Cílené tažení proti seniorům?
Zaráží mne stále více zpráv, které se objevují v pravidelných intervalech. Je to takové cílené tažení proti seniorům. Jsem jeden z nich a nemám pocit, že bych vyžíral tento stát.
Moje penze ani zdaleka nedosahuje prezentovaného průměru penzí v ČR. Ale to stálé vyhrožování, jak přijdeme o řidičský průkaz, neb prý způsobujeme nejvíce nehod. No nevím.
V současné době se pohybuji po silnicích v Českém ráji. Všude cyklistů jako máku, a tak opatrně sjíždím z mírného kopečka do nepřehledné zatáčky. Na tomto krátkém úseku mezi dvěma zatáčkami se proti mně řítí škodovka, řízená mladým „závodníkem“, který v tom nepřehledném krátkém úseku nesmyslně předjíždí. Brzda – uhnout, co nejvíce ke krajnici, ještě jsem stačil na to „vemeno z kachny“ varovně zasvítit. Dočkal jsem se též dálkových světel, zatroubení a zdviženého prostředníčku. A už se kolem mne prořítil takový mladý ouchcapek a závodním tempem pokračoval dál. Stačilo, že bych jel jeho tempem, netlačil se až skoro do příkopu a mohl následovat čelní náraz. A pic kozu do vazu – už jsem mohl krásně navýšit statistiku seniorů nad sedmdesát, co způsobují dopravní nehody. Nebo jsem jen mohl sjet do příkopu, případně narazit do stromu a rozbít si auto. A v kronice nehod by bylo, jak další blbý dědek přes sedmdesát se neudržel na silnici a sjel mimo vozovku. A arogantní chlapec si frčel vesele dál.
Politicky nespolehlivý. Jezdil jsem náklaďákem
Ne, ne. Mám pocit, že my starší, díky zkušenostem, jezdíme daleko opatrněji. Není divu. Naše šoférská kariéra začínala velmi pozvolna. Tříkolka, koloběžka, kolo, motorka a pak teprve starší auto, pod kterým jsme stále leželi. Když jsem byl zase politicky nespolehlivý a byl jsem „odejit“ z pražského Činoherního klubu, jezdil jsem jeden čas s náklaďákem u Železničního stavitelství. Také jsme byli frajeři a vytahovali se před holkama, ale naštěstí nikomu z nás nekoupil tatínek BMW turbo, aby se z nás stali páni silnic a dárci orgánů. Také sobotní návraty z diskoték, se nás už, zaplať Bůh, netýkají. Ne, opravdu si nemyslím, že my staří jsme největší nebezpečí na silnicích. Přestože se o nás otřel i ten „strategický komunikátor“ Otakar Foltýn, pro kterého jsme jen parazité a odpad společnosti, stále tvrdím, že naše největší nebezpečí pro činitele typu pana Foltýna a jeho pánů je v tom, že si hodně pamatujeme. A také se nedáme hned tak opít rohlíkem. Jinak mozkové výměty pana Foltýna tu nehodlám rozebírat. Zdá se, že tentokrát to byla silná káva i pro média hlavního proudu.
Poplatky pro ČT a nesmyslný důvod
Řekl jsem si, že nebudu prudit s politikou a už jsem zase v tom. Tak snad jen tolik, že s úžasem koukám, jak s námi ta pětikolní demoliční četa hraje betla. Zcela bezostyšně si protlačí, co je napadne. Naprosto neústavní korespondenční volby, nebo zvýšené poplatky pro ČT. A ten nesmyslný důvod, že platit musí i uživatelé internetu s přijímači internetu. Důvod?? Na ČT se sice na svých přístrojích nedívají, ale mohli by! Přístroj k tomu mají!! A tak mne pobavil příspěvek jistého studenta. Zažádal si o příspěvky na děti. Děti sice nemá, ale mohl by mít. Přístroj k tomu má!
Už ti zločinci nevědí, kde nás ještě více odrbat. Jak dlouho si to necháme ještě líbit? Nemyslíte, že už STAČILO!?
PS Ivana Vyskočila
Koukal jsem jak z jara, neb se mi dostalo poučení z Českého Rozhlasu od jakési „chytré dámy“. To ostudné vystoupení pluku Azov, které v mnoha západních zemích (a zdůrazňuji v ZÁPADNÍCH) nepovolili, se u nás konalo. Nevím, proč se někdy neřídíme příkladem tak obdivovaného Západu?
Od rozhlasové dámy jsme dostali držkovou. My neznalí a hloupí nevzdělanci, protestujeme a vůbec nevíme, že už to není pluk Azov, ale já nevím kolikátá útočná brigáda, na kterou se přejmenovali. Aha – tak to už je v pořádku. To už není ten fašistický Azov!
Nemohu si pomoci, ale je to to samé, jako když, promiňte, neříkáme – Hovno, ale exkrement. Je to sice to samé hovno a stejně smrdí, jen se to jinak jmenuje!