Staré je poráženo a nové alternativní se klube k moci. Po triumfálním zázračném návratu Donalda Trumpa v USA, …
proti kterému byly užity prostředky nekonečné represe absurdních soudních procesů organizovaných prokurátory Bidenových demokratů s cílem jeho politické likvidace, vidíme dramatické narůstání alternativ i v Evropě.
Začalo to ve Francii, kde díky nedomyšlenému kroku Emanuela Macrona, který nebyl schopen zkousnout porážku svého liberálního hnutí Obnovy s pravicovým Národním shromážděním Marine Le Penové v rámci voleb do Evropského parlamentu, vyhlásil nové volby, ale překvapivě zvítězilo pravicové a národnostní hnutí Národního shromáždění Marine le Pen. V mobilizaci proti ní pro druhé kolo naopak první místo na pásce získala levicová koalice Nová lidová fronta, kde prioritu hraje Neporobená Francie bouřliváka Mélenchona, což ovšem narazilo na tenze přístupu ostatních levicových partnerů. Po pádu premiéra Barniera, způsobeného spojeným odporem jinak třídně rozdělené levice i pravice, nový premiér Francois Bayrou dostal šanci ukázat, co umí a v lednu se rozhodne. Zatím Francie prožívá i ekonomický kolaps a stává se nejvíce zadluženou zemí eurozóny. A Macron, poprvé sebekriticky přiznal, že neměl vyvolávat nové volby a chce to zkusit tentokrát nově s referendy. Má všechny naděje Francii pohřbít ještě více.
Dnes vývoj v Evropě i pro nás bude rozhodující, jak dopadnou předčasné volby do Spolkového sněmu v Německu, na kterém jsme, žel, zcela závislí. Zde skončila kolapsem trojkoaliční vláda SPD, Zelených a liberálů, vyznačující se na jedné straně neúprosnou akceptací bezuhlíkových teorií spolu s likvidací zdrojů z dříve nákladně vybudovaných jaderných elektráren a absolutním odpojením od levných zdrojů energií (plynu i ropy) z Ruska a z druhé strany fanatickou podporou války proti Rusku. Pro válku s Ruskem pléduje i budoucí kancléř za CDU/CSU Friedrich, který je vyhraněným jestřábem a z tohoto důvodu by raději pro jejich protiruskou politiku spolupracoval se Zelenými než podle něj s příliš umírněným představitelem SPD, dosavadním kancléřem Olafem Scholzem, který odmítá dodat Ukrajině střely s plochou dráhou letu Taurus.
A do toho zasáhl již i fakticky druhý muž USA, její nejbohatší muž, král sociálních sítí a radikální protiválečnický politický rebel Elon Musk, kterého Donald Trump ostentativně nepřetržitě na veřejnosti ve světle kamer staví vedle sebe. Musk nelení a masivně se zapojil do německé volební kampaně a naprosto rezolutním způsobem se staví na podporu radikální AFD, která je ostře protiválečná a kterou naopak konglomerát mainstreamových stran chce zcela odstavit z veřejné soutěže. Tyto strany útočí rukou společnou a nedílnou proti Muskovi a viní jej z vměšování do německých voleb.
To je ovšem relativní. Musk v podstatě nedělá nic jiného, než co v minulosti činili právě sociální demokraté do zahraničí.
Radikální pravice, která už posílila Evropě jen přirozenou reakcí na totalitně uplatňovaný model progresivisticky, proukrajinsky a prouhlíkově-neutrální bidenovskou politiku, která v USA již prohrála, ale v Evropě se zabetonovala na tragických dalších pět let coby skanzen v podobě všemocné Evropské komise, který bude působit coby reakční síla bránící myšlenkovému pokroku oproti rozvíjejícímu se světu.
Po Francii, Německu však jakoby bez zájmu zaznamenáváme politický kolaps i v sousedním Rakousku, kdy v posledních volbách zvítězila poprvé radikální strana Svobodných, ale ostatní strany odmítly tento fakt uznat a snažily se uzavřít předvolební dohodu bez ní. Nepovedlo se, třetí nejmenší partner liberální NEOS nyní odstoupil z jednání a kancléř Nehammer rezignoval, a to i na funkci předsedy lidovců. Rakousko zřejmě čekají nové volby a nové rozdání karet.
Revoluce v Evropě bude pokračovat.
Mimochodem, v tomto smyslu se jeví, že kupodivu nejstabilnější zemí ve střední Evropě, i například oproti Polsku či Slovensku, kde se politický vývoj vyostřuje z jednoho politického extrému ve druhý, je konec konců Česko, kde, ať chceme či nechceme, universalita Babišova konceptu catch-all-party (všelidová strana) poutající zájem jak levicovějších, tak pravicovějších, tak i středovějších voličů, jak i stoupenců euroatlantického světa, tak i naopak vlastenečtějšího pohledu, zjevně má tah na branku. Babiš s určitostí, nestane-li se náhlá nešťastná životní změna v osobě jeho nositele, opanuje podzimní volby a bude záležet jen na něm, zda ho okoření trochou doleva (Stačilo) či doprava (Motoristé), či do radikální (SPD). Úvahami, že by mohla uspět současná vládní sestava, se reálně vůbec nemusíme zabývat, protože to je vyloučené.
Takže Evropa, ke které se jistě vrátím, může bouřit. My máme naději dopadnout ještě dobře.