V našem historickém okénku bychom si mohli připomenout historický projev Winstona Churchilla z března 1946 ve Fultonu, ve kterém se zmínil o „železné oponě“.
Těch výročí, které se vztahují ke konci druhé světové války na jaře tohoto roku je hned několik.
Ale Churchillův projev by neměl být zapomenut, protože řečník v něm říká, hned v květnu 1946, to znamená rok po svém volebním neúspěchu v Anglii, kdy padnul sice jako vítěz nad Německem, ale také jako neúspěšný lídr Konzervativní strany ve Velké Británii. Prý hned v květnu 1945 začal diktovat a psát svoji knihu, která se jmenovala „Nemyslitelná válka“. Měla být „unthinkable“, tedy válka proto nemyslitelná, protože Sir Winston tvrdil, že se Západ musí spojit, nějakým způsobem rehabilitovat Němce včetně německých vojáků a vyhlásit válku Sovětskému svazu. To byla Churchillova obsese, ačkoliv o tom mluvil už za války, kdy vysvětloval, proč je spojencem Sovětského svazu a Stalina osobně: „I kdybych se měl spojit s ďáblem, tak to učiním, protože britské impérium je v nebezpečí.“
Myšlenka „nemyslitelné války“ je zajímavá i proto, že se v nějaké podobě opakuje neustále, i mezi bývalými spojenci a poválečnými konkurenty, a ještě později nepřáteli.
CHURCHILL O ŽELEZNÉ OPONĚ 5. března 1946 ve Fultonu
(české titulky: ikona vlebo od ozub. kolečka)
Rok 1948 a Churchillův odkaz dodnes…
Samozřejmě důležitý je pak rok 1948, tedy hlavně pro Evropu a takzvanou zónu vlivu Sovětského svazu ve střední a východní Evropě, ale s tou snahou britských politiků bojovat dokonce se Stalinem, svým spojencem, ale i potom s jeho nástupci, je viditelný až dodnes. Na britské straně stále zaznívají hlasy, na rozdíl od Američanů nebo od amerických politiků, jak dobýt impérium v podstatě v hranicích bývalého Sovětského svazu a jeho vzdálenějšího zahraničí.
Churchillova řeč a práce je zajímavá také tím, protože on byl tehdy už z hlediska evropského zdánlivě bezvýznamný politik. Měl jednu přednost, na rozdíl od mnoha jiných, přísně trval na rozdělení světa. Tedy na ten, kterému ze setrvačnosti dodnes stále ještě říkáme demokratický Západ a komunistický Východ. A to se stále dodnes v politické rétorice, dokonce i teorii, opakuje.
Ale ono je na té větě z roku 1945, která se pak rozvíjí do různých variací, důležité to, že dodnes, a zejména ve vztazích mezi Velkou Británií a Ruskou federací, trvá jakési permanentní napětí, a to jak z pohledu vojenského, tak i politického nebo diplomatického.
Winston Churchill byl skutečně v tomto ohledu prorokem a jeho odkaz způsobil spoustu starostí evropským i středoevropským politikům, kteří za snahu rozdělit svět na Východ a Západ, na demokracii a komunismus, platili často i svými životy.