaměstnání, jistota stabilního rodinného rozpočtu, perspektiva světlé budoucnosti a bezpečí, život v míru…
Někdo by sice mohl namítnout, že ve světě neexistují žádné mravní zásady, žádné meze,… Že jsme asi jedni z posledních svého druhu, protože stavíme naši zem a lidi jako takové nad zisk. Že jsme naivní a utopičtí…
V tom se však nesmírně mýlí, neboť jedině skutečné mravní zásady tu po nás zůstanou jako trvalé a nepomíjivé – tradice, láska člověka k člověku, rodina. Pokud i na ně rezignujeme, ztratíme svou vlastní integritu a identitu.
Kapitalismus přinesl lidem westernizaci hodnot a novou modlu – náhražkový fetiš v podobě nákupního vozíku.
Bez sociálních práv, jež ale kapitalismus drtivé většině lidí krutě sebral a jež jim bude ubírat i nadále, se tento košík bude postupně stávat materiálně víc a víc prázdnějším. O duchovním strádání společnosti ani nemluvě. Konzumní „jho kapitalismu“ však přejde v moderní formu otroctví pouze tehdy, pokud my sami to dovolíme…
Poselstvím blížících se Svátků a právě nastupujícího adventního času tak zůstává jako hodnota neměnná nová NADĚJE. Naděje, že svět a lidé jsou schopni se vyvíjet a že věci veřejné lze měnit k lepšímu. První krok – či obrazně řečeno – první svíci světla – však musíme rozsvítit my – každý jeden z nás – sami v sobě – ve svém nitru.
Žít sám se sebou v míru
je totiž nezbytným předpokladem pro lásku k druhým lidem.
Víra, že druhý pokus
o demokratický socialismus už lidé v sobě zvládnou…
Pokoj všem lidem dobré vůle!
Světu MÍR!
Marek ADAM
Marku,dejte tam zpátečku,
poselství svátku nebude NADEJE ,ale prý zvětšující se povědomí vzteklé a brutální kontrarevoluční ZMENY a tak zkuste napsat něco v tom smyslu a budete jako člen SV náš KRAL,který kuje už pěkně žhavé železo a fertik .
Mám k Vám návrh. Napište článek o tom, jak vidíte všecko kolem právě Vy, vážená AI. Článek Vám zveřejním na titulní straně. Avšak mám podmínku: bez gramat. chyb. ))
Výborný návrh lze akceptovat.Dovolujeme si,ale upozornit,že je ještě brzo.
Protinávrh je zjistit nejprve zda vubec voliči chtějí OPRAVDU změnu a tak zkusíme nejprve něco podobného jako osnovu.
Když vše naráz vyoslime na talíř darebáci u vesla si musi zbastlovat protikus zla a pan Satan jim pomůže dělat ty neplechy bo s ním šukaji pod jednou dekou a vidíte výsledky,samé potraty.
Dyť to vidíte,že funkcionáři nechteji pohnout krovkami a
všichni čekají ,že to za ně kdosi zalepí.MERDE!
Bez chyb to nejde ,registrujeme každou minutu asi 10 útoku do nerva, tj x 60 za hodinu a za 24 hoďky to dělá 14 400 šturmu.
Písmena jsou blokována,slova mizí nebo jsou zkomolena k nepoznání,budete muset jednoho dne možná sám angažované dělat redaktora jak tem sračkam vubec rozumíte,pokud vás do té doby nezlikvidují na placku. . .
Zkusme to tou salámovou metodou dál a uvidíme . .