Polsko by se těchto cvičení mohlo zúčastnit, aby vyslalo silný protiruský signál, ale míra, do jaké by se mohlo obrátit směrem k Francii a pryč od USA, bude z velké části záviset na výsledku jeho nadcházejících prezidentských voleb.
Všichni v Evropě si kladou otázku, jakou podobu by mohly mít potenciální plány francouzského prezidenta Macrona na rozšíření jaderného deštníku jeho země na zbytek kontinentu, zvláště když vezmeme v úvahu rizika, která by mohla přinést po velmi 
negativní reakci Moskvy. Putin naznačil, že Macron šel v Napoleonových šlépějích, zatímco ministr zahraničí Lavrov byl mnohem přímější v popisu Macronových slov jako o hrozbě a dokonce ho přímo přirovnával k Hitlerovi. Macronův krok by proto mohl eskalovat napětí.
The Economist publikoval článek o možnostech, které má k dispozici, z nichž nejrealističtější je rozmístit letadla Rafale (mohou nést jaderné zbraně) ve střední a východní Evropě (CEE) a zahrnout některé z těchto zemí do svých čtvrtletních cvičení jaderného letectva s kódovým označením „Poker“. Podle jednoho z jejich zdrojů „V posledních dnech nabídli účast jiní spojenci (než Itálie, která se v roce 2022 zúčastnila jednou). Nejviditelnějším kandidátem je Polsko, jehož premiér začátkem tohoto měsíce prohlásil, že chce jaderné zbraně.
Jeho odcházející prezident ve svém posledním rozhovoru pro Financial Times minulý týden znovu apeloval na USA, aby hostily některé ze svých jaderných zbraní, ale byl okamžitě odmítnut viceprezidentem Vancem, který řekl, že by byl „šokován“, kdyby Trump souhlasil, protože by to mohlo vést k „jadernému konfliktu“. Vzhledem k tomu, že Francie byla od napoleonské éry spojencem Polska, bez ohledu na to, jak Polsko Francie nechala uvrhnout do spárů nacistů, může nyní Polsko upřednostnit francouzskou variantu navrženou The Economist.
To by byl rozhovor zcela mimo, pokud by se vůbec uskutečnil od doby, kdy náměstek ministra zahraničí Andrzej Szejna z vládnoucí liberálně-globalistické koalice, která se staví proti odcházejícímu (a velmi nedokonalému) konzervativnímu prezidentovi, loni v květnu odpověděl na žádost USA o jaderné zbraně pevnými body, které platí i pro ty francouzské. Podle jeho slov se „Polsko nestane jadernou velmocí (protože by nezískalo operační kontrolu nad těmito zbraněmi) a na tato zařízení (kde mají základnu) budou mířit ruské rakety.“
Polsko by proto mohlo odložit hostování francouzských letadel Rafale s jadernými zbraněmi, což by v každém případě bylo zásadní rozhodnutí, které by místo rychlého postupu obou stran pravděpodobně vyžadovalo spoustu jednání a plánování, a místo toho se zúčastní čtvrtletních „pokerových“ cvičení. V takovém případě by se z nich stala cvičení na budování prestiže, která by ukázala obnovenou sílu jejich historické aliance, jejímž cílem by pravděpodobně bylo také společné řízení střední a východní Evropy, jak se předpokládá v jednom ze scénářů, které jsme zde nedávno uvedli.
Prvek prestiže je důležitý, protože neexistuje žádná věrohodná „ruská hrozba“ pro Polsko nebo Francii, která by ospravedlňovala zařazení Polska do francouzských „pokerových“ cvičení, nemluvě o případném umístění Rafalů s jadernými zbraněmi, ale dramatické kaskadérské kousky, jako je ten popsaný výše, by mohly některé Evropany sjednotit. Jedná se zejména o liberálně-globalistickou elitu bloku, která uvěřila své vlastní propagandě o Rusku a některých lidech ze střední a východní Evropy s patologickými obavami z něj, přičemž oba by spadli pod společný francouzsko-polský vliv.
Polsko by se časem také mohlo dále dostat pod francouzský vliv, v takovém případě by jeho odpor k francouzskému návrhu na „evropskou armádu“ – který nedávno podpořil Zelenskij, ale následně ho odmítl polský ministr zahraničí Sikorski – mohl postupně erodovat. To by však do značné míry záviselo na výsledku květnových prezidentských voleb v Polsku, protože liberálně-globalistický kandidát by s tím mohl souhlasit, zatímco ti konzervativní a populističtí by zůstali proti.
Pokud vládnoucí koalice získá prezidentský úřad, pak větší francouzský vliv na Polsko v případě, že Polsko bude pozváno k účasti na čtvrtletních francouzských „pokerových“ cvičeních a možná jednoho dne bude hostit své jaderně vyzbrojené Rafale, by Polsko mohlo nejprve vidět, že na své území pozve více zahraničních vojenských sil. To by bylo v souladu s Tuskovým návrhem z minulého týdne, aby EU a NATO společně zabezpečily východní hranici Polska. V souladu s jejich preferencemi by on a jeho prezident pravděpodobně preferovali síly EU před silami NATO/USA.
Konzervativní a populistická opozice (které nejsou jedno a totéž) upřednostňují opak, síly NATO/USA před těmi EU, takže bez ohledu na to by nakonec mohlo v Polsku sídlit více zahraničních sil. Nicméně jde o to, že jakákoliv „evropská armáda“ by mohla v Polsku zřídit významnou vojenskou přítomnost, pokud se liberálně-globalistický kandidát stane prezidentem, načež by se Polsko mohlo otočit směrem k tomu, co by do té doby mohlo být možné Francouzi vedené EU namísto Němců na úkor svého spojenectví s Amerikou.
Ministr zahraničí USA Marco Antonio Rubio
Řeč je o tom, jak Tusk a Sikorski učinili nezodpovědná minulá prohlášení o Trumpovi, jak například ho očernili jako „ruského agenta“, a proto ministr zahraničí Rubio dal Sikorskému na srozuměnou, jak se má chovat, že propůjčil falešnou důvěru fámám o Muskovi odříznout Ukrajinu od Starlinku, takže dvoustranné vztahy teď nejsou příliš dobré. Budou proto pravděpodobně ještě horší, pokud liberální globalisté po získání prezidentského úřadu převezmou plnou kontrolu nad vládou a poté učiní hmatatelné kroky k odklonu Polska od USA.
S blížícím se nevyhnutelným koncem ukrajinského konfliktu se formuje nová evropská bezpečnostní architektura a mezi nejvýznamnější proměnné, které utvářejí jeho konečnou konfiguraci, patří vztah mezi Francií a Polskem, přičemž výsledky příštích prezidentských voleb tyto vazby ovlivnily. Polsko by se hypoteticky mohlo účastnit francouzských „pokerových“ cvičení pod vedením konzervativního nebo populistického prezidenta a zároveň zůstat blíže USA, ale tato rovnováha je nepravděpodobná za liberálně-globalistického prezidenta.
Užší spojení Polska s EU (přes Francii) nebo s USA by proto mohlo být nejdůležitějším faktorem při určování toho, jak tato bezpečnostní architektura vypadá, vzhledem k obrovské ekonomické a vojenské váze země na západní hranici Ruska. Zatímco rozšíření francouzského vlivu na Polsko může být samozřejmé, pokud se začne účastnit „pokerových“ cvičení, což z jeho pohledu dává smysl, příští prezidentské volby pravděpodobně rozhodnou, zda se z toho stane plnohodnotný obrat.
ZDROJ (Překlad Naše Pravda)
Andrew (Andrej) Korybko, PhD (* 26. května 1988), je americký politolog, geopolitický analytik a novinář, člen odborné rady institutu sídlící v Rusku. Narodil se a vyrostl ve Spojených státech, má dvojí občanství: americké a polské. Novinář pro Sputnik News, je také členem odborné rady Institutu pro strategická studia a prognózy, specializované sekce Ruské univerzity přátelství národů.
Vystudoval Ohio State University v Kolumbii se specializacemi Mezinárodní vztahy a diplomacie, Mezinárodní studia (se zaměřením na východní Evropu) a ruský jazyk v roce 2010. V období od září 2013 do června 2015 absolvoval a dokončil magisterský program mezinárodních vztahů na Moskevském státním institutu mezinárodních vztahů (MGIMO), v oblasti řízení koncentrace a globálních problémů. V roce 2022 dokončil diplomovou práci Rusko-pákistánské vztahy v kontextu moderní mezinárodní politiky (2014-2019), jako požadavek pro získání doktorského titulu, rovněž na MGIMO.
Jeho hlavní oblasti zájmu jsou: strategie USA v Eurasii, barevné revoluce a nekonvenční válčení; ruská zahraniční politika, energická geopolitika a euroasijské integrační strategie; multipolarita, konkurence mezi velmocemi a odolnými a náročnými státy. Specializuje se na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí Belt and Road o konektivitě New Silk Road a Hybrid Warfare.
Ve Sputniku začal pracovat v roce 2014, kdy se ještě jmenoval Hlas Ruska, a od té doby je ve společnosti. Pravidelně také přispívá do různých online publikací, jako jsou Geopolitica.Ru, Oriental Review, The Duran, Global Research, Regional Rapport a další. Nejvíce se však proslavil svou knihou «Hybridní války – od barevných revolucí po převraty», ve které z hluboce ruského pohledu odhaluje fungování severoamerických technik pro destabilizaci a kontrolu zemí (asymetrická válka, propaganda a dotace odpůrcům).