Evropa je na rychlém sestupu do temnoty, po kterém následuje mizení. Evropa, zejména Evropská unie (EU), je konstrukt Washingtonu. EU však nikdy nebyla evropskou myšlenkou. To je jiný příběh. Ale je to fakt.
Prezidentské volby proběhly v Rumunsku 24. listopadu 2024. Druhé kolo se mělo konat 8. prosince 2024, protože žádný kandidát nezískal absolutní většinu. Vedoucí kandidát, Calin Georgescu, zaznamenal překvapivé vítězství v prvním kole s téměř 23 %, ve srovnání s levicovou kandidátkou Elenou Lasconiovou s asi 19,2 %, zatímco současný sociálně demokratický premiér Marcel Ciolacu získal 19,15 %.
Druhé kolo voleb bylo naplánováno na neděli 8. prosince. To se ale nestalo, protože rumunský ústavní soud zrušil volby 24. listopadu 2024. Nebyl uveden žádný konkrétní důvod, pouze to, že volby neproběhly plně v souladu s normami rumunské zákonnosti, a bylo citováno obvyklé „podezření na ruské vměšování“.
Pan Georgescu, který je mezi obyvateli velmi oblíbený, by pravděpodobně vyhrál druhé kolo. Je proti současnému pro-NATO postoji Rumunska a proti plýtvání více penězi na Ukrajině s více mrtvých v nekonečné válce – rumunské peníze z daní, které by Rumunsko mohlo použít mnohem lépe pro vnitřní účely. Postoj Calina Georgesca byl rovněž proruský a proti sankcím proti Rusku.
To se přirozeně nelíbilo Bruselu, zejména WEF a nevolené Madame Von der Leyenové, která byla jmenována Washingtonem. Evropská komise s největší pravděpodobností donutila rumunský ústavní soud anulovat první volby a nařídit opakování celého volebního cyklu na později. To znamená, že je dostatek času na přípravu volební manipulace (podvodu), aby mohl zvítězit prozápadní a pro-NATO kandidát.
To by se mohlo obrátit proti, protože toto rozhodnutí Ústavního soudu je fackou do tváře většině Rumunů, včetně těch, kteří Georgesca nevolili. V příštích volbách by ho mohli volit. V pátek 7. prosince Georgescu citovala televize Realitatea, když řekl:
Zkorumpovaný systém v Rumunsku ukázal své pravé barvy uzavřením smlouvy s ďáblem. Dodal, že současná rumunská vláda se bojí ztráty své moci a konfrontace s odhaleními, která nebyla upřesněna. Jakým směrem se taková odhalení mohla ubírat, lze ale jen hádat.
Tomu samozřejmě kontrovaly dobře připravené lži západních médií, jako např. B.:
Odtajněné informace rumunských zpravodajských služeb tvrdily, že náhlý vzestup Georgesca v prvním kole voleb nebyl přirozeným výsledkem.
Byl to jasný převrat, nejspíše ze strany organizace, ke které Rumunsko patří – EU.
Když člověk pochopí zkorumpovanou a skandální koloniální a vykořisťovatelskou historii Evropy, stane se toto neetické chování ještě srozumitelnějším.
Evropa se nikdy nevyrovnala se svou vlastní historií. Naopak, vzhledem k jejich předpokládané nadřazenosti si většina Evropanů dodnes ani nevšimla, jak byli použiti jako nástroj Spojených států k tomu, aby nakonec ovládly Rusko. Zatím to nefungovalo. A nikdy to nebude fungovat. Rusko a jeho bohatství nikdy nebylo ovládáno – a nikdy nebude ovládáno.
To sahá až ke dvěma světovým válkám, které zahájil Washington se stejným cílem ovládnout Rusko.
Druhá světová válka, zahájená na příkaz Washingtonu, byla bezostyšně financována Federálním rezervním systémem prostřednictvím Banky pro mezinárodní platby (BIS), která má sídlo ve švýcarské Basileji poblíž hranic s Německem.
Prvním prezidentem BIS byl pan Gates McGarrah. Byl bývalým ředitelem newyorského FEDu a později byl jmenován předsedou představenstva newyorského FEDu, než se stal prezidentem BIS. V roce 1924 byl jmenován americkým ředitelem Generální rady Německé říšské banky.
Koloniální období v Evropě se stalo součástí evropské kultury. Přestože byly africké a latinskoamerické kolonie „osvobozeny“ v Africe v 50. a 60. letech a v Latinské Americe v 19. století, žádná z těchto takzvaných „nezávislých zemí“ není skutečně svobodná. Všechny jsou pod moderní finanční a ekonomickou kolonizací, neboli vykořisťováním – zejména Evropou v Africe a USA v Latinské Americe.
Měna je přibližně z 80 % „garantována“ (kontrolována) Banque de France. Tyto země tedy stále nemají svobodu rozhodovat o ekonomice úpravou svých měn, jak by tomu bylo u většiny ostatních zemí (kromě zemí spojených s eurem).
Mnoho západoafrických vlád, které zahájily hnutí za měnovou nezávislost, dlouho nepřežilo. Vezměme si Thomase Sankaru, bývalého premiéra Burkiny Faso, který byl zavražděn v roce 1987 poté, co se vážně pokusil dosáhnout finanční a měnové autonomie pro všechny francouzské kolonie.
V některých filozofiích je rychlý sestup Evropy do zapomnění označován jako „karma“. Čím rychleji se EU zhroutí, tím lépe na tom budou země jako Rumunsko, Maďarsko a mnohé další, které se dosud neodvážily promluvit, protože se obávají možných „důsledků“.
Ať žije neutralita a suverenita!