Trump je na válečné stezce od inaugurace a politicky neutralizuje všechny své nepřátele doma, takže Zelenskij měl vědět lépe, než se stát Trumpovým nejnovějším nepřítelem v zahraničí a riskovat jeho hněv.
Trump ve středu vystoupil proti Zelenskému v příspěvku na sociálních sítích, kde ho obvinil z toho, že je neoblíbeným diktátorem, který nechce volby, manipuluje Ameriku „do války, kterou nelze vyhrát“ a od roku 2022 z ní možná ukradl pomoc v hodnotě desítek miliard dolarů. Tohle proběhlo poté, když Zelenskij Trumpa obvinil z šíření „ruských dezinformací“ poté, když Trump dříve prohlásil, že volební preference ukrajinského vůdce jsou jen 4 %, a proto Zelenskij konat volby nebude.
Napětí mezi Trumpem a Zelenským přetrvává už nějakou dobu a lze jej vysledovat zpět k tomu, jak demokraté využili jeden ze svých telefonátů z Trumpova prvního funkčního období jako záminku k jeho obžalobě. Trump zavolal Zelenskému, aby se zeptal na důkazy, že jeho vláda mohla mít k dispozici důkazy o údajné korupci Bidenovy rodiny na Ukrajině. Tato zkušenost zanechala v Trumpovi velmi špatný, ale trvalý dojem z Ukrajiny obecně a Zelenského zvláště.
Postupně byl posílen, když se Bidenova administrativa v průběhu ukrajinského konfliktu otevřeně spojila se Zelenského režimem a ještě více se šířily zvěstí o dalších korupčních obchodech. Důvěryhodné spekulace o zpronevěřených a dokonce chybějících finančních prostředcích začaly Trumpa dráždit, stejně jako zřejmá vzájemná neochota alespoň zmrazit nepřátelství s Ruskem. Všechno přešlo do osobní roviny, jakmile se Zelenskij nechal loni v září zneužít pro podporu předvolební kampaně demokratů v Pensylvánii.
Jeho reakcí na Trumpovy historické volby přibližně o šest týdnů později bylo pokusit se apelovat na jeho ego neupřímnou chválou a dokonce ho vykoupit nabídkou vágní dohody ohledně ukrajinských minerálů vzácných zemin, o nichž Kyjev v létě přesvědčil Lindsey Grahama, že mají hodnotu neuvěřitelných 10-12 biliónů dolarů. Zelenskij později odmítl návrh Trumpovy dohody, že zprávy tvrdily, že „by tvořily vyšší podíl na ukrajinském HDP než reparace uvalené na Německo Versailleskou smlouvou“, pokud by byly přijaty.
Bloomberg pak začátkem tohoto týdne oznámil, že Ukrajina má pro začátek sotva nějaké nerosty vzácných zemin, což naznačuje, že Zelenskij se pokoušel zmanipulovat Trumpa, aby Ukrajině poskytl další pomoc pod falešnou záminkou, že USA by mohly získat obrovskou návratnost svých investic prostřednictvím těchto neexistujících zdrojů. Aby toho nebylo málo, stalo se to krátce poté, co Zelenskij v pondělí podnítil obavy, že Ukrajina se může změnit v Afghánistán 2.0, pokud Trump urychleně ukončí i tento konflikt, který se mu měl dostat pod kůži.
To také nebylo vše, protože Zelenskij také povolil svým silám bombardovat částečně americkou ropnou infrastrukturu v Rusku dříve toho dne, což přišlo těsně před prvním kolem rusko-amerických rozhovorů o Ukrajině, ze kterých si pak stěžoval na vyloučení. Tyto poznámky přiměly Trumpa, aby prohlásil, nakolik „zklamaný“ byl ze Zelenského. Místo toho, aby Zelenskij zavřel ústa a usilovně pracoval v zákulisí, aby napravil své problémové vztahy s Trumpem, Zelenskij ho obvinil, že je ve spojení s Ruskem.
James David Vance: od ledna 2025 viceprezident USA ve vládě prezidenta Donalda Trumpa.
Viceprezident Vance rychle varoval Zelenského, že „žalování“ na Trumpa se mu vrátí zpět jako bumerang, zatímco poradce pro národní bezpečnost Waltz si posteskl, že vazby těchto dvou vůdců „zjevně jdou špatným směrem“. Jak vidno, jejich neřestná roztržka je zcela způsobena Zelenského bezuzdnou arogancí, když si myslel, že by mohl manipulovat s mistrem obchodu Trumpem falešnými sliby o bohatství vzácných zemin, a pak nevysvětlitelně očekávat, že ho veřejné urážky spolehlivě zastraší, což jsou v obou případech obrovské chyby v úsudku.
Kdyby se Zelenskij kousl do jazyka i po svém pondělním vtipu o Afghánistánu, mohl se alespoň pokusit tvrdit, že neznal své vojenské bombardování částečně vlastněné ropné infrastruktury v Rusku a obviňovat své poradce, že ho dezinformovali o ukrajinském bohatství vzácných zemin, ale místo toho si vykopal jámu. Stěžovat si na vyloučení z rusko-amerických rozhovorů, nadávat Trumpovi a naznačovat opuštění ze strany USA a pak obviňovat Trumpa z šíření „ruských dezinformací“ byly fatální chyby.
Zelenskij je konec konců sám sobě hospodářem a musí převzít odpovědnost za své činy. Není důležité, kdo mu mohl spekulativně špatně poradit, protože stále souhlasil s tím, co mohli navrhnout, navzdory Trumpově pověsti, že nikdy nekapituloval před těmi, kteří na něj tlačí a zejména ho urážejí. Trump je na válečné stezce od inaugurace a politicky neutralizuje všechny své nepřátele doma, takže lépe by bylo, kdyby právě toto měl Zelenskij na zřeteli, než se stát Trumpovým nejnovějším nepřítelem v zahraničí a riskovat jeho hněv.
Je těžké si představit nějaké obnovení srdečných pracovních vztahů mezi Zelenským a Trumpem po tom, co se právě přihodilo. Trump možná už nebude chtít se Zelenským mluvit, ale možná bude muset v rámci mírového procesu. Jediný způsob, jak se vyhnout trapasům, které by to s sebou přineslo, by bylo, kdyby Zelenskij buď odstoupil, byl nahrazen po definitivním uspořádání voleb, které loni skandálně odložil, nebo aby byl sesazen jinými prostředky.
Zvláštní vyslanec USA pro Ukrajinu Keith Kellogg
Mezitím by se Trump mohl spolehnout na své podřízené, jako je zvláštní vyslanec Keith Kellogg, že si mezi nimi budou předávat zprávy odsud, ledaže by v nepravděpodobném scénáři došlo k tomu, že by se Zelenskij ponížil upřímnou omluvou a pak souhlasil s tím, že udělá cokoliv, co od něj Trump požaduje. Vzhledem k tomu, že to nelze předvídat vzhledem k jeho nespoutané aroganci, která je pravděpodobně spojena s „božím komplexem“, který v něm demokraté a jejich evropští spojenci pěstovali od začátku roku 2022, budou muset stačit prostředníci.
Zelenskému však možná nezbývá moc času na rozhodnutí, co dělat, protože už bruslí na tenkém ledě vzhledem ke své objektivní nepopulárnosti (která nemusí být tak špatná, jak Trump tvrdil, ale vysvětluje, proč je proti pořádání voleb) a jeho rostoucímu počtu soupeřů doma. Jak se situace na frontě zhoršuje a vztahy s USA se nadále zhoršují, a to jak na osobní, tak na národní úrovni, může brzy dojít k bodu zlomu, kdy bude zahájen určitý proces změny režimu.
Ať už to bude mít podobu jeho rezignace, definitivního uspořádání voleb (ve kterých by mohl dokonce souhlasit s tím, že nebude kandidovat), nátlaku, aby učinil jedno z výše uvedených protestů (které by mohly nabýt obrysů barevné revoluce podporované USA), nebo bude sesazen pučem, to si každý může už domyslet. Existuje také možnost, že se nic dramatického nestane, ale to se zdá nepravděpodobné vzhledem ke krutosti jeho roztržky s Trumpem a pomstychtivému postoji amerického vůdce po tom všem, čím si prošel.
Z toho důvodu by pozorovatelé neměli brát Zelenského vládu nad Ukrajinou jako samozřejmost, protože se něco může náhle stát, ať už se to přirozeně děje, důsledek toho, že Trump nařídil svým zpravodajským službám, aby se „postaraly“ o Zelenského, nebo jejich směs v případě protestů nebo pokusů o převrat podporovaných USA. Vance tak bude pravděpodobně ospravedlněn ve varování, že Zelenského „zlá slova“ vůči Trumpovi se obratem vrátí, aby teprve pak se uvidělo, jakou podobu to bude mít a zda uspěje v mírovém procesu.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energetická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).