JAK USAID PĚSTUJE PODDANSTVÍ
POD MASKOU DOBROČINNOSTI
Když Matej Gašparovič v článku pro Standard koncem roku 2023 odhalil „plejádu“ Američany financovaných nevládních organizací a jejich agendy na Slovensku, …
nebyla to samotná odhalení, která byla mě šokovala, ta byla už dávno jasná, byla to vzácná trhlina v opevněné zdi mlčení, která se mi jevila podstatnější. Totiž víme to, ale nic s tím neděláme.
Veřejný diskurs na Slovensku – univerzity, média a občanská společnost, je léta kolonizován jediným narativem: věrností geopolitickým ambicím Spojených států, EU a NATO. Není to náhoda. Je to pečlivě připravený výsledek toho, co USAID a její spojenci označují jako „podporu demokracie“ – eufemismus pro ideologické dobývání.
Pravda je taková: zahraniční pomoc není charita. Je to jen pěkně zabalený imperialismus. USAID spolu s institucemi jako Národní nadace pro demokracii (NED) a Světová banka funguje jako sametová rukavice, která zakrývá železnou pěst americké hegemonie. Jejím posláním není pozvednout národy, ale podřídit si je a nahradit suverenitu v tom lepším případě servílností a v tom horším otroctvím.
Jádro strategie USAID spočívá ve vytvoření třídy kompradorů – místní elity, která je vychovávána tak, aby papouškovala požadavky Washingtonu a zároveň se vydávala za šampióny pokroku. Jde o analytiky z think-tanků, ředitele nevládních organizací a „progresivní“ aktivisty, kteří se účastní protestů, organizují pro-euroatlantické kampaně, selektivně bojují za lidská práva… Jsou štědře financováni, mediálně zdatní a zcela odtrženi od potřeb vlastních lidí. V čem spočívá jejich role? Legitimizovat ubývání státní moci, privatizovat veřejné zdroje a majetky a podkopat jakýkoli lidový odpor vůči neoliberální ortodoxii.
V Bolívii vložila USAID milióny do „programů vedení mládeže“ a „reforem soudnictví“, aby podkopala Eva Moralese, vůdce, který se odvážil upřednostnit bolivijskou suverenitu před americkým diktátem. Když Morales v roce 2013 vyhostil USAID, nebyla to paranoia – bylo to přežití. Podobně i na Haiti USA realizuje infrastrukturní projekty, jako například letiště Port-au-Prince, jako úplatek za to, že Haiti zradí snahu Kuby o vstup do Organizace amerických států. Princip je jasný: buď se podřídíš nebo budeš hladovět.
Projekty USAID jsou trojské koně. „Podpora demokracie“, záminka, která upevňuje loutkové režimy. „Hospodářská pomoc“, ta dláždí cestu pro drancování korporacemi. (Pozn. Naší Pravdy: Podrobněji ZDE) Za každou „rozvojovou iniciativou“ se skrývá smlouva ve prospěch amerických korporací, která zajišťuje těžbu zdrojů a levnou pracovní sílu pro globální dodavatelské řetězce. Ale tentýž systém nespravedlnosti a nerovnosti, který se aplikuje v tomto procesu směrem navenek, je totožný s tím, který se aplikuje doma.
Vytvářené bohatství pro nadnárodní americké korporáty neproniká dolů, přes daně do veřejné infrastruktury pro daňové poplatníky, ale uniká vzhůru, na zahraniční účty a do pokladen miliardářské elity.
Mezitím jsou klientské země spoutané podmínkami pro své domácí prostředí: potlačit odbory, snížit mzdy, privatizovat zdravotnictví a otevřít trhy dravým nadnárodním společnostem. Výsledek? Replikace nerovnosti globálního Severu – odraz téhož vykořisťování, které je na domácí půdě pácháno na americké pracující chudobě.
Na Slovensku, stejně jako ve většině východní Evropy, se vliv USAID maskuje pod heslem „evropské integrace“. Naše veřejné instituce, média, a dokonce i školy jsou uchváceny monokulturou prozápadního dogmatu. Nesouhlas se odmítá jako „ruská propaganda“, zatímco nevládní organizace financované z grantů USA si monopolizují veřejný diskurs a redukují demokracii na performativní rituál přísahy věrnosti byrokratům NATO a EU.
Tragédií není ani tak, že se to děje, tragédií je, že to dovolíme. Když odhalení Matěje Gašparoviče proniklo do éteru, slovenská „pátá kolona“ grantistů nevládních organizací a strážců médií mlčela. Žádná introspekce. Žádná zodpovědnost. Jen běžný byznys. A výsledek? Veřejnost, otupená léty „pokrokových“ kampaní, které přirovnávaly skepticismus ke zradě, si nyní spojuje demokracii s poslušností.
Globální pomoc vzkvétá na základě faustovské dohody: národy vyměňují svou suverenitu za kousky koláče z imperiálního stolu. Jak však ukazují Bolívie, Haiti a nesčetné další země, sázky jsou existenční. Přijmout „pomoc“ USAID znamená poddat se pomalé anexi, v níž místní elity působí jako koloniální správci a prosazují politiku, která rozkládá jejich vlastní společnosti.
Otázkou pro Slovensko – a pro všechny národy pod „laskavým“ imperialismem, je, zda se z této neoliberální hypnózy probudíme. Odstraníme ideologický aparát, který ztotožňuje americké zájmy s univerzálními hodnotami? Nebo zůstaneme spolupachateli našeho vymazání a budeme jásat, když se naše instituce, kultura a samotné postavení budou dražit tomu, kdo nabídne nejvíce?
Impérium se živí naším mlčením. Je čas ho vyhladovět.